Mistrovství světa juniorek v Kanadě vyvolalo velký rozruch. Hlavní trenér reprezentace Lukáš Nesměrák požádal média o odstup, chtěl turnaj hodnotit s chladnou hlavou. Dochází k tomu nyní, kdy už legenda libereckého florbalu ví, že u národního týmu nebude pokračovat. Přesto toho má hodně na srdci a jeho rozhovor pro Florbal.cz stojí za přečtení.
Pane trenére, po mistrovství světa jste si vzal týden oddechu, aby bylo možno turnaj hodnotit s odstupem. Jaké tedy je vaše obecné hodnocení světového šampionátu juniorek v Kanadě?
„Týden oddechu jsem si vzal proto, abych nehodnotil věci pod emocemi, tak jako spousta jiných důležitých i nedůležitých lidí. Nedal jsem jediný rozhovor a nesnížil se k psaní nějakých komentářů.
Turnaj hodnotím z pohledu našeho cíle jako neúspěšný, protože jsme se umístili na 4. místě. Z pohledu našeho nasazení, vůle rvát se o výsledek proti komukoli jako úspěšný. Z pohledu českého florbalu jako odpovídající naší nekvalitní práci s mládeží ve většině klubů.
Ukázalo se, že spousta lidí hodnotí výsledkem v posledním zápase na MS celou naši práci. Jsou to Ti lidé, kteří mlčeli při našich úspěších na EFT2015 a na Polish Cupu. Na těchto turnajích byl náš realizační tým stejný, naše myšlenky stejné, náš přístup stejný…“
Ještě před turnajem se na tým začala lepit smůla a přišlo několik zranění. Uvažovali jste o povolání náhradnic? Například pro Pantělejevovou, která – jak jste sám uvedl – se zranila na hotelu ještě v Česku?
„Zranění se na nás lepila před turnajem. Naopak v průběhu turnaje se nám větší zranění vyhýbala. Na turnaj s námi odcestovala i Daniela Frantíková, která si celý zájezd hradila sama. Měli jsme ji tedy v záloze a v jednu chvíli jsme vážně uvažovali o jejím dopsání na soupisku. Co se týče podvrtnutého kotníku Ádi Pantělejevové, tak jsme ji v tréninku v místě MS a v prvním zápase šetřili. Její zranění potřebovalo chvilku času a péče. Naopak kotník Nely Kapcové, který si zranila na posledním tréninku na MS, vypadal špatně. Ale rentgen neukázal nic vážného a naše fyzioterapeutka ji dokázala dát dohromady.“
Šampionát začal nepodařeným utkáním s Polskem. V čem tam byl největší problém?
„Největší problém byl v nervozitě našich holek. V zápase nám nic nešlo a dostávali jsme laciné branky. Navíc holky nebyly schopné plnit naše pokyny. Velmi špatně pozičně jsme hráli náš obranný systém. Pro holky je těžké přepínat mezi extraligovým florbalem žen, juniorským ligovým florbalem a reprezentací. Možná jsme se mu ještě více měli věnovat na soustředění. Ale tam jsme pracovali hlavně na rozehrávce, přesilovkách a volných úderech. Chyba tedy padá i na nás jako trenéry. Nejvíc bychom pak nacvičili přípravnými zápasy. Jenže na ty zase není v termínové listině čas a zdravotní stav všech holek před MS byl příšerný. Juniorky jsou v ČR prostě přetížené. Takže je na závěrečném soustředění musíte spíše dávat dohromady.“
Od začátku turnaje ne zcela dobře fungoval útok. Co v něm trápilo český tým?
„Myslím si, že máme hlavní problém v rychlosti práce s míčkem a v pohotovosti při zakončení. Jsme často v pasivním postavení k brance (nemůžeme střílet), a proto nejsme schopni jednoduše zakončovat ‚z první‘. Málo se tlačíme do střelby a jsme většinu času málo nebezpeční. Na tom všem jsme s holkami pracovali poslední rok velmi intenzivně. Holky dostávaly ‚domácí úkoly‘, které musely plnit. Jenže zlozvyky z mladšího věku se tímto způsobem těžko odstraňují, když se vidíte maximálně jednou za měsíc. Obzvláště když tyto úkoly holkám v některých klubech plnit zakazovali nebo se jim posmívali.“
Právě na útok chci navázat otázkou o semifinále se Švédskem. Češky sice neinkasovaly téměř čtyřicet minut, jenže nevstřelily ani branku. Nebyly směrem dopředu moc pasivní?
