„K napsání této úvahy mě vedlo dění na sociálních sítích v posledních několika dnech po návratu z MS v Kanadě. Dalo se očekávat. Juniorky nepřivezly medaili.
Nicméně se zde objevují příspěvky lidí, kteří řeší věci, u nichž nebyli svědky, a z toho důvodu bych zde ráda uvedla některé z nich na pravou míru. Dovoluji si to z titulu rodiče, který byl přímo u toho, z titulu rodiče, který celých 10 let tráví všechny volné chvíle se svými dětmi na trénincích, zápasech, turnajích. Z titulu člověka, který 10 let pracuje v oblasti řízení lidských zdrojů.“
Jak chápeme reprezentaci?
„Začnu tím, co mě primárně zaráží asi nejvíc. Jak chápeme v České republice reprezentaci? Reprezentovat republiku je čest. Tuto čest si musí každý hráč zasloužit, a to nejen tím, že je schopný hráč. Každý takový hráč by měl mít ke svým herním dovednostem a znalostem ještě ty ‚morální vlastnosti‘. A o těch jsem ještě neviděla napsané ani jedno slovo. Pokud bychom všichni přistupovali k reprezentaci tímto způsobem, pak bychom tu nemuseli řešit neustále ‚nenominování jedné hráčky‘. Sama tato hráčka již několikrát dokázala svým trenérům z reprezentace a konečně i svým spoluhráčkám, že reprezentace pro ni asi tolik neznamená. Pan Havlík ve svém vyjádření pro Florbal.cz zmiňoval Jaromíra Jágra. Jaromír Jágr je příklad sám za všechny. Je to člověk, který ušel velký kus cesty. ‚Téměř vždy‘ byl příkladem pro ostatní, a to především ve své píli a v tom, že nikdy neodmítal reprezentaci a pokud ano, tak ze zcela jasných a konkrétních důvodů. Přes všechnu úctu, kterou k tomuto hráči chovám, současnost ukazuje, že život jde dál a hrát velký turnaj je možné i bez takového hráče.“
Jak vystupovaly hráčky během reprezentačního cyklu a během MS v Kanadě?
„K vystupování hráček během dvouletého reprezentačního cyklu toho mohu napsat celkem dost. Díky tomu, že s většinou hráček se potkáváme vzhledem k soutěžím již mnoho let, mnoho z nich znám osobně. Během těchto let jsem byla svědkem toho, jak tyto hráčky vyspěly, a to nejen herně. S čím zásadně nesouhlasím, je to, že by tyto hráčky přistupovaly k reprezentaci a zápasům ‚bez pokory‘. Naopak. Tato skupina zažila něco, co tu ještě nikdo z vás nezmínil. V ženském florbalu jsem viděla něco, co je naprosto nevídané. Spojení hráček z celé republiky, které vytvořily jeden ‚tým‘. Viděla jsem skupinu holek, která ke svým soupeřům přistupovala s respektem, patřičnou pokorou, nikoli však obavou. Tým holek, který měl jednu velkou přednost, a to tu, že žádná nechtěla vyhrát jen sama za sebe. Všechny chtěly vyhrát jako jeden tým. A nejen to. Tato skupina holek chtěla vyhrát také pro své trenéry, pro svůj realizační tým.
Jejich vystupování na MS v Kanadě zasáhlo lidsky nejen městečko Belleville, které florbalem opravdu žilo a jejichž obyvatelé českému týmu fandili zcela upřímně. České reprezentaci nicméně nefandili jen oni. Naše holky získaly obrovský respekt od ostatních týmů. Kdo z vás zažil, jaké to je, když se společně v českém fanouškovském kotli sejdou týmy ze Slovenska a Polska a naše holky mohutně podporují? Nikdo z vás nemohl zažít ten pocit, když českému národnímu týmu složil poklonu finský národní tým. Když holky slyšely z úst svých soupeřek, že jsou jejich velkým příkladem, protože by chtěly mít to co ony, chtěly by mít jednotný tým.
