Ženská reprezentace si ze švédského Sandvikenu neodvezla ani bod, přitom minimálně utkání se Švýcarskem měla kvalitně rozehrané a dlouho to vypadalo, že uspěje. Nakonec ale Švýcarky otočily třemi góly utkání a pro český tým tak přišla dvanáctá prohra s týmem TOP 4 v řadě. Podle Miroslava Janovského na turnaji nehrály dobře některé stabilní hráčky reprezentace, které by mohla z národního týmu vystrnadit mladá krev.
Pane trenére, je za námi poslední turnaj série EuroFloorball Tour v této sezoně. Jak jej obecně hodnotíte?
„Měli jsme několik cílů. S naplňováním některých můžeme být relativně spokojeni, s některými ne. Z pohledu výsledků jsme chtěli uspět alespoň v jednom zápase z dvojice Finsko-Švýcarsko, to se ale nepodařilo, takže spokojeni v tomto směru rozhodně nejsme.“
Mně osobně přišlo, že v každém utkání byly pasáže, které se týmu relativně povedly, avšak poté následovaly pasáže, které tým nezvládl. Co za tím stojí?
„Kvalitní pasáže jsme měli ve všech zápasech. Se Švédskem jsme byli prvních 15 minut silní na míčku, kvalitně jsme s ním pracovali, nezbavovali jsme se ho při tlaku soupeře, poctivě bránili, měli jsme tři gólové šance, ale kde my selžeme, tam Švédka neomylně promění. V jejich současné kvalitě můžeme uspět pouze tím, že z těch šesti, sedmi gólových situací tři, čtyři proměníme a v obraně budeme naprosto důslední. To se nepodařilo. Náš způsob zakončování gólových šancí je stále odlišný od top hráček. Ale přiznejme si to: Švédsko je v současnosti několik levelů před námi a náskok rozhodně nestahujeme. Třeba ve třetí třetině jsme zase více než deset minut hráli hru, která může vést k potenciálnímu dobrému výsledku, ale pak nás neomluvitelný faul pošle do pětiminutového oslabení a čtyři góly naši snahu dehonestují. S Finskem jsme byli rovnocennými soupeři do poloviny zápasu, pak nám plíživě, ale zcela nepokrytě začalo docházet. Naše kondiční připravenost je stále na mezinárodní florbal nedostatečná. Za takové situace nemáme šanci pravidelně hrát vyrovnané zápasy. Se Švýcarskem jsme hráli velice dobrý zápas 55 minut. Vedli jsme po dvou třetinách 3:1, relativně slušně jsme se vypořádávali s jejich tlakem, sice snížilo, ale my měli několik šancí znovu odskočit. Pak ale přišla pět minut před koncem naše přesilovka, dva fatální zkraty a dva góly z protiútoku.“
Jak proti Finsku, tak proti Švýcarsku národní tým vedl, ale nadějné skóre neudržel. Co se stalo? Projevila se větší individuální vyspělost?
„S Finskem stoprocentně rozhodla o lepším výsledku naše nedostatečná kondiční připravenost. Se Švýcarskem chybovaly v přesilovce naše nejzkušenější hráčky. Dlouhodobě nedokážeme v zápasech s těmito soupeři hrát delší čas na soupeřově polovině. Ohrožovat soupeře pouze z rychlých protiútoků nelze. Pozitivní na druhou stranu je, že výrazně lépe pracujeme s míčkem i pod tlakem soupeře. Dalším krokem musí být zatlačení soupeře hlouběji na jeho půlku a vytváření si šancí také z tohoto tlaku. Turnaj zkrátka znovu potvrdil, že jsme v současné době čtvrtým týmem světa a pokud chceme bojovat o medaile, musíme být připraveni na mezinárodní úroveň, ne na tu českou. A to my chceme.“
Vyjma brankářky Schmid neměl švýcarský kouč k dispozici hráčky superfinalistů, tedy Dietlikonu a Churu. Vnímaly hráčky tento fakt? Řešili jste jej nějak v kabině?
„Řešili jsme především to, jak s novými trenéry změní styl své hry, rozestavení v obraně a podobné záležitosti.“
Přesto se ale Švýcarsko dokázalo zvednout a otočit utkání ve třetí třetině. To je dost možná nejhorší vjem z celého turnaje, souhlasíte?