„Nemyslím si, že bychom chtěli být pasivní. Jenže nám to do sítě Švédek prostě nepadalo. Neznamená to, že nebyly Švédky více na míčku. Já už před zápasem řekl, že bude rozhodovat produktivita. Věděl jsem, že 15 gólů jako třeba Švýcarky nedostaneme. Potřebovali jsme vstřelit jeden gól za stavu 0:3, abychom dostali Švédky pod psychický tlak. Na internetu vše vypadá úplně jinak než v hale. Diváci na displeji svých počítačů nevidí celé hřiště, ani reakce hráček a trenérů soupeře. Každopádně hlavním rozdílem je prostě technická vyspělost. Naše holky za to nemohou. Hrály své maximum. Jedná se o to, že pouze ukazují to, co se naučily za posledních cca 12 let. A Švédky, Finky i Švýcarky se toho prostě naučí více.“
Po semifinále jste svůj tým převážně chválil. Bylo určitým důvodem také to, nepodlomit hráčkám sebevědomí a třeba je ještě více nabudit na utkání o bronz?
„Ale já je neměl za co kritizovat. Dělaly, co mohly, snažily se. Nebyla jediná, která by každý zápas včetně tohoto neodmakala. Předvedly maximum toho, co umí. Můžeme se bavit o naší taktice, způsobu hry a tom, jak plnily úkoly. Pokud ale hráčky odevzdají to, co umí, nevím, proč bych je měl kritizovat. Někdy prostě uděláte vše, co můžete, ale nestačí to.“
Třetí cenný kov ale nakonec odletěl v letadle do Švýcarska. Co rozhodlo utkání? Byla to pasáž po vyrovnání ve třetí části, kdy byly Češky lepší, ale nevstřelily vedoucí branku?
„No, můžeme se zase vrátit k produktivitě. Ve třetí třetině jsme nedali branky stejně jako hned na začátku utkání, kdy jsme měli také hodně šancí. To bylo určitě zlomové. Tím, že jsme nedali gól hned na začátku utkání, jsme znervózněli a začali situace řešit zbytečně složitě i na naší polovině. Snažili jsme se až moc zahrát natrénované signály, ale neprováděli jsme je technicky v dostatečné kvalitě. Tím jsme se zbavovali šance hrát jednoduše do uvolněných prostor. Nesnižoval bych ale výkon Švýcarek, protože ty výborně bránily a byly individuálně velmi silné. Bylo na nich vidět, že jsou schopné brát odpovědnost více na sebe. Naše holky to tolik neumí. Jsou zvyklé hrát v extralize žen většinou méně důležitou roli nebo hrají v naší nekvalitní juniorské lize zápasy, ve kterých i slabým výkonem porazí ostatní týmy o 10 gólů. Navíc tuto ligu samy nechtějí hrát, protože jim nic nedává. Jediné dobré zápasy, kde to na nich stojí, si zahrají na závěrečném turnaji. A to je sakra málo!!!“
Co vidíte jako největší herní pozitivum turnaje?
„Myslím, že určitě chování hráček při brejcích soupeře. Jedná se o věc, kterou jsme poslední rok ve spolupráci s gólmany hodně pilovali. Góly jsme z těchto situací nedostávali. Cílem bylo donutit hráčku s míčkem střílet do připraveného brankáře. Díky tomu měly třeba Švédky i Finky hodně střel, jenže většinou do břicha připravené brankářky. Ta musela ale věřit hráčkám a ony jí na 100%. Trénovali jsme to na dobrovolných trénincích, kam jezdily holky z celé republiky. Bohužel prostor pro práci na více takových věcech jako reprezentační trenéři nemáme.“
České florbalistky zažily zápasy s oběma soupeři ze Skandinávie. V čem jsou severské hráčky lepší než ty naše?