Tým ‚České republiky‘ vystupoval celou dobu slušně, pokorně a přátelsky. Nebyla jedna jediná situace, kdy bych se jako rodič za některou z holek měla stydět. Jejich vystupování na sociálních sítích, které je tak často zmiňováno, bylo naprosto normální a úměrné jejich věku. Na jejich soukromých profilech toho proběhlo málo, více toho bylo oficiálně na stránkách ‚Českého florbalu‘. Kromě toho, nevím, kdo z vás sledoval profily zahraničních hráček na sociálních sítích či oficiální stránky zahraničních reprezentací? Prezentace týmů byla podobná. Jen je nikdo nikde nevláčel a neurážel.
Ráda bych si vypůjčila slova gólmanky Veroniky Tomšové, která krásně zhodnotila, co jí uplynulé MS dalo. Napsala to, o čem přemýšlím celou dobu. Tohle je totiž stopa, která zůstala v srdcích našich dětí, a kterou zanechaly naše juniorky v Kanadě. Doufám, že nejen tam.“
Veronika Tomšová: (citace z otevřeného profilu na Facebooku, pozn. aut.)
„I když jsme zřejmě nesplnili očekávání některých lidí, pro mě to zklamání určitě nebylo. Dva roky jsem žila svůj sen a vzhlížela k němu. Sen o tom, že do Kanady odletím s týmem, se kterým tam dokážeme velké věci. Myslela jsem si, že velké věci se měří podle toho, jak cenný kov přivezu na krku domů. Až teď si uvědomuji, že to tak není.
Za úspěch a velkou věc považuji to, že slyším od kapitánky Polska, že nás její tým obdivuje za to, jak dokážeme držet spolu a že by chtěla, aby takhle jednou fungoval i její tým.
Za úspěch a velkou věc považuji to, že po finále Finsko X Švédsko, nám jedny z nejlepších finských hráček, řeknou „Respekt, we love you“
Za úspěch a velkou věc považuji to, že i přes vzájemnou rivalitu a soutěživost si Slovenský tým oblékne České dresy a je slyšet přes celou halu.
Za úspěch a velkou věc považuji to, že Kanaďané, kteří s námi nemají nic společného, řeknou, že od prvního pohledu na nás mysleli, že my vyhrajeme. Jen díky tomu, že se prezentujeme jako jeden TÝM.
Hodně lidí si myslí, že úspěchy měří to, kolik pohárů a medailí jim visí doma na zdi. MY tam ale dokázali daleko větší věci, které nepochopí ti, kteří to nezažili.
Chtěla bych tímto poděkovat celému TÝMU, který se podílel na těchto velkých věcech. Nikdo z nás se nemá za co stydět, ať si říká, kdo chce, co chce. Tohle nám už nikdo nevezme.“
Co z lidského hlediska ukázal uplynulý šampionát?
„Uplynulý šampionát ukázal, jak tenká hranice je mezi úspěchem a neúspěchem. Jak by se z mého pohledu člověka, který pracuje s týmy dnes a denně, mělo přistupovat k tvorbě a práci s lidmi v týmu, protože každý člen takového týmu musí znát a ctít svoji roli.
Holkám ukázal však mnohem víc. Jaký je rozdíl mezi českým fanouškem a tím zahraničním. Český fanoušek je s týmem jen, pokud se daří. Ten zahraniční podporuje svůj tým i v případě nezdaru a oceňuje i tu přidanou hodnotu. Pokud k tomu nebudeme přistupovat stejně, tak v České republice bude ‚téměř za trest‘ nastupovat v reprezentačním týmu. U nás obzvlášť totiž platí, že po boji je každý generál a každý ví, jak to udělat nejlépe.“
Co vidím za těch 10 let u florbalu já?
„Za těch 10 let jsem poznala u florbalu řadu lidí. Řadu lidí z řad hráčů a trenérů. Někteří z nich mají můj velký respekt, můj obdiv. Za těch 10 let jsem ale prakticky neviděla, že by někdo někoho pochválil, poděkoval mu za jeho práci. Za těch 10 let jsem viděla jen minimum zpětné vazby, ať už směrem k hráči nebo i od hráče k trenérovi. Viděla jsem nedostatečnou spolupráci s rodiči. Viděla jsem absolutně nezvládnuté podávání kritiky a hodnocení. Za těch 10 let jsem viděla stále ještě nedostatek pokory a slušnosti a to jak hráčů, tak trenérů. To se ale nedá říci o tomto reprezentačním týmu!