„Závěr zápasu nás opravdu štve a to jsem hodně slušný. Zápas jsme rozhodně měli rozehraný na vítězství a troufnu si tvrdit, že jsme byli určitě 50 minut lepším týmem. Negativně ale také hodnotíme výše uvedenou úroveň naší kondice v závěru sezóny. Je to zase jen potvrzení toho, že většina hráček je nedostatečně připravená na mezinárodní scénu.“
Spolu s mistrovstvím světa drží národní tým nelichotivou sérii dvanácti proher s elitní trojicí v řadě. Jsou soupeři opravdu tak před námi?
„Švédsko na řadu let nedostižně, bohužel se nám začínají vzdalovat i Finky. Udělaly v posledních letech opravdu významný individuální posun a v součtu se to ukáže na kvalitě hry celého týmu. Stačí se podívat, jak jsou jejich hráčky pohybově a dovednostně připravené. Je to jenom odraz kvality finské soutěže a kvality práce ve finských klubech. Hodnocení našich reprezentantek, které působí v zahraničí, to jenom potvrzují. Švýcarsko je před námi rozhodně v úrovni pohybově-kondiční připravenosti. Projevuje se to například tím, že je schopné v druhých částech zápasů zařadit ve svém stroji vyšší rychlostní stupeň, ale my už jaksi auto s tímto stupněm nemáme. Když to shrnu – abychom proti Finsku a Švýcarsku měli šanci uspět, musíme být všichni připraveni na hraně svých možností, to jsme ale tentokrát nebyli.“
K tomu se váže má otázka na Finsko. To se většinou s námi trápí, se Švýcarskem rovněž, ale proti Švédkám je pak schopno předvést diametrálně odlišný výkon. V čem to vězí?
„Rozdíl mezi Švýcarskem a Finskem je podobný, jako mezi Finskem a Švédskem. Finky jsou lepší, než Švýcarky, ale ten rozdíl není takový, aby to bylo na jasné zápasy. Švédky jsou zase lepší, než Finky, ale znovu to není na jasné výsledky. My jsme lehce za Švýcarskem, se kterým dokážeme hrát vyrovnaně, a zároveň dokážeme trápit Finky. Společně se Švýcarskem ale v současné době na Švédky nemáme, viz. výsledky z EFT.“
Před turnajem jste se vyjádřil, že pro nováčky se jedná o turnaj, kde mají přesvědčit o tom, že stojí do nich investovat energii v celém cyklu. Jak turnaj dopadl z tohoto pohledu?
„Mezi pozitiva turnaje patří výkony některých nováčků. Velice dobře se v nich prezentovaly především Romana Kiecková a Gabriela Tožičková. Věřím, že pokud budou pracovat i nadále poctivě, mohou se zařadit do základní sestavy reprezentace. Stabilní a spolehlivou hrou, okořeněnou navíc po zásluze dvěma brankami, se prezentovala Lucie Veselá, to bylo moc příjemné. Poprvé v reprezentaci ve svých třiceti letech dostala větší prostor a ukázala, že když hráčka na sobě individuálně pracuje i nad rámec klubu, může si splnit sen v podobě reprezentace. Velice zajímavý potenciál ukázala Veronika Zittová. O její úrovni dovedností víme, ale k tomu přidala i poctivou hru v obraně. Pokud se bude chtít do týmu na MS dostat, musí ale absolvovat dvě velice kvalitní letní přípravy a tvrdě pracovat na rozvoji kondice i v průběhu sezony. Aneta Tvrzníková nezklamala, sama ale ví, že pokud se chce objevovat na mezinárodní scéně, musí svoji hru změnit. Co nás mrzí je zranění, které si v prvním zápase způsobila Markéta Režnarová. Chtěli jsme ji dát velký prostor. I v těch několika střídáních ale ukázala velice zajímavý potenciál.“
A výkony ostatních hráček?
