Jak se dívají na systém pro zmenšení branky ti, kteří s ním už několik měsíců hrají? A jak ostatní, jež systém na zmenšení branky ještě nevyužívají ? Třetí a poslední příspěvek k systému na snižování výšky branek přibližuje pohled brankářů, trenérů i hráčů z obou táborů.
Jak je to na Vysočině, kde se systém používá
Systém na snížení branek, jež na Vysočině hovorově nazývají „prkna“, „snížení“ nebo „tamto na bránu“ se podle ohlasů těší oblibě. Jan Koten, sekretář pro Jihočeský kraj a Kraj Vysočina, si systém pochvaluje. „Kladem je určitě větší chuť brankářů a je to i něco zcela nového pro rodiče. A to jak hráčů, tak i brankářů. Bylo zajímavé sledovat jejich reakce na prvních turnajích. Pro hráče to znamená jednoznačně nutnost naučit se střílet vedle brankáře a ne dloubákem nad něj.“
Klíčový je pochopitelně pohled samotných brankářů, kteří se systémem podle svých slov dostávají méně branek. A kam je nejčastěji inkasovali dřív, bez systému? „Do šibenic, kam jsem nedosáhnul a teď už je tam nedostávám,“ usmívá se Ondřej Kocián, což potvrzuje i Nella Snížková, oba brankáři elévů Spartaku Pelhřimov.
Velikost branky odpovídající velikosti brankáře.
I rodiče brankářů vnímají u systému klady. „Brankáři menšího vzrůstu víc chytí a pozitivně je to naladí. A se systémem je určitě i počet obdržených gólů nižší,“ vítají.
Hráči přirozeně nejsou ze systému tak nadšeni jako brankáři. Přijali jej s rozpaky. „Nyní ho už berou jako samozřejmost. Když tam není, jsou radši, ale snad už pochopili důvod,“ říká Koten.
Hráči se pak logicky shodují na tom, že když je snižovač v zápase na brance jejich týmu, je to super. A na soupeřově brance už být opravdu nemusí… „Můj názor je ten, že pro brankáře je to výhodné, ale pro hráče nikoliv. Přijde mi, že v našem týmu střílíme stále do zmenšovače,“ říká Viktor Vlach, hráč pelhřimovských mladších žáků.
Trenéři vnímají ohlasy z táborů rodičů brankářů a hráčů jako trochu protichůdné. Zatímco ti, kteří mají doma gólmana, berou novinku spíš pozitivně, rodiče hráčů systém občas nechápou, převážně tehdy, když jejich dítě nemůže dát gól…
Viditelný přínos z hlediska techniky chytání má snížení branky podle ohlasů z praxe hlavně pro menší brankáře. Někteří tvrdí, že se lépe v brance přesouvají. A podle trenérů má systém z hlediska metodiky klady převážně pro začínající, mladé a menší brankáře, pro vyspělejší je využití systému občas až moc pohodlné.
Brankář elévů během zápasu. Aby dosáhl pod břevno, ruce má ve špatné pozici.
Podle sekretáře regionu Jana Kotena je systém výhodný k učení přesunů a správnému postoji, se kterým při použití snížení nedostávají gólmani nejnižších věkových kategorií moc branek. „Brankáři se nemusejí bezmocně natahovat do ‚šibenic‘, kde to chytit nemohli, ale věnovali tomu daleko více pozornosti, protože hráč dal hezký gól a byl ‚slavný‘,“ vysvětluje.
Z praxe má vypozorované, že snížení má obrovský metodický smysl. „Je neuvěřitelné, jak stačí mít postavené ruce, aby brankář chytal šibenici. Osvědčilo se to i ve vyšších kategoriích, kdy je například málo brankářů, tak se z toho dá v kombinaci s metrovým mantinelem udělat výborný brankář,“ popisuje Koten.
Dospělí v áčku Spartaku Pelhřimov snižovač občas využívají pro cvičení přesnosti střelby pověstných 20 centimetrů nad ledem k tyči. „Navíc máme vyzkoušeno, že to vydrží opravdu hodně, takže ani pro vybití náruživého ‚golfaře‘ se to určitě hodí víc než chudák brankář,“ dodává Koten.
Má vůbec snižovač nějaké nevýhody? Podle uživatelů minimální… „V systému jako takovém až na mírné prohýbání spodního dílu problém nevidím. Z praktického hlediska hlavně při trénincích nejde přenést branku jedním člověkem, když je snížení nasazené. Takže buď ve dvou, nebo branku šoupat po palubovce, nebo snížení sundat,“ konstatuje Koten.
A nevýhody pro hráče? Prý nemůžou tak „střílet pod břevno a dává se méně gólů“, říká hráč pelhřimovských mladších žáků Viktor Vlach.