A viděla jsem ještě něco, na co nikdy nezapomenu. Viděla jsem, co znamená, když vaše dítě věnuje všechen svůj čas tomu, čemu věří. Viděla jsem podporu i od úplně cizích lidí. Viděla jsem, co to je nedostatek soukromí. Viděla jsem svoje dítě úplně na dně. Viděla jsem, jak se tohle ještě ‚ne úplně dospělé dítě‘, ze dna znovu zvedá. Ale viděla jsem také svoje dítě neskutečně šťastné. Viděla jsem, jak hráčka, která neprošla do nejužšího výběru reprezentace, zcela upřímně přeje úspěch své spoluhráčce z klubu. Viděla jsem, co dokáže důvěra a pozitivní motivace. Viděla jsem, co dokáže jednotnost a společný cíl. Viděla jsem, co je to společná láska ke sportu.
A za to všechno i já děkuji. Snad to bude mít svůj smysl i dál. Snad půjdeme i touto cestou, kde bude vnímána i ta přidaná hodnota a nejen visící medaile na krku.“
Autor: Michal Dannhofer
Dost už bylo juniorek ne? Bože…
Možná máte problém s chápáním psaného textu, ale to, co psala paní, není o juniorkách, byť se to kolem tématu juniorské repre točí…
A paní to trefila!
Bohužel evidentně to v mnoha případech nemůže padnout na úrodnou půdu. Škoda. A také bohužel, bohužel pro nás pro všechny.
Ještě že jste to vysvětlil, aha to by mi nedošlo 😀
Nejméně důležitý MS tady dostává nejvíce prostoru 🙂
Bože, koho to má furt bavit, snad to je poslední článek.
Utužovat tým můžou holky v keramice. Jednou reprezentujete Česko, kterému je dost jedno, jestli se na pokoji dvě juniorky vzájemně utužují. Florbalově vyhořely (nebo se tomu dá říct s jednou výhrou proti Lotyšsku jinak?) a řeči, že jsou teď kamarádky jsou super, to holkám přeji, ale na MS se jezdí dělat výsledky a to ty sportovní. Pro český florbal je totiž úplně jedno, jestli holky byly super tým. Pro český florbal je podstatné, že se již poněkolikáté ukázalo, že jsme florbalově jinde, než by se podle sociálních sítí a líbivých hashtagů mohlo zdát. Takže #vypnoutPC #zacit #makat
Naprosto přesně řečeno, určitě je super když holky mají bezva partu, ale tohle všechno je k něčemu jen za předpokladu, že je na čem stavět co se herní připravenosti týče. Jsou momenty kdy pohoda v týmu může podstatně ovlivnit zápas, pokud má ovšem tým pevné základy na hřišti. Reprezentace má reprezentovat a upřímně, nikoho nebude zajímat, že holky mají mezi sebou skvělý vztah, což je mimochodem fajn, ale opravdu co se výsledků týče, absolutně nepodstatné. Ač si to ony nebo jiní zainteresovaní nemyslí.
Tomáš Krásný koukám furt jen čte florbal.cz , když jsi tak zkušený a víš, kde je problém #vypniPC#a zacni pomáhat českému florbalu#a nemel furt chytrosti #vypniPC
Tohle jsem bohužel nepsal já, ale některý z mých trapných klonů. Bohužel se proti tomu nemám moc jak bránit 🙁 Ale českému florbalu už pomáhám.
Nějak mi chybí v tom vyjádření, jeden prostej fakt. A to, že Nová, byla u všech obdržených branek. Navíc nepochopitelný bylo, když v zápase o 3.místo nějakou dobu seděla a pak jí „trenéři“ poslali na oslabení, ve kterém jsme dostali ten rozhodující gol.
A co jako? Kdo nic nedela nic nezkazi. Kazdy hrac si prosel tim ze se mu nejaky turnaj zapas nepovedl. Ty jsi prikladem typickeho ceskeho fanouska … Urazet kritizovat. Ale vžít se do situace umí málokdo. Protoze ten kdo neco odehral si dokaze predstavut jak to pro tak mladou holkou je tezke. Myslis si ze ona sama nevi ze se ji to nepovedlo? … Vzpamatuj se ty a pulka naroda ktery bude vzdy pri kazde prilezitosti kritizovat. Jde videt, ze jsi nikdy nic nehral.