„Většina hráček rozhodně nebyla ve formě, jakou měla na MS. Řada hráček se potýkala s různými drobnými zdravotními problémy, korelace mezi fyzickou připraveností a četností úrazů je navíc zřejmá. Pochválit ale musím například Hanu Ranochovou, která se prezentovala výbornými výkony a má motivaci bojovat o post české brankářské jedničky. Příjemné výkony podávala i Denisa Billá nebo Kamila Paloncyová. Naopak některé z účastnic předcházejícího MS musí výrazně přidat, jinak je může spláchnout právě nová krev, která navíc ještě přiteče do týmu po juniorském šampionátu.“
Autor: Michal Dannhofer
Pusobi vazne nesympaticky, jako by slozeni petek a taktika nic neznamenaly a vsechna zodpovednost byla jen na hrackach a kondici a on misto trenera byl jen nezucastneny kritik co nema zadnou zodpovednost za hru nebo vysledek.
A je to tu zase. Pan Janovský ze všeho viní jen hráčky a nikdy není tak sebekritický, aby uznal, že je možná chyba hlavně u něj. Holky mají za sebou náročnou sezónu, ve které některé absolvovaly i MS, tak je asi jasné, že nebudou v úplné top kondici. Trenér jim nutí zastaralý systém, který prostě na Švédky, Finky a Švýcarky neplatí. Možná by unie měla zapřemýšlet a změně trenéra…
Holky mají za sebou náročnou sezónu, ve které některé absolvovaly i MS, tak je asi jasné, že nebudou v úplné top kondici….
TO JE JAKO CO?
Švédky a Finky ji asi za sebou nemají nebo co?! Prostě švédky a finky jsou někde úplně jinde, kondičně, dovednostně, herně…to je snad z utkání pozná i úplnej blbec.
Naše holky nemají základy, od dorostu, od juniorek…vše se snaží dohnat (asi jen některé z nich) až nyní, ale ta mezera mezi námi a finkami a spol je nedostižná. Pokud se nezlepší práce již od mládeže, a to se týká i mužské složky, tak je nedoženeme nikdy….
Teď je jen otázka, zdali je na mezinárodní florbal připravený pan trenér. Možná mu tento turnaj otevřel oči a příště si odpustí řeči o mexických vlnách v O2 aréně a zaměří se skutečně na to, co se děje a má dít na hřišti, nikoliv v hledišti 😉
Já si osobně myslím, že na mezinárodní scénu neni připravený spíše pan Janovský.
Opravdu se na zápasy našich žen nedá v posledních letech dívat. Další vyjádření mi přijdou úplně mimo mísu. Například, že zápasy nezvládly fyzicky. Hlavně že ji neustále trénují. Za další, je že EFT berou jako mini šampionáty. Ok, ale při poměru 7:26 je velmi nekonkurence schopné.
Možná by stálo za zvážení pozici trenéra předat někomu jinému a brát hráčky co na to mají a ne ty, které se tam neustále objevují za už asi jen za zásluhy. Kde je problém, že některé hráčky pod nim nechtejí nastupovat za reprezentaci ?
Sledujeme jak se mění Švýcarky, Finky… ale měníme něco my? Přijde mi, že hrajeme pořád stejného zanďoura ve stejném systému, který už týmy za ty více než dva roky prokoukly a už je naše tuhá defenziva moc nevyvede z míry.
Obcas shlednu zensky florbal, nerozumim mu, ale vetsinou mam pocit, ze nase hracky vuci souperum (hlavne svedkam) nebehaji a neumi behat… tim nechci schazovat jejich nasazeni, pripravu, fyzicku atd…
chcete kvalitnější soutěž pane trenére?
tak ji oškubejte na 10 až 8 týmů.
Jednou nemáme dobrou rozehrávku ( dle mého názoru vina trenéra ), podruhé jsme na tom špatně kondičně ( když ještě před MS se vybírali hráčky podle toho, jak na tom kondičně jsou ). Dle mého názoru jen a jen výmluvy. Buď by měl trenér začít u sebereflexe ( a přestat třeba zkracovat na srazech hokejky – i to se děje ) a nebo by měl mít „koule“ na to, nehonit se za „minišampionáty“ a dat přednost někomu, kdo má nějakou vizi a koncepci.
Já se třeba divím vedení Vítkovic, že trenérovi Dušanovi Dudeškovi ještě tolerují účastnit se Janovského experimentů a ostudě. Kazí jim to jméno! Taky se nabízí otázka, jak dlouho ještě budou hráčky chtít pod takovým trenérem reprezentovat.
Souhlasím s tím, že by se pan trenér měl zamyslet nad svou taktikou a koncepcí a ne jen mluvit o kondici. Možná ohledně kondice naslouchá L. Bartošové, ale kde je dlouhodobě „její“ Liberec, kde na kondici hráček dbala?