„Myslím, že jsem na to už odpověděl. Švédky a Finky jsou lepší skoro ve všem kromě toho našeho českého srdíčka. Myslíme si, že tu florbal děláme dobře, ale opak je pravdou. Stalo se nám mockrát, že na nás holky koukaly jako na zjevení, když jsme jim vysvětlovali jak rychle střílet, jak zpracovávat vysoké míče, jak střílet bekhendem. Tyto věci by už měly umět, ne se je učit na reprezentačních srazech. Pokud byste Švédkám zakryli hlavu, nepoznáte podle koordinace pohybu a práce s holí, která je která. U našich holek poznám každou. Máme spoustu zlozvyků a nedokonalostí. Neexistuje ucelený metodický systém co a kdy hráče učit už od dětství. A tohle například Švédi mají. Chcete trénovat florbal, i když jste pouze rodič nebo učitel tělocviku? Stačí napsat na unii a dostanete příručku, ke které Vám přijede jednou za čas někdo ze špičkového klubu nebo z unie vysvětlit jak se co dělá. Ihned po MS jsem kvůli trénování své 6leté dcery napsal hlavnímu metodikovi českého florbalu žádost o poskytnutí nějaké takové příručky. A odpověď? ‚Nic takového nemáme. Ale hokej to prý má dobře zpracované.‘ Nezlobte se na mne, ale tohle není cesta ke zlepšení.“
Jak se zlepšit? Nebylo by dobré reformovat první ligu juniorek, na kterou jdou hodně kritické ohlasy s tím, že generuje pouze několik málo skutečně kvalitních zápasů?
„První liga juniorek je soutěž, která je opravdu skoro zbytečná. Bylo by lepší udělat 4x za rok turnaj, který by vypadal jako ten závěrečný. Určitě by se holky v těžkých zápasech něco naučily. Nevím, proč se někdo nezeptá hráček, jak by si svou soutěž představovaly. Dozvěděl by se, že soutěž v nynější podobě ani nechtějí hrát!!! Měli bychom také hlídat počty startů juniorek v ženské lize a juniorské lize. Máme přeci systém FIS, který je schopen vše uhlídat. Byl bych pro omezení počtu zápasů za víkend, závislost mezi počty zápasů za juniorky a ženy atd. Juniorky jsou momentálně opravdu přetížené. Mnohem více jich nyní hraje ženskou extraligu než dříve. Proč? Protože nejsou lidi. Systém soutěže je takový, že díky nedostatku volného času hráčky končí už ve 23 letech. A nahrazují je juniorky.“
Otázka musí mířit také na vystupování a prezentaci národního týmu na sociálních sítích, ať už ze strany unie nebo samotných aktérů. Je něco, co by realizační tým udělal v tomto směru jinak?
„Myslím, že je určitě důležité oddělit práci unie a vystupování hráček na svých osobních profilech. Myslím, že jsme momentálně v marketingu, prezentaci a pořádání florbalových akcí nejlepší na světě. Věřte tomu, že nám to například ve Švédsku závidí. Jenže nám kvůli tomu uniká podstata florbalu, která je v trénování. Řešíme barevnost vstupenek a bulletinů, ale na zápasy chodí 150 lidí.
Co se týká profilů holek například na Facebooku, jedná se o jejich soukromou věc. Mají přeci právo se projevit na své SOUKROMÉ stránce, kde říkají svým přátelům, co se děje. Máme svobodu projevu a ta by měla být respektována. Ony samy nejlépe vědí, jak jsme jim jeden den sebrali telefony úplně, kde je mají zakázané apod. Je to interní věc v týmu. Kdo nechápe, že tahle generace žije na sociálních sítích, je naivní a hloupý.“
Už víte, zdali budete se svým realizačním týmem pokračovat?
„Pokračovat nebudeme, i když zájem ze strany unie byl. Navíc nás práce s holkami nás moc bavila.
Nikdy jsem se nikam necpal a netvrdil, že jsem hotový a dokonalý trenér. Nejsem. Byl jsem sám osloven lidmi z unie. Před dvěma roky jsem souhlasil s pozicí asistenta trenéra s tím, že nebudu schopen jezdit na všechny akce. Díky tomu, že Jiří Uher svou funkci nezvládal a nestíhal, rozhodl jsem se jeho funkci převzít a po obnově realizačního týmu pokračovat. Nechtěli jsme s Karin holky opustit a také se nám to vrátilo v jejich důvěře. Věřte tomu, že jsme reprezentaci věnovali více než svůj volný čas. Jenže tak to nelze dělat dlouhodobě.
Trpěla naše práce i naše rodiny, od kterých jsme jen brali a nic jim nevraceli. Na to je čas nyní. Dlužíme svým spolupracovníkům i rodinám hodně.
I přes velkou snahu (za kterou děkujeme) Libora Dingy jsme navíc vše dělali za směšné peníze, které obětovaný čas nevyvážily. Myslím, že by trenéři reprezentace měli dělat svou práci profesionálně.