Ano, ne vždy se vydaří střídání, zápas, turnaj, sezóna. Jsme jen lidi a chybujeme, to je přeci normální jev. Každý si to musí v hlavě pak přebrat sám a zamyslet se nad tím, co zlepšit, nebo co udělat jinak.
Ženský florbal je v tomto specifičtější zvlášt, co se týče psychiky a kolektivu. Je dobré mít tým, který funguje, je tam dobrý kolektiv, ale ten by taky měl podávat nějakou kvalitu. Zvlášť na mezinárodní úrovni, kdy je ta konkurence jiná.
Já bych spíš řekl, že tu lidi trochu mrzí jak se holky postavily ke skutečnosti, která nastala po MS. Jednou vyhrát na MS a skončit na 4. místě má lidi uchlácholit, že se stále držíme za Švédskem, Švýcarskem a Finskem ? Nebo si naivně řekneme, že od těchto týmů dostáváme míň branek a tím se jim přibližujeme, i když jim ty branky nedokážeme vstřelit ?
Lidé možná čekaly, že holky sklopí hlavu a přiznají si skutečnost, že na MS selhaly herně a jejich výsledky byly špatné a tuto skutečnost si vezmou k srdci a začnou víc makat. Místo toho se spíš chlácholily tím, jaký jsou tým, jak je všichni podporovali a fandili jim a spíš to vypadalo, že si udělaly fajn výlet do Kanady se starším bráchou a ségrou.
Holky jsou ve věku, kdy by se mělo pracovat také s jejich psychikou.
A dle mého vyjádření rodičů na tomto serveru není taky na místě.
Nejdřív by se měl změnit přístup k vychovávání mládeže a zaměřit se na kvalitu než kvantitu. Chválím týmy, které dobře pracují s mládeží.
Měli bychom si z toho vzít ponaučení všichni a pomoci tu současnou situaci v ženském, ale také mužském florbale změnit k lepšímu.
Sleduji ji už delší dobu a je to dobrá hráčka. Jedna z těch, která na sobě dlouhodobě výrazně pracovala, zhubla a zrychlila. Pamatuji si ji, když hrávala za BA a ať mi můj pohled promine, tehdy bývala nemotorná a neohrabaná a jevila se bez větší perspektivy. Za tu dobu ale prošla obrovskou kvalitativní proměnou.
Zápas o bronz se jí nepovedl, byla na ní viditelná nervozita, která ji kazila výkon a vedla k herní nejistotě, proto také byla v průběhu zápasu posazena na lavičku.
Mít dobrý tým a dobré vnitřní vazby a vztahy je podmínka možná nutná (což známe z hokeje), nikoliv ale dostačující. Pohoda v týmu musí být doplněna i herní pohodou a ta chyběla.
Dobré pocity až nadšení z kamarádských vztahů mezi hráči napříč republikou mají v zásadě všichni účastníci mládežnických reprezentací, ale i krajských či regionálních výběrů, to není nic nového. Je to přirozené a lidsky to obohacuje, mladého člověka obzvlášť. Jenže to je jaksi pouze sekundárním efektem reprezentační akce, primárním je předvedená hra a případný výsledek.
Za chvili tady bude psat i stewardka z letadla co si mysli o tymu jdete už k certu je to trapny…..
Pani Nová jdete brečet jinam
Rád bych se zeptal, jestli si teď na tento web může psát každý a udělat si z toho svůj „deníček“? Připadá Vám normální, aby se tady zveřejňovaly názory rodiče? Jak už bylo napsáno, nikdy to nemůže být objektivní. Navíc zrovna paní Nová je z realizačním týmem nejlepší kamarádka, jak jsem měl možnost vidět na několika turnajích. Sakra tyhle bláboly si nechte domů pro dceru, která na MS neměla co dělat (pomalá hráčka bez nápadu a kreativity, nulová technika, ostuda) a nekrmte tím nás, florbalovou veřejnost.
Rád bych také požádal florbal.cz, aby se zamyslel nad tím co vydáva za články. Děkuji pěkně.