Očima trenéra
Milan Sládek, trenér přípravky FBC ČPP Remedicum Ostrava
„Osobně si myslím, že tento nástavec je plnohodnotným doplňkem branky pro florbalisty do 12 let. Co se týče přípravek a elévů, tak zcela určitě. V kategorii mladších žáků bych ale již tak optimistický nebyl. Jsou to děti už na počátku pubertálního věku a tehdy by se už chtěly rovnat dospělým, tzn. i ve florbale střílet do ‚dospěláckých‘ branek. Brankář/ka už také chtějí ukázat své umění ve standardních brankách. Co se týče střel do horních pozic branky, je to dvousečné. Jsou dítka talentovanější, která nemají problém a ráda míček umísťují. Nicméně těm nejmenším to určitě bude jedno a přínos to bude mít také, u těch starších bych byl zdrženlivější. A jak to vidí rodiče brankářů? Ty velikost branky nezajímá, tedy pokud by se ještě nezvětšila. 🙂 Důležité je pro ně to, že jejich potomek hraje/chytá, baví se a má radost z natrénovaných jednotek, z kolektivu apod. Obecně bude snížení přínosem jako i dosti dlouho probíraná, ale zatím nevyslyšená, hra 3+1.“
Očima brankářů
Evžen Matvienko, brankář mladších žáků BILLY BOY Mladá Boleslav
„Zmenšení branky by mi vyhovovalo, často se mi stává, že branky dostávám pod břevno a do ‚šibenic‘, kam nedosáhnu a útočníci toho dost využívají.“
Lukáš Vágner, brankář mladších žáků BILLY BOY Mladá Boleslav
„Já do ‚šibenic‘ dosáhnu, ale branky pod břevno dostávám taky často. Míčky v tu chvíli nemám vedle, ale nad hlavou a špatně se tak orientuju. Pro nás oba platí, že bychom s touhle věcí dostávali méně gólů.“
Autor: Jakub Koráb
mohl by mi někdo vysvětlit k čemu je systěm hry 3+1 ?? A to jako při vyloučneí 2 hráčů by byla přesilovka tři na jednoho ? Mně to příde jako blbost .
Zaprvé – vyloučení je mezi elévy minimum. Zadruhé – hrálo by se normálně 3 na 2. Stejně jako ve velkém 5+1 florbale, když máš třetího vyloučeného, taky nejdeš do dvou hráčů.
Je to jednoznačné plus. Místo, aby špunti naháněli v pěti míček na velké ploše, hrají na menším ve třech – mají častěji míček na hokejkách. O tom to v tomhle věku je – aby se sžili s míčkem.
Na tatranu jsem teď pískal turnaj 3+1, kde šli ještě dál. Hrálo se na dvou hřištích zaráz – každý tým měl tři trojice do pole a dva brankáře. Začaly dvě trojice, jedna šla vystřídat, naskočila za ní ta třetí a tak dál – trojice prostě rotovaly a strávily na hřišti a s míčkem mnohem více času. Stejně tak jsou v akci oba gólmani – mohou se zlepšovat oba. Jediný „problém“ je, že musí čas běžet na obou hřištích stejně – to vede na systém s hrubým časem.
Jinak výhody klasického 3+1 jsou jasné – stačí menší hřiště, tudíž mohou začít hrát i týmy z menších měst/vesnic. Menší náklady na pořádání, stačí jeden rozhodčí. Další výhody si domyslí každý sám…
mě se to taky líbí, a to jako dobrá věc pro děti i jako dospělému hráči – když jsem měl možnost hrát 3+1 vždy jsem se dobře pobavil, člověk má víc v držení míč, pořád se něco děje. 3+1 je podle mě super
Hra 3+1 je určena hlavně pro přípravku a elévy!! Důležitostí je celkové zapojení do hry všeh hráčů na hřišti,neustálá pozornost při hře,jestli bez míčku či s ním,neustálý pohyb bez prostojů,možnost využití dvou hřišť při turnajích…atd..prostě výhoda ve všech směrech…Co se vyloučení týče…buďto by mohli hrát 1min.2+1…a při případném vyloučení dalšího hráče,by se hrálo pořád 2+1 anebo by byl trest vyšší ,anebo by místo vyloučení následoval nájezd…praktické,efektivní a zábavné..Dívejme se na to pohledem dětí,ne našim!!! Navíc,těch vyloučení není mnoho..-)))
Zdravím. Na Vysočině v JČ je vyloučení samozřejmě v předpise soutěže řešeno. Tj. trest je zkrácen na 1 minutu a je možno současně měřit jen jeden trest – tj. hraje max 3 na 2. Vyloučení je v utkáních opravdu málo a je udělováno především za technické přestupky – občas hra hlavou, na zemi atd. Trestné střílení místo vyloučení bych s ohledem na superhrubý čas moc nedoporučoval, protože než všechny hráče dostanete ze hřiště a vysvětlíte jim, co se děje, uběhne dost dlouhá doba., kterou mohou vyžít pro hru.