Vítkovice neměly cestu do Superfinále vydlážděnou. Spíše naopak. Byla trnitá, klikatá a velmi dlouhá. Po 14 zápasech se nakonec Vítkovičtí probili do boje o titul. Zásluhu na tom má trenérské duo Jan Vavrečka s Pavlem Brusem, kteří začali ve Vítkovicích prosazovat nový herní styl. A právě kouč Vavrečka pohovořil před Superfinále o klíčových momentech letošní sezony.
Nemrzí vás, že jste si nemohl zahrát Superfinále?
„To byla úplně jiná doba, když jsem ještě hrál. Florbal nebyl zdaleka tak populární a medializovaný. Nikdy by mě tehdy nenapadlo, že se bude hrát v O2 areně a že přijde deset tisíc diváků. My jsme hrávali před maximálně tisícovkou diváků a už to byl pro nás obrovský svátek.“
Vy ale nesdílíte názor, že je Superfinále tou správnou volbou…
„Ze sportovního hlediska je to špatně. Sám jste viděl semifinálovou sérii s Boleslaví. Na druhou stranu, abych byl fér, smekám před tou prací, co se týče marketingu. Žádný jiný halový sport něco takového nemá.“
Můžete nějak více přiblížit proces regenerace, který ve vašem týmu jistě kvůli obrovské porci zápasů probíhá?
„Je pravda, že od půlky září do března jsme odehráli 22 zápasů a teď za posledních pět týdnů 14 zápasů, což jsou dvě třetiny základní části. Máme v týmu profesionálního fyzioterapeuta a maséra. To jsou chlapci, kterým patří velký dík za odvedenou práci. Pro kluky je určitě náročné, když přijedou po cestě zlámaní a druhý den musí do práce. Regenerace je tudíž trochu jiná, ale využíváme všechny možnosti, které máme, tedy saunu nebo masáže.“
Jan Šebesta (vlevo) na tiskové konferenci před Superfinále s Janem Vavrečkou. Foto: Ondřej Deml, Český florbal
Nastává doba, kdy se více bývalých hráčů, kteří hráli na nejvyšší úrovni, zapojuje do vedení týmů. Zmíním například Luďka Beneše, Michala Jedličku a další. Myslíte, že to je přesně to, na co český florbal čekal a co mu scházelo?
„Na tuto otázku nejsem schopen odpovědět, protože je to pro nás taky nové. My jsme chlapi, kterým je kolem 40 a skutečně do toho můžeme přinést nějaké zkušenosti, které jsme nabyli jako hráči. Pro kluky to může být přínosné, protože o něco starší trenéři mají trochu jiné vidění, životní zkušenosti a nadhled.“
Málokdo vám v sezoně věřil. Zvláště po porážkách na Vinohradech či na Spartě. Vy jste ale přesto vyhráli pohár a došli až do Superfinále. Mě by zajímalo, jaké cíle jste si dávali před sezonou?
„Vítkovice se do loňského roku prezentovaly osobkou. My jsme s Pavlem Brusem řekli už před Czech Openem, že takhle hrát nechceme. Bylo to nudné a navíc ani samotné kluky takhle hrát nebavilo. Proto jsme se rozhodli prezentovat se trošku atraktivnějším stylem. Akorát jsme od začátku věděli, že to bude chvíli trvat, než si hráči zvyknou na určité automatismy. A také jsme věděli, že začátek sezony nebude dobrý. Prohry na Vinohradech a na Spartě nás mrzeli, protože jsme byli přesvědčení, že tým má na víc.“
Co tedy bylo tím zlomem k úspěšnějšímu pokračování sezony?
„Určitě nás nakopl pohár. Od vedení jsme ale neměli stanoveno, že musíme být v Superfinále nebo do třetího místa. Vedení nám nic nevytyčilo, podvědomě se však počítalo s postupem do semifinále.“
A když se ještě ohlédnete za semifinálovou sérii s Mladou Boleslaví…
„Série s Boleslaví byla skvělá. Už jsem to říkal v jednom rozhovoru, že jsme během ní vytvořili tým. Pavel Brus to komentoval, že takhle velké zápasy vyhrává obrana a já s tím naprosto souhlasím. Bolce se nechtělo vracet. Ta jejich první lajna, to jsou famózní hráči. V každém zápase ale byli -2, dostávali samé góly. Velké týmy dělá obrana. A když se podíváte na to, kolikrát vyhrál Tatran extraligu. Proč ji vyhrál tolikrát? Protože měl famózní obranu.“
Autor: Gustav Ondrejčík
