Nadchly vás Vítkovice? Koho ne. Že nejsou mistři? No nejsou, vyhrál Chodov. Ale to nevadí. Možná, že tenhle výsledek dá týmu z Dubiny víc, než kdyby ta celá pohádka měla opravdu dobrý konec.
Parta, kterou během jediné sezony naučil hrát úplně jiný florbal Pavel Brus, může mít jistotu, že neusne na vavřínech. Druhé místo totiž takový tým nemůže uspokojit. A i když možná dojde k nějakým změnám v kádru, ve Vítkovicích je stále potenciál nastavenou laťku udržet.
Pokud jste v minulých sezonách nadávali na to, že se na florbal svázaný osobní obranou nedá koukat, pak jste v posledních měsících museli nevěřícně kroutit hlavou, jak je ten florbal Vítkovic zničehonic atraktivní. Ano, pozor! Vítkovice už dávno nehrají osobku.
Jan Vavrečka a Pavel Brus. Foto: Český florbal
Pavel Brus s Janem Vavrečkou přitom před sezonou neměli vůbec jednoduchou pozici. Je snad až zázrak, jak z vybrakované kabiny začali skládat tým, který měl mít logicky obrovské problémy hlavně v zadních řadách. Podívejte se na fotbalovou Spartu, jak se jí sype systém, když jsou mimo hru tři stopeři. Z Vítkovic zmizeli zadáci čtyři, a ne ledajací.
Ten výčet konstruktivních beků, na které byl v poslední sezoně spoleh a které jednoduše museli noví trenéři škrtnout, je opravdu šílený. Počítejte s námi: Pavel Brus, Filip Heczko, Robin Žydel, Lukáš Veltšmíd. Ale můžeme přidat třeba i Pavla Jankulára.
A tak se začala skládat nová obrana. O jednom páru nebylo pochyb, na Jakuba Hubálka s Petrem Jankulárem se prostě dalo spolehnout. Ale druhá dvojice? Jan Jastřembský radši odešel z Chodova, kde ho skoro odepsali – proseděl na střídačce skoro celé angažmá. A Marek Švajný? Vždyť ten beka v extralize nikdy nehrál! A vida, fungovalo to skvěle. Borci se na nových postech dostatečně vyhráli, vždyť dostávali pravidelně v extralize půl hodiny čistého času. Vítkovice totiž dost dlouho praktikovaly nevšední systém dvou obran a čtyř útoků. I díky tomu Jastřembský se Švajným získali jistotu a sebevědomí.
Marek Švajný. Foto: Český florbal
Nakonec když bylo potřeba zaskočit, dostal šanci na beku i pracant Martin Nehera. A kdoví, jestli v nové sezoně toho prostoru nedostane ještě víc. Veřejným tajemstvím je totiž odchod Jakuba Hubálka do Finska.
Na co se Vítkovice mohly spolehnout a nemusely nic měnit, byla sehraná první pětka. Aspoň tuhle jistotu trenéři měli. Snajpr Lukáš Hájek, kterého podporují kreativní Lukáš Řezanina a poctivý dříč Jan Šebesta už dlouho patří mezi TOP3 útoky elitní české ligy. Ale dál? Zbytek se opět musel skládal na začátku sezony jako domino.
První útok Vítkovic. Foto: Český florbal, Šimon Jiráček
Naštěstí se Brus s Vavrečkou nebáli a nechali útočníky dlouhou dobu hrát bez svazování taktickými pokyny. Najednou tu byl starý dobrý Marek Matejčík, který před dvěma lety v Otrokovicích řádil jako černá ruka. Stačilo, aby nemusel nahánět po hřišti při osobce protihráče a soustředil se na presink a koncovku. Matejčíkovým bonusem je pak samozřejmě obrovská bojovnost, i proto dostal kapitánskou pásku. A protože jeho výškový handicap dorovnali rozpětím svých paží Adam Delong a Josef Rýpar, vznikl nový parádní útok, který nejenže umí dávat góly, ale zvládl i odbránit elitní formaci Mladé Boleslavi.
Marek Matejčík. Foto: Vlaďka Zoubková
Že byl systém této formace šitý na míru každému z jedinců, je zřejmé. Matejčík naběhal polovinu kroků oproti loňsku, a tak měl daleko víc sil v koncovce. Navíc díky bránění, které nezačínalo za bránou, ale kousek za půlkou hřiště, míval spoustu prostoru při přečísleních. Své o tom ví Mladá Boleslav, která na tento styl obrany nenašla recept a chytala se do pasti. Takhle nějak hrával Tatran v dobách své největší slávy – zachycený míček, rychlý kontr a nekompromisní zakončení.
Josef Rýpar. Foto: Vlaďka Zoubková
Mimochodem, ještě u Josefa Rýpara je potřeba se zastavit. Klenot z Rožnova během jediné sezony zaujal natolik, že si vysloužil pozvánku do reprezentace. A není divu. Sebevědomé levé křídlo se skvělými tělesnými parametry a pohotovou střelou by rád každý klub. Ztráta opory byla znát i v bývalém klubu, Sršni bez nové akvizice Vítkovic stále bojují o záchranu ve druhé lize.
Ale zpět do útočných řad Vítkovic. Pokud vám fungují dvě formace, pak už je jedno, z koho postavíte tu třetí, zvlášť když můžete vybírat ze šesti připravených hráčů, kteří touží hrát. A tak vlastně nikdy nebyl problém složit ani další trojici, která pokaždé nějak překvapila. Ať už to byli Gál, Pešat nebo Bräuer, všichni uměli dát gól.
Lukáš Souček ukázal, proč je jasnou jedničkou v brance Vítkovic. Foto: Vlaďka Zoubková – florbalvitkovice.cz
Ve výčtu jistot jsme zapomněli na gólmana Lukáše Součka. Stálice v brance se sice v základní části prostřídala s potenciálními náhradníky, ale v play off už to byla jen sázka na jasnou týmovou jedničku. Souček zase o kousek výkonnostně vyrostl a i on má velký podpis na jízdě senzační sezony. Možná ale právě tady by Vítkovice měly začít myslet na zadní kolečka. Kdyby se cokoli stalo, za tohoto borce rovnocenná náhrada zatím není.
Lukáš Řezanina. Foto: Český florbal, Šimon Jiráček
To už jsou ale jen kdyby. A nabízí se tak pohled dál. V nové sezoně už Vítkovice málokdo podcení. Tým Pavla Bruse a Jana Vavrečky si ale na pozici favorita zase začíná zvykat. S plánovanými odchody Řezaniny a Hubálka sice přijde zřejmě o dva hráče první formace, ale snad díry v sestavě rychle zacelí. Paradoxně těžší asi bude najít správného parťáka pro Hájka a Šebestu. Se náhradami v obranných řadách mají trenéři dost zkušeností…
Vítkovice po prohraném Superfinále. Foto: Vlaďka Zoubková
Autor: Tomáš Rambousek
Lukáš Nehera a Jukáš Haják, chytám se za hlavu 🙂
No uvidíme, zda pan Rýpar bude i příští rok ve Vítkách … v Rožnově se na něj určitě sejde nejedna nabídka!
Pepa jde do Svajcu, Huby do Fin, Zigy do Kosic a Hajus za Ondruskem.
A ty do blázince !!!