S naší stereotypní rozehrou po mantinelu se opravdu soupeřky snadno vyrovnávají, i když jsou upřednostňovány urostlé a rychlostní typy hráček a trenér očekává, že se prosadí. Pokud ale třeba střelkyně Urbánková nemá od koho dostat dobrou nahrávku (tvořivých hráček v týmu je jen velmi málo, snad jen Enenkelová) nebo Řepkovou staví v reprezentaci na post, na kterém v klubu nehraje, tak se úspěchu proti TOP 3 zřejmě nadějeme jen náhodou (jako tomu bylo na EFT v Praze na podzim 2014).
Paní Bartošová dbala při svých sedmihodinových trénincích na to, aby hráčky uběhly maraton, takže Liberec je tam kde je v …
střelkyně urbánková by měla mít i jiné dovednost než jen střelbu, střílet umí kde kdo, ale rychle běhat a dobře nahrát a číst hru…
… Aténách?
Typický české 🙂 pomluvit všechny okolo, rýpnout si do koho můžu, případně si vyřídit přes tyhle diskuse své účty…. nebylo by lepší, pokud je to tady samej odborník, se spíše zamyslet a diskutovat proč je opravdu český florbal stále o parník za švédskem a finskem (jak herně, dovednostně, tak kondičně-což je snad nezpochybnitelné)? to si vážně myslíte, že je to špatným trenérem reprezentace? že když tam bude někdo jiný, ty hráčky se najednou zvednou dovednostně, kondičně, herně…nebo že jiný systém hry tyto slabiny eliminují?
Co třeba začít tím, že oproti švédsku a finsku:
– naše mládež nedělá florbal jako sport, ale spíše jako kroužek
– že naše ženy, muži dohání v dospělém věku, co zanedbali v dorostu a juniorech (a to ne svoji chybou, ale chybou klubových trenérů nebo špatného systému)
– že je třeba zvýšit kvalitu vzdělání u trenérů napříč všemi kategoriemi – začít od základů sportovního tréninku
– že např. hráčky hrají v sezóně moc zápasu, které jim nic nedávají – snížit počet týmů superligy na 6týmů?
atd…
tak a teď si do mě klidně obujte 🙂
tak nějak souhlas..
problém je od základů od mládeže a od trenérů, kteří jsou často paličatí a natolik ješitní, že nedokážou vstřebat informace a rady a jedou si pořád jen to svoje…
a ano extraliga o 12 týmech je na náš malý rybníček moc široká.. omezit počet týmů jednoznačně..
u pana Janovského mi vadí jeho vystupování, ale on vlastně ani moc na výběr nemá..
Treneri treneri,furt stejna mantra. Nedavno tu byla exkurze z Pixba,kde trenery deti delaji jen rodice bez jakychkoli znalosti a trener-klubovy je na treninku max.jednou do tydne,nekdy ani to ne. Takze o tom to asi nebude….
Když hráčka, která má evidentně 10 kilo přes váhu stačí hráčkám v superfinále, taky o něčem svědčí.
Zaostáváme herně (takticky), dovednostně i kondičně. Zlepšit je třeba obsah a kvalitu tréninků ve všech kategoriích. Zaměřit je ne na uběhnutí maratonu, ale na výbušnost a herní dovednosti. Velmi zaostáváme v přesnosti přihrávek a jejich zpracování.Určitě by pomohlo snížení extraligy na 6 celků. Rozšiřování až na 12 vedlo jen k tomu, že se hraje spousta zápasů o ničem. Zúžit by se měla také superliga mužů na 8 celků a ne plánovat rozšíření na 14.
O úrovni našich hráček svědčí i to, že z těch, co odešly do Finska a Švédska vlastně hrála jen Krupnová a Koníčková (ta tam ale snad hrála v útoku a nikoli v obraně jako v reprezentaci). Ostatní pravidelně nenastupovaly, i když u nás patřily ke špičce.
I když pan Janovský stále mluví o dobré hře dozadu a lze jen souhlasit, že je to základ dobrého výsledku, tak první pětka toto nepotvrzuje a dostává příliš gólů, ne jen teď na EFT, ale i na MS.
