Pavel Brus byl v průběhu sezony v těžké pozici. Spolu s Janem Vavrečkou převzal Vítkovice po Michalu Deusovi a společně je učili úplně nové florbalové pojetí. Začátky byly krušné, Vítkovice se dlouho potácely na hraně play off a do vyřazovacích bojů prošly až z páté pozice. Nyní ale zvládly dvě série o sedmi utkáních a jsou v Superfinále. Pavel Brus na následujících řádcích zevrubně zhodnotil ostře sledovanou sérii jeho týmu s Mladou Boleslaví.
O prvním utkání se toho napsalo mnoho. Museli trenéři tým poté speciálně motivovat? „Právě proto, že jsme byli přesvědčeni o tom, že nás to celé poškodilo, proto jsme kluky nějak zvláště motivovat nemuseli, sami věděli, že to jde,“ odpovídá Pavel Brus. „Kromě sedmého utkání, kdy už to prostě bylo 50 na 50 a Boleslav měla ze začátku velké šance, tak si myslím, že jsme v každém utkání byli lepším týmem a kluci cítili, že to tak je, stejně tak jako Boleslav, která musela vidět, že to nemá tak v rukách, jak by to vzhledem ke kádru měla mít,“ hodnotí průběh semifinálové série.
Základem prý bylo nepustit Boleslav ke své hře. „Boleslav, to jsou zkušení kluci, tým, který chce hrát s míčkem, Když mají prostor, tak si to pěkně dávají, když jsou ale pod tlakem, tak je to pro ně těžké,“ popisuje bývalý obránce Curychu nebo Nokianu. „Ale pochopitelně, vždyť ti borci mají 30 roků a hrajte si s dvacetiletýma klukama, to je jeden faktor. A druhý faktor byl ten, že Boleslavi se nechce bránit,“ nebojí se pojmenovat problém soupeře.
Ačkoliv si je vědom toho, že vstupuje na tenký led. „Možná tím někoho v Boleslavi naštvu, ale takto se vůbec nebrání, dali nám zadarmo neskutečné věci. Oni prostě jsou nesmírně kvalitní dopředu, umí si to dát, ale do obrany možná nemají nastavenou hlavu, nevím,“ přemítá.
Se svým trenérským kolegou Janem Pazderou v této věci soucítí. „Velké zápasy se vyhrávají obranou, ne útokem, to ví každý trenér a Honza Pazdera to má tady strašně složité v tom, aby mu tým bránil. Pro nás prostě bylo strašně snadné se dostávat do útočného pásma,“ říká Pavel Brus.
Sám by moc rád ještě oprášil hokejku a na hřišti předvedl své dovednosti. „Přiznám se, že mě to láká, ale vím, v jakém stavu mám koleno. A když vidím to, jak se hraje, tak si říkám, že bych byl rád, kdyby mi alespoň ten zbytek kolena zůstal v pořádku. To je racionální rozhodnutí,“ dobře ví, že už to asi nepůjde.
Zato ale může porovnávat vyřazovací boje z pozice hráče a trenéra. „Je to strašlivé na emoce, protože na hřišti se vybiješ. Na lavičce nemáš jak vyplavit ten nahromaděný adrenalin, navíc jsem deset dní nebyl ani ve fitku, takže jsem z toho úplně na prášky, je to horší,“ hodnotí.
Pár minut po postupu do Superfinále už ale logicky také řešil jeden zápas o všechno. „Určitě se dáme do pořádku, někteří kluci jsou vyplivnutí, ale připravíme se, jak nejlépe to bude možné,“ slibuje. Cíl? „Jedeme na titul, neustupujeme. Pro nás je to třetí Superfinále za pět týdnů, protože prakticky pořád hrajeme sedmé zápasy, ale jsme za to moc rádi. Kluci tím hodně rostou,“ pochvaluje si.
Vítkovice prý narazí na podobného soupeře. „Chodov je podobný tým jako Boleslav, velmi silný dopředu a Superfinále je jeden zápas,“ přemítá. „Jsem přesvědčený o tom, že pokud by se hrálo v sérii, tak je série naše, máme více sil a kluci jsou nadrogování florbalem,“ nebojí se prohlásit.
Vzhledem k uvedenému je zřejmé, že Pavel Brus není fanouškem vyvrcholení sezony v jediném zápase. „Ale jeden zápas je specifický. Superfinále je ze sportovního hlediska blbost a já ho nyní poplivu, protože to vůbec není něco, co náš sport v tuto chvíli potřebuje,“ nebere si servítky. „Kdybychom hráli dalších šest, možná sedm zápasů, tak jsme spokojení a zase bychom rostli,“ uzavírá.
Autor: Michal Dannhofer
