Hana Koníčková je velká bojovnice. Několikrát to ukázala v dresech Liberce a české reprezentace, už to ví také ve Finsku, kde nastupuje za NST. Po čtvrtfinálové sérii se totiž ošklivě zranila, ale na semifinále byla připravena. Její tým skolil SB-Pro Denisy Ratajové s Hanou Sládečkovou také díky české univerzálce, kterou z hlediště hnal transparent ze školy, na které Koníčková působí. Měla jsem slzy v očích, přiznává útočnice, co se jí honilo hlavou, když povzbuzující vzkaz viděla.
Poslední roky se výsledkově trápila s Libercem, nyní přišlo premiérové finské Superfinále. „Nepopsatelný pocit. Opravdu nemám moc slov, které by to vystihovaly,“ vyznala se. „Věděla jsem, že kvůli škole ve Finsku strávím jen jednu sezonu a měla jsem dva vrcholy, na které jsem se chtěla připravit: prvním bylo Mistrovství světa, druhým klubová sezona,“ pokračuje.
Severské dobrodružství chtělo odvahu a Koníčková tak bere Superfinále jako obrovskou satisfakci. „Na to, že budu zrovna součástí týmu, který si zahraje první finské Superfinále, na to se fakticky těžko hledají slova,“ kroutí hlavou. „Vnímám to jako velké zadostiučinění za to, že jsem do toho šla,“ říká.
Semifinálová série proti SB-Pro, to nebyl jen český souboj, ale také bitva několika „těžkých vah“ finského florbalu: na straně SB-Pro dvojčata Elina a Karoliina Kujala, na straně NST brankářka Mäkelä, obránkyně Ukkonen, Karjalainen nebo bývalá kapitánka finské reprezentace Laura Kokko. „Tajně jsem doufala, že bychom se mohly s SB-Pro potkat v jiný čas,“ nezapírá Koníčková. „Bohužel na nás vyšlo už semifinále a byla to neskutečně vyrovnaná a velmi těžká série,“ popisuje.
Bylo se na co dívat. „V utkáních byla kvalita na obou stranách, k vidění byly tvrdé souboje, mnoho šancí ke skórování a vynikající výkony brankářek,“ hodnotí. „Zažily jsme obrovská dramata a velké emoce,“ popisuje ještě ve vítězné euforii. „Rozdíly bych samozřejmě našla, ale na první pohled nebyly tak zřetelné, jak by si někdo mohl myslet,“ hodnotí.
Důležité momenty vedoucí k vítězství svého NST ale nakonec přece jen našla. „Jeden z rozdílů, který ale hrál svou roli, byl ten, že jsme měli kvalitu ve všech třech lajnách,“ říká. „Klíčový moment podle mého názoru přišel ve druhém utkání v Helsinkách, kdy Mia Karjalainen vyrovnávala dvě sekundy před koncem třetí třetiny,“ identifikovala.
Sama u toho přitom vůbec nemusela být. „První utkání pro mě bylo velmi specifické, protože jsem se po čtvrtfinále zranila a prošla si týdenním peklem,“ popisuje svůj pád na ledě při výklusu. „Naštěstí jsem dokázala hlavu i tělo znovu zmobilizovat a kvalitně se připravit na semifinálová utkání,“ oddechla si.
Na což byli patřičně hrdí také nejbližší Koníčkové ve Finsku. „Ten plakát vznikl na popud učitelů a studentů ze školy, ve které tady pracuji,“ popisuje česká univerzálka. „Musím se ale přiznat, že mě na něj upozornila až Tiia Ukkonen,“ zmiňuje zkušenou finskou reprezentantku a velkou kamarádku další legionářky Hanky Lackové.
Pro Koníčkovou se tak dost možná začal psát jeden z nejhezčích finských příběhů. „Řekla mi jen: Hani, zvedni oči a podívej se před sebe,“ popisuje s dojetím v hlase. „V tu chvíli jsem měla slzy v očích a třepala se mi kolena: viděla jsem obrovský plakát s mým jménem a pod ním fandící studenty, učitele a dokonce i pana ředitele,“ kroutí nevěřícně hlavou.
Je vidět, že si fanoušky u ruských hranic získala. Dotáhne NST svou jízdu až na samotný vrchol?
Autor: Michal Dannhofer