Musím říci, že jsem M.Janovskému vůbec nezáviděl poslední 5minutovku se Švýcarskem, hned bylo jasné, jaká se na něj snese kritika. Kdyby se ale nad Švýcarskem vyhrálo, tak by to tak nějak všichni skousli a bylo by dál dobře.
Můj názor je, že trenér je zodpovědný za složení repre, za jeho hru a výsledky. Pokud k úspěchu dojde pomocí vhodných metod za pomoci svých asistentů a hlavně hráček, je pak víceméně oslavován. Pokud k úspěchu nedojde, má problém a třeba trenérem být nemusí, do té doby by, z mého pohledu, měl být hájen a měl by mu být ponechán prostor k realizaci jeho cílů.
Problémem všech trenérů repre žen je a zatím i bude, že pracují s velice uzoučkým kádrem hráček, ze kterých se musí složit repre, protože jiné prostě nejsou. Protože jiné nejsou, a přiznejme si, že ani nerostou, tak MJ současné reprezentantky svým přístupem k plnění povinností zřejmě nepomohou (vyplývá z článku i komentářů). V současné chvíli máme opravdu jen stěží 2-3 hráčky světové úrovně a to je málo, za nimi je bohužel zatím nic a snaha žádná, nebo se spíše o tom chtění zatím jen mluví.
Chyba je totiž jinde, poukazoval jsem na ni již před dvěma lety v obšírném komentáři směrem k ČFbU. Holedbáme se širokou základnou hráček, v oddílech se snažíme obsazovat každou dívčí kategorii, abychom získali granty na všechno možné, ale nechceme vidět, že většinou hraje 6-7 holek jednodenní turnaj s často až třemi zápasy a ty samé holky hrají druhý den za jinou kategorii zase v 6ti lidech další 2-3 zápasy, za týden znovu. Jen abychom splnili různá nařízení Unie, např. aby mohl existovat ligový tým žen.
Proč už dávno nesměřujeme k tomu, aby děvčata hrála společně s kluky v nižších kategoriích, klidně i proti chlapeckým týmům ve vyšších kategoriích.
Proč Unie např. nepodpoří větší oddíly z větších měst, kde mají lepší trenérské, materiální a technické zázemí, aby mohli pomáhat vychovávat dívky ze spádových oblastí (prosím ať se menší oddíly nečertí, ale tam právě vzniká často to honění trika za každou cenu – s osmi, v raném věku, nadanýma holkama chtějí vyhrát vše od minižákyň postupně až k juniorkám – místo aby umožnili děvčatům optimální vývoj do extraligového týmu žen a případně reprezentace).
Tahle snaha po kvantitě, ne po kvalitě, dívčí florbal zabíjí. Dnes to vypadá tak, že extraligu hraje špičkově jeden skoupený tým, aby udělal dobře svému majiteli, jeden výborný tým, který může čerpat ze široké základny své aglomerace, jeden tým, který tristně stagnuje po svém boomu a neví co se sebou, a pak 9 týmů, které se potýkají s problémy typu „kde vzít alespoň 15 dvounohých děvčat“, které ještě chtějí trénovat 3-4 dny týdně po 2-5 hodinách, o víkendu hrát zápas 100 -400 km daleko, přes den chodit do školy (do práce) a ještě být se svým klukem (protože na kluka nemají čas, tak kluka nahrazují dočasně svou spoluhráčkou) v kině, divadle, diskotéce apod. K tomu najděte dobrého trenéra, který toto chce s týmem absolvovat – to je obrovský problém – bývalí hráči si myslí, že všemu rozumí nejlíp (ne vždy), noví trenéři nejsou vždy vzdělaní tak, aby nekazili vývoj sportovce od malička do dospělosti. Je to důsledek toho, že jsme amatérský sport, ale administrativně si hrajeme na profíky.
