Hana Koníčková prožila snové premiérové zahraniční angažmá. Finské NST si ji vytipovalo jako součást své mistrovské skládačky, se kterou chtělo zaútočit na domácí ligové zlato. Vysněný titul nakonec tým skutečně vybojoval a Florbal.cz přináší rozhovor s hlavním trenérem Lasse Kurronenem, který po zisku zlata převzal finský ženský národní tým.
Má první otázka je snadná. Proč se vlastně NST začalo o Hanku Koníčkovou zajímat?
„NST poprvé kontaktovalo Hanku už pár let nazpět. Minulé léto mně dal zprávu Zdeněk Skružný, že Hanka možná hledá nové výzvy. Navázal jsem s ní kontakt a zbytek už je naše společná historie.“
V Česku Hanku známe jako slečnu s přátelskou a otevřenou povahou. Jak zapadla do týmu?
„Hanka je úplně super a báječná osoba. Je jednou z nejvíce motivovaných hráček, kterou jsem kdy trénoval. Neměli jsme žádný problém v tom, abychom ji začlenili do týmu.“
Může hrát jak na pozici útočníka, tak obránce. Jak velká to je pro ni výhoda?
„Samozřejmě, že je to pro Hanku velká výhoda. V našich plánech byla vždy útočnicí, díky její schopnosti střílet branky. Měli jsme docela dost dobrých obránkyň, ale málo střelců. Minulý červenec strávila Hanka v Lappenrantě na zkoušce a absolvovala první tréninky. Tehdy jsem viděl její schopnost skórovat a od té doby jí věřil jako útočnici.“
S hráčkami jako Ukkonen, Karjalainen, Kokko nebo Mäkelä mně to připadalo, jako by NST mělo v této sezoně jasný cíl – titul. Bylo tomu tak?
„Samozřejmě. Měli jsme jen jeden cíl. Udělali jsme hodně práce a měli dobrý herní plán pro celou sezonu. Proto se náš sen stal skutečností.“
Nakonec jste vyhráli premiérové finské Superfinále. Jaké to pro vás jako pro trenéra bylo, připravit tým na rozhodujících šedesát minut, ve kterých na všem záleží možná pětkrát více než při běžném utkání?
„Na Superfinále jsem svůj tým začal připravovat při našem prvním červnovém tréninku. Řekli jsme týmu, že máme pouze jeden cíl. Nakonec šlo všechno správně a mnoho hráček odehrálo svá nejlepší utkání právě v play off, na což jsem velmi hrdý.“
Jaký je vlastně váš názor na ideu Superfinále?
„Nejprve jsem byl trochu podezíravý, ale po mém prvním Superfinále jsem jeho velkým fanouškem. Byla to skvělá událost s fantastickou atmosférou. Pomáhá také našemu národnímu týmu, aby získal zkušenost s tím, jak vyhrát jedno velké utkání. Myslím si, že nám může pomoci v utkáních světového šampionátu.“
Sezona skončila a Hanka se vrací do Liberce. Jak jste s ní spokojen?
„Jsem spokojen na více než sto procent. Jak jsem říkal, je to skvělá hráčka a osoba s velkým srdcem. Jsem si jist, že ji čeká zářivá budoucnost. Tuto sezonu a Hanku jako součást našeho příběhu budeme mít v myšlenkách navždy.“
Zajímavým faktem bylo, že před skončenou sezonou odešlo do zahraničí mnoho českých hráček. Co si myslíte, že bylo největším důvodem?
„Nejsem si jistý, ale možná bude jedním z důvodů fakt, že finská a švédská soutěž je na o něco málo vyšší úrovni než česká. Neviděl jsem ale moc zápasů české extraligy, takže to nemůžu říct najisto. Je ale skvělé, že mladí hráči obecně jsou dostatečně odvážní na to, aby zjistili své limity.“
Je třeba říci, že nově jste také trenérem finské ženské reprezentace. Jaké máte cíle?
„Ve finském národním týmu máme jeden cíl a tím je stát se světovými šampiony. Náš projekt je aktuálně na samém začátku, ale myslím si, že v národním týmu máme skvělou skupinu hráček. V roce 2017 uvidíme na Slovensku, jak dobře jsme odvedli naši práci.“
Na závěr se musím zeptat na semifinálové utkání z předchozího šampionátu v Tampere, kdy náš tým knock-outovala tři sekundy před koncem Elina Kujala. Neměli jsme být ve třetí části aktivnější?
„Bylo to šílené utkání. Finský tým byl nervózní, protože byl pod velkým tlakem před skvělým domácím publikem. Češky hrály dobře a téměř zničily náš velký sen. Ale myslím si, že v konečném důsledku byl finský tým o něco málo lepší a své místo ve finále si zasloužil.“
Na závěr přikládám útržek mé zprávy pro Hanku, kterou jsem poslal minulý červen. Myslím si, že to za to stálo!
Autor: Michal Dannhofer