Paní Nová,
děkuji Vám za Váš komentář. Mě osobně dost pomohl v celkovém pohledu na repre juniorek. Sám jsem trenér dorostenek (asi neúspěšný, protože jsme skončili 8. :O) ) a dobrý kolektiv si myslím je jeden z důležitých atributů podmiňujících úspěch. Jsem za holky rád, že si sedly a jako tým šlapaly (nikoli po sobě). Taky jsem rád za holky ze širší repre, které se do konečné nominace nedostaly a přesto holkám držely palce.
Nicméně to znamená, že nesplnění cíle (totiž cennějšího kovu než brambory) nebylo problémy uvnitř týmu.
A taky to nebylo vinou špatného fungování ČFBU či její nedostatečnou podporou. Unie se totiž neustále snaží o větší oblíbenost tohoto děrovaného sportu. Nejprve mohutnou podporou před a během MS, poté aspoň minimalizací „škod“ napáchaných neúspěchem.
Určitě nemůžeme čekat kampaň Unie ve stylu „Nepovedlo se nám MS, pojď hrát florbal a pomož nám k medaili!!!“ někde na ČT4. To rozhodně ne, články jsou skromné a napsané tak nějak napůl.
Co je tedy špatně?
PŘIPRAVENOST ČESKÉ REPREZENTACE
1) špatná soupiska ?
– pan Nesměrák, vybral koho vybral a já věřím, že vybral to nejlepší pro svůj koncept hry, vizi.
– kondičně ?
– toto MS bylo vyvrcholení nějakého přípravného cyklu a dlouho dopředu se věděl harmonogram. Celá příprava k tomu určitě směřovala.
– mentálně ?
– celý přípravný cyklus včetně pořádaných EFT má za cíl mentálně připravit hráčky na vyvrcholení. Tolik těžkých zápasů, širší/užší nominace (s tím spojený tlak)
– takticky ?
– určitě dostatek příprav, setkání, EFT, také nějaké domácí úkoly
Paní Nová, my se tady nebavíme o tom, že se nám nepovedl jeden zápas o medaili. My se tady bavíme o tom, že se nám „povedl“ jeden zápas proti „NEJ“slabému týmu MS. A to ještě s nadsázkou „povedl“. Je dobré si dávat vysoké cíle jako repre, ale je třeba si uvědomovat, že s vetšími cíli přichází i větší zodpovědnost.
Tým českých juniorek byl na turnaji sebevědomý, to je dobře. Dokázal však toto sebevědomí přenést i hry? Byl na hřišti dominantní, vzbuzoval v soupeři úzkost? Byl drzý až provokativní, aby soupeře vykolejil? Ťukat si míček na vlastní polovině, ale po přechodu polovinu útočnou ho ztrácet, není pro mě sebevědomý projev. To je jen zdánlivé sebevědomí.
Po skončení MS pan Skružný (šéftrenér české repre) zde ( https://www.ceskyflorbal.cz/clanek/budeme-mit-problemy-bojovat-o-medaile-pokud-nezmenime-mysleni-varuje-skruzny ) píše o nové metodice přípravy hráčů jakožto reakce na vývoj kompletní české florbalové repre.
Vyřeší to však náš problém? Kondice je podle mého názoru důležitá, ale mnohem důležitější je správná hra a její aplikaci ve hře a s tím související výběr vhodných hráček – kondice se získává daleko snadněji než herní myšlení a psych. stabilita. Když budu chtít hrát „Tiki-taka“ tak si určitě nevyberu tým sprinterek nebo sólistek.
Pan Havlík pojmenoval činitele neúspěchu – pana Nesměráka, respektive celý trenérský tým. Za jeho názor jsem také rád, přestože mi to místy přišlo trošku moc (hlavně ta fotografie ve stylu – „vidíte, já jsem byl úspěšný“ je zvolena hodně špatně – zavání mi to manipulací .. .:o))) ). Jelikož však nemám takové informace ohledně cyklu, jednotlivých požadavcích na hráčky a jejich deníčky, atd., atd. … moje psaní se zvrhlo čistě do obecných keců a náznaků.
Pan Skruzny by mel mlcet a soupat nohama, protoze jako metodik CFbU mel byt uz davno odvolan, nebo vy vidite nejaky metodicky prinos? Neco, cim se ceske reprezentacni tymy lisi od ostatnich? Krome toho, ze typicky klesaji na uroven i tech nejslabsich souperu? V tom typicky vynikame? Co je typicke pro hru ceske reprezentace, jakekoliv?