Pokud chceme florbal pozvednout tak musíme jít odspodu, od malých dětí, jejich rodičů, obětavých trenérů – těch nejlepších k mládeži, ke spolupráci se školami (ať Unie zaplatí profi trenéry ve městech, kteří povedou vzorové sportovní -nejen florbalové – hodiny tělocviku na školách) a k úzké vazbě mezi školou, florbalovými kluby, ale i třeba hokejovými, házenkářskými a dalšími – všicni mají stejné cíle, děti trenéry…
Pokud chceme v krátkodobém horizontu ještě něco zachránit, tak změňme alespoň systém soutěží žen odshora dolů – třeba méně týmů v ligách, více zápasů v blízkých regionech, méně na větší vzdálenosti (mohu vysvětlit podrobně), ligovým zápasům žen nechť předcházejí zápasy stejných týmů juniorek (nesmějí hrát stejné hráčky oba zápasy, ale juniorky mohou využít např. 5ti dorostenek a 2 nehrající ženy apod.). Opusťme ten šílený regionální systém s hrozným způsobem postupů apod.! Dá se o tom dlouze diskutovat… ale pane M., tohle se mělo dávno řešit, ne o tom jen nepřemýšlet, nemluvit a dělat, že problémy neexistují.
Raději nebudu dále pokračovat, bylo by to ještě nadlouho.
Tohle má hlavu a patu. V podstatě lze se vším souhlasit s jednou výhradou, že byť je základna žen taková, jaká je, tak repre tým má na víc, než předvádí. Průšvih je, že o počtech klubů v soutěži, systému soutěží de facto rozhoduje člověk, kterého nikdo nevolil a jehož setrvání ve funkci nemohou kluby nijak ovlivnit 🙁
Zajímavý pohled, rozhodně souhlasím mimojiné s tím systémem soutěží, třeba taková první liga žen je úplně šílená a nesmyslná, nejvyšším soutěžím by prospělo ořezání, to je jak říkáte první krok aby se něco zachránilo v dohledné době
Ano, systém první ligy žen je šílený. Ovšem nedokážu si představit, na čem jede ten, kdo vymyslel systém nejvyšší (a zároveň jediné) soutěže juniorek. A tato prapodivná „soutěž“ má být odrazovým můstkem pro extraligu žen…
No teď na to koukám a musím říci, že to je taky pěkný paskvil. Kdybych měl ty dva „systémy“ lig porovnat, nemohl bych se rozhodnout, který je více úchylný a špatný
Systém ligy juniorek? To se nedá ani nazvat systémem.V jedné divizi maximálně 3 vyrovnané týmy, které spolu hrají minimálně. A tyhle tři týmy pak hrají s týmy ,jež zminoval pan Havlík, který přijedou v 6 lidech a dostanou pak od někoho 32:0 z té první trojice. A takový zápas nedá nic ani týmu co vyhraje 32:0 a samozřejmě jen víc a víc odrazuje těch 6 statečných ,protože každý týden, nebo každý turnaj dostávat takový příděl to by mě taky nebavilo. A u holek, je ta psychika ještě uplně někde jinde. Než u nás chlapů. Ale to by bylo vše na dlouhé psaní a povídání, od toho je VH V Brně, kde se mocipánům z Unie mají přednést tyto požadavky. Ale kdo byl kdy na VH v Brně ví, jak to tam je. X hodin se řešej ptákoviny o tom, že támhle to a támhle to. A nic konstruktivního se tam nevyřeší.
Vezmeme to odshora
Chceme mít kvalitní reprezentaci. Co k tomu potřebujeme? Mimo jiné kvalitní domácí soutěž. Jak ji vytvoříme? Potřebujeme, aby v ní hrály týmy, které dokáží pracovat s mládeží, mají ideálně kompletní strukturu a nejsou závislé na penězích a hráčích „odjinud“.
Tady si uděláme první zastávku:
Narážím na tvou poznámku o výchově dívek ze spádových oblastí. Co je lepší? Když ty jako centrum spádové oblasti pomůžeš s výchovou dívek v celé oblasti a do svých dorostenek pak vybíráš z cca 60 dívek nebo je lepší si z práce spádové oblasti postavit celou svou strukturu a tu pak táhnout sám a mít pak jen těch „svých“ 20 holek?
A jsme u mládeže. Kdyby elitní kluby pracovaly s mládeží tak extrémně dobře, jak je prezentováno a zbytek světa by na tom byl tak špatně, nemuseli bysme se tady bavit o nějakých spádových oblastech. Mládežnické týmy elitářů by ten zbytek válcovaly a tatínci z menších a malých klubů by ještě platili za otestování své holčičky v Liberci, Herbadentu apod., ne? 😉
Takže každý ať si sáhne do svědomí a podívá se na svůj přínos. Jestli pracuje nebo pouze udržuje základnu a zdokonaluje skauting až do úrovně elévek.
A na konec se dostáváme k soutěžím.
Co se týká juniorek, pořád se volalo po zkvalitnění soutěže a více zápasech mezi silnými kluby. Trojúrovňový systém to umožnil. Uvažovalo se dokonce o celostátní lize, ale na čem si myslíte že tento návrh shořel? Pokud tipujete peníze, máte pravdu. Kluby chtějí kvalitu, ovšem bez investic. Ideální by bylo unijní přenášedlo. 😉 Pak je tu návrh na společné zápasy s extraligou žen. Tady je zase krásným příkladem zápas juniorek např. Chodova a Jičína (pardon, Jičín nemá juniorky)…tak to zase nesplňuje to kvalitativní hledisko.
A jsme u extraligy a první ligy. Začnu dole. Loni první ligu hrálo 12 týmů a byla to v podstatě soutěž o 3 týmech. Letos už hrálo 17 týmů a do finále play-off se dostal Hradec Králové z 5. místa. Pár klubů je tady ambiciózních se zázemím na úrovni minimálně spodních pater extraligy. A hlavně s fungující mládeží.
A nakonec extraliga. Jsou tady 3 elitní týmy a zbytek. To znamená zúžit soutěž na 3 týmy nebo 6 týmů? 3 z Prahy a 3 z Moravy aby to bylo spravedlivé? A hrát 4x každý s každým a play-off na 4 vítězné zápasy a finále taky na 4 vítězné. Protože kvalitních zápasů je málo. Nechtěl bych být v kůži těch holek na konci sezóny. Asi by se mi o tom super systému zdály hororové sny. Ale mělo by to jednu výhodu. Když si odečteme zahraniční hráčky, v podstatě by asi nebyl problém s nominacemi do juniorské a ženské reprezentace. 🙂
A po nás potopa.
Takže závěrem bych tě citoval „Pokud chceme florbal pozvednout tak musíme jít odspodu, od malých dětí, jejich rodičů, obětavých trenérů – těch nejlepších k mládeži, ke spolupráci se školami“ atd.
PS: Na krátký horizont zapomeňme. Jestli chceme něco změnit, bude to cesta dlouhá a zdaleka ne jednoduchá.
Jirka nakous jednu věc a to podstatnou. Skloubit ligu juniorek s extraligou žen. Nevím, kde ale myslím v extralize volejbalu žen, to jeden rok bylo. Že sice repre juniorek a kadatek (v našem případě by se jednalo o dorostenky)hrály společně ligu. Tedy proti ligovým týmům. Ale ohlasy obou táborů byly pozitivní…ovšem u nás je to nemyslitelné , z jednoho prostého důvodu. Drtivá většina juniorek hraje za extraligové týmy žen.
Po velmi dlouhé době promluvil člověk, který ví, o čem mluví a navíc se podepsal. Věřím, že správně (nemyšleno bez chyby:-))a za to velé díky
Nejlepsi treneri by meli jit k mladezi ke klukum. K holkam je to skoda. Ty stejne v nejlepsim veku skonci a v Ceskem prostredi holcici florbal nikdy nebude sport,ale vzdy jen „krouzek“. Kdo treba zna zensky hokej u nas a to ma hokej nakou tradici. Radeji investovat finance,energii a veskere prostredky do mladeznickeho kluciciho florbalu a mozna za 10-20 let ti muzeme mit naznak opravdu sportu…
Na tebe jsme tady všichni čekali
Nečekali, ale má pravdu Karle 😉
Vyjádření pana Janovského ,potažmo svalování viny na hráčky,je k neuvěření.Pan Janovský působí jako trenér české reprezentace-pokud se nepletu-tři roky a toto je výsledek jeho trenérské činnosti.Opravdu mu chybí sebereflexe.A florbalová unie by z toho měla vyvodit důsledky.
A CO HODNOTÍCÍ ZPRÁVA PO MS?
Po skončení posledního MS byla vydána předlouhá a všeobsažná hodnotící zpráva, která analyzovala hru českého týmu a jednotlivých hráček, jejich slabé a silné stránky.
Měl jsem za to, že tato zpráva má být výchozím a koncepčním dokumentem pro další dvouletou práci. A že všechny následující akce a kroky realizačního týmu budou podléhat optice této analýzy. Dost mě tak překvapuje, že o ní teď v žádném vyjádření nepadne ani slovo, že se neřeší, na čam z uvedené analýzy se teď na EFT pracovalo, jak a proč. Co fungovalo a co nefungovalo.