Mimochodem pane Dannhofere, dokončuji svoji literární prvotinu z florbalového prostředí… „otisknete“ mi ji? Jedná se o detailní analýzu florbalového prostředí tak, jak ji z povzdálí pozoruji. URČITĚ to patří na florbal.cz… 😀
Vážená paní Nová,
chápu, že je těžké si přiznat kritiku na vlastní dítě, nebo na někoho blízkého. Co však nechápu, je Vaše potřeba nám to vysvětlit nebo uvést důvody, proč bychom měli na ženskou juniorskou reprezentaci změnit názor. Protože v reprezentaci je a vždycky bude na prvním místě výsledek. Ano, chápu že jakási mentální příprava, to aby se holky měly rády, je důležité na klubové úrovni. Přeci jenom tam je spolu ten tým několik měsíců. Ale na pěti denní akci, jménem Mistrovství světa, je mi nějaká jejich parta úplně ukradená. Holky tam prostě jely hrát florbal a ne na školu v přírodě. Říkáte, jak se holky měly strašně rády, a že si pomáhaly a nevím co všechno, ale hra byla jednoduše katastrofa. Ofensivní hra byla naprosto nulová, dozadu taky žádná hitparáda. Tenhle jejich výlet nás, co přispíváme do unijní kasy, stál spoustu peněz, a považuji za naprostý výsměch, nám oznámit, že se tam holky měly rády a to stačí.
Nezbývá než souhlasit… Dokonale vystihnuto.
Na MS se jezdí kvůli výsledkům, nikoliv na super akci s kámoškama. Někdy je zkrátka moc velká pohoda v týmu kontraproduktivní a to bylo evidentně tentokrát.
Vidím to stejně a sebral jsem Vám myšlenku, aniž bych si to uvědomil. To, co jste vystihl ve dvou řádcích, jsem trochu víc rozepsal.
Ještě mne v této souvislosti napadla myšlenka dopadu časového posunu na únavu organizmu. Přeci jen to zřejmě většina děvčat zažila vůbec poprvé a mohl to být jeden z faktorů do mozaiky celkového vystoupení reprezentace.
S časovým posunem se musely vypořádat i Švédky, Finky, Švýcarky, Polky, Lotyšky, Slovenky, Norky,…
Svým způsobem tady máte asi všichni pravdu,ale čeho jediného si lze cenit?!…..Jediná paní Nová se pod ni dokázala podepsat!A možná pan Krásný,i když tam už člověk někdy neví,co píše on a co jeho „chytrý dvojník“.
Zkusím to shrnout. Děvčata jela do Kanady jako parta. OK, nic proti, týmová chemie je potřebná. Sebevědomí bylo, na začátku sezóny se na EFT herně i výsledkově zadařilo. Děvčata byla po prázdninách klubových i reprezentačních soustředěních, fyzicky nadupaná a hlavně hladová po florbalu. V průběhu sezóny za dařila i přípravná utkání proti Švýcarkám.
Přišel konec sezóny a děvčata odletěla do Kanady. Byť to tady ani v předchozích článcích nikdo nezmínil, přišel zákonitý útlum. V hlavách. Skončila sezóna, různé ligové medaile byly rozdány, pro většinu týmů nastal určitý klid, rušený pouze tréninky, týmy a většina hráček vypadla ze zápasového módu.
Za této situace se hrálo MS. Proč se ale nezadařilo? Protože se tým semknul až tak, že začal věřit v kolektivní úspěch. Jenže kolektivní úspěch musí být podpořen individuálními výkony, k tomu ale nedošlo. Hráčky začaly podvědomě spoléhat jedna na druhou, zapálit oheň aktivity a nastartovat obrat se ale žádné nepodařilo a na tým padla herní deka. Prostě došlo k mentálnímu vyhoření. To není nic neobvyklého, viděl jsem to na vlastní oči několikrát.
Možná Seveřanky děvčatům záviděly hmatatelnou soudržnost týmu, které pro své individualistické založení, výchovu a mentalitu nikdy v týmu nezažijí. Jenže tento jejich vrozený individualismus je na druhou stranu jejich výhodou, vede totiž k aktivitě a dokáže strnout k dobrým výkonům i ty, kterým se aktuálně zrovna nedaří. Individualismus učí nespoléhat na druhé, ale aktivně k úspěchu přispět sám.