Reálně to tak vypadá, že pan Janovský zkrátka jen chrlí množství rúzných textů bez jakékoliv váhy. Zkrátka jen proto, že sám sebe velice rád poslouchá.
Jak již zde mnohokrát padlo, problém bych viděl v samotném trenérovi. Od doby, co je tento lodivod na lavičce národní týmu, se kvalita hry rapidně snížila. Nezáživný, naprosto nekoukatelný beton, zbytečné odevzdávání míčku v naprosto nesmyslných situacích (viz semifinále MS proti Finkám a odevzdaný balónek po vyhraném!!! buly a následný gól 3 vteřiny před koncem). Asi se shodneme, že Billá asi v repre už nějaký pátek nemá co dělat, nestíhá, naivní hra, která platila tak před pěti lety. Počet střel je taky tristní. 8 proti Švédkám, 9 proti Finkám a zachraňuje nám to 18 střel na švýcarskou bránu (ve třetí třetině 2 střely).
Když jsem viděl Billou v play-off tak bych jí nepostavil ani v klubu, natož v reprezentaci.
Trenér Janovský má svou pravdu, hráčky opravdu kondičně odpadají a v krizových situacích nezvládají základní florbalové dovednosti jako je zpracování míčku a přesná přihrávka. Tam je na vině výchova, protože v reprezentaci se tyto základní věci již nenaučí.
Druhá věc, a ta byla vidět v minulém zápase proti Švýcarkám, je taktika stanovená trenérem. Buď je špatná jako taková, nebo ji hráčky nedokáží dodržovat, v každém případě je za tuto situaci odpovědný trenér.
Další věc je psychika – hráčky dokáží ztratit dobře rozehraný zápas, a to v podstatě chronicky. Opět věc realizačního týmu a správné přípravy.
Jsem osobně zvědav na výsledky juniorek. Mám pocit, že jde již o jinou generaci, která je zvyklá na silovější a modernější pojetí hry a lépe zvládá změny herních situací. A vypadá to, že i realizační tým dokáže z děvčat vymáčknout to, co potřebuje.
Ženskému florbalu a zejména tomu u nás elitnímu chybí konfrontace s mužským florbalem. U reprezentace mi chybí snaha o přátelské a modelové zápasy s kvalitními staršími žáky, případně dorostenci. Reprezentantky můžou prověřit jen rychlí a přesní kluci z Bohemky, Tatranu, Chodova, Black Angels, Sparty, Vítkovic, Ostravy, Bulldoci z Brna nebo Ústí, případně Pardubic. Takové zápasy často nevidím, místo toho jde při vší úctě o hochy z regionů. To ženám nepomůže, protože je to herně neposune. Přitom stačí tak málo, jen vše domluvit a případně zaplatit.
Co to je za nesmysl, že kvalitní kluci hrajou jen ve zmiňovaných klubech? Že teda finále Poháru ČFSŠ v O2 aréně vyhráli zástupci těhle týmů. Aha, vyhrál Tábor. Proti holkám bohatě stačí lehce nadprůměrný klučičí tým dorostenců, ale jde o to, aby se vůbec takové přáteláky konaly.
Smyslem takové akce je, aby to mělo pro dámy význam, nikoliv aby jim někdo nandal příděl nebo naopak ony podrtily soupeře. Kluci hrají rychleji, dávají balónek rychleji od hole, mají přesnější přihrávky a vůbec rychleji a kreativněji při hře přemýšlejí. Přesně tyto herní prvky by měly být cílem pro ženský tým.
Pokud píšete o finále středních škol, to se týkalo věkem dorostenců a juniorů, se kterými již ženy hrát nemohou. Máte pravdu v tom, že v zásadě výběr z Chodova byl poražen táborskými, ovšem největší zásluhu na tom měl jejich talent Řezník, který již sezónu hraje za Tatran. Jistěže např. i v Táboře, Plzni, Liberci, Hradci Králové či jinde jsou šikovní kluci. Pro ženskou kategorii jsou ale srovnatelným soupeřem starší žáci a dorostenci. Aby to mělo pro ženy smysl, potřebují opravdu kvalitní soupeře.