Takže závěrem, posezónní únava spojená s jistou přemotivovaností a přehnanou důvěrou v kolektivní sílu týmu vedla nakonec k tomu, že herní pohoda se vytratila, nastoupila bezradnost v základních herních situacích a zákonitě ztěžkly nohy.
Já bych výsledek MS děvčatům nezazlíval, byla to pro ně v každém případě zkušenost. Chápu, že po ztrátě medaile ji zůstal alespoň pocit dobré party. Jenže to právě byl možná kámen úrazu, idyla se stala zabijákem přirozené konkurence a vnitřní motivace. A aby to děvčata překonala, na to jsou ještě hodně mladá a bez potřebných životních zkušeností. Trenéři, kteří měli být zdravými korektory, v tomto nepomohli, protože té atmosféře podlehli také.
Myslím, že velmi dobře řečeno. Stačí se zeptat kohokoli kdo absolvoval Švédskou či Finskou anabázi….na tréninku funguje daleko víc nenávist (pravda s respektem ke kvalitám soka) a boj o fleky, než plácání se po ramenou….
Zdravá vnitřní konkurence je tahounem týmu. U nás končí uspokojením po nominací do výběru, u nich pokračuje bojem o to, ve které pětce bude kdo hrát.
Je to v mentalitě. V hokeji a fotbalu to zhruba funguje, protože jsou hráči placeni a berou výkonnostní a výsledkové bonusy. Florbal je pro hráče amatérský sport a už tak tomu věnují dost svého volného času a chce se po nich víc. My v české kotlině skutečně nikdy nebudeme mít mentalitu Seveřanů a Švýcarů, kteří aby se vůbec uživili, se napřed musejí z domu proházet sněhem a Seveřané navíc ve zdraví a při potřebné dávce životního optimismu musí přežít dlouhé polární noci. Jsou prostě mentálně mnohem odolnější, jsou zvyklí přirozeně intenzivněji a efektivněji pracovat, aby vůbec přežili.
Petr: Solidní výžblept…
Soudrznost tymu je dulezita, ale kdyz to herne, slusne receno, nestalo za nic a odpovidal tomu i vysledek, tak nikomu nepomuze barvit to na ruzovo. Pro divaka je soudrznost tymu dulezita kdyz je to videt na hristi, coz se nestalo a proto na to neni divak nijak zvlaste zvedavy, i kdyz to holkam samozrejme preje, kouka na to ale kvuli predvedene hre a vysledku.
Hezky den preji, našel jsem tyto stranky asi uz s krizkem po funuse ale i tak bych rad kratoucky komentar dodal.
Predne bych chtel pozdravit p. Novou a jen ji vzkazat , ze ona jako prvni by mela byt na svou ratolest prisna a kriticka.
Ano v kolektivnim sportu je parta dulezita o tom nemuze byt pochyb ale ta parta musi byt hlavne okolo toho sportu, ne o tom ze pujdou nekam na limonadu a tam budou kamaradky…..
Dalsi bolest si myslím , ze je jejich hlava, jeden z duvodu bude ten, ze se o techto holkach pise dva roky ve smyslu nase reprezentantka…..myslím si, ze to holkam stouplo do hlavy a myslí si, ze jsou nedotknutelni, misto aby se vratily ze soustredeni, ze zapasu za repre a ukazaly jak umi bojovat tak pred ostatnima holkama jsou spise frajerkama. Toto muzu navazat k P. Nove….je potreba sve deti ucit pokory a drzet je pri zemi, to si myslím, že 90% procent holek a rodicu neumi , spis nechce umet.
A nominace??? vlastne jsem jiz na toto odpovedel, nominace je porad stejna, snad minimalni zmena , proste tady je to otom, ze se vyberou holky a ty jsou reprezentantky a uz se nezjistuje, jestli maji na turnaj formu, neni – li nekde holka s lepsi formou a pod. A to muzeme rici o vsech postech, od golmanek po utocnice.
Na zaver- florbal je kolektivni hra, nezkousejme hledat a delat neco noveho nic stejne nelze najit.
Teď nám pomalu začnou přicházet holky, které rozvíří to florbalové jezero.