Další věcí, která mne odrazuje, je nemožnost cokoli jako trenér reprezentace ovlivnit ve své kategorii. Řešili jsme posuny termínů, výjimky pro hráčky, zavedení dvoukol a spoustu dalších věcí. Ale všechny bez jakékoli odezvy a reakce zodpovědných lidí. Například výjimky pro Nelu Jirákovou a Nikol Pekárkovou jsme řešili od jara 2015. Nepřišla nám jako reprezentačním trenérům jediná reakce. A to Vás prostě odrazuje od toho, abyste svou energii investovali i dále. Pokud spolu lidé a jednotlivé sekce na unii nezačnou komunikovat, budeme za florbalovým světem i nadále pokulhávat a brzy nás dostihnou další země.“
Autor: Michal Dannhofer
Naprosto souhlasím, perfektně výstiženo.
Proč se veřejně nepíše, které kluby a ted cituji: „Obzvláště když tyto úkoly holkám v některých klubech plnit zakazovali nebo se jim posmívali.“ Pořád se tu mluví jak chceme ten florbal někam posunout, tak ať se ví veřejně kde se nepodporuje reprezentace.
Podpora reprezentace přece proboha není, že bude hráč či hráčka trénovat něco třeba zcela odlišného, než co hraje v klubu. To je realita, která prostě je. Týmy hrají jinak takticky, mají důraz na jiné věci. Nebo snad myslíte, že celé Švédsko hraje jeden a ten samý systém a dělají na tréninku tytéž věci? Tenhle nářek, že kluby by měly trénovat podle reprezentace je naprostá kravina a zcestné. Nicméně souhlasím, že metodika k tomu, aby hráčky a hráči byli třeba v 15ti všichni stejně nebo obdobně vybaveni pohybově a technicky, to souhlasím. Ale taktiku a trénování v extraligových klubech do toho proboha netahejte.
Já tím rozhodně nemyslel at se hraje stejný systém jako v reprezentaci. On píše, že to měly holky jako domácí úkoly…tudíž předpokládám, že to dělaly mimo své tréninkové jednotky a někdo se jim směje či zakazuje? To mi přijde špatné
Ale popravdě dovedu si představit, že i tohle může být rozdílné a až neslučitelné. Neberte to doslovně, ale např. repre chce hrát beton a výhozy do brejků nebo po mantinelu, klub chce hrát konstruktivně a naučit se řešit hru kvalitně pod tlakem a nechce hrát jen na rychlý protiútok…pak si ty věci odporují a je logické, že klub příliš na extraligové úrovni nebude chtít, aby hráčky cvičily něco, co se rozchází s jeho filozofií a takových věcí může být více. Ono totiž otázka zní…když někdo v repre vymýšlí, co by měly hráčky v klubu trénovat – třeba i nad rámec tréninku, ale jelikož hráčky halu nevlastní, tak vždy potřebují nějakou součinnost klubu, tak jestli to třeba konzultují s klubem a předem proberou, aby nedocházelo ke konfliktu. Obávám se, že tohle se neděje a když se to neděje, tak zase nemůžou očekávat, že nedojde ke konfliktu…každý trenér i tým hrají jinak. Takže asi ano, dovedu si představit kontakt s klubem, že by potřebovali, aby se hráčka či hráč zlepšili v konkrétní činnosti a to proto a proto…a pak si to vydiskutovat a snad vyjít s nějakým řešením. Ale řešení ve stylu, že o nějakém domácím úkolu ví jen hráčky a pak se diví, že někde v klubu se na to dívají „skrz prsty“…tomu se fakt divit nelze.
„Z pohledu našeho nasazení, vůle rvát se o výsledek proti komukoli jako úspěšný“ Dovolil bych pana trenéra opravit, v semifinále se Švédskem bylo, vzhledem k nulové hře dopředu, jediným cílem dostat co nejméně gólů.
Konečně k tomu došlo. Můj osobní názor na pana Nesměráka je populistický a až natolik skeptický, že bych se nejspíše vyjadřoval sprostě. Je dobře, že končí, tento člověk by neměl být v organizaci spojené s jakoukoliv činností k reprezentaci družstva ČR. Konečně tak bude opět možnost složit tým na lepší úrovni než byl výběr Nesměráka…
To se sice možná povede, ale systémové nedostatky v herních dovednostech tam budou stále. Repre nemůže sloužit k suplování toho, co měly v trénincích zvládnout mateřské týmy. V tom mají Nesměrák i Janovský objektivně pravdu, bez ohledu na to, jak velká porce kritiky se na jejich práci a výsledky snáší.
Co lze ovlivnit složením týmu, je správný tahoun, který v kritických chvílích dokáže tým strhnout k výkonu. Otázka ale je, zda v juniorkách vůbec někdo tak psychicky silný je.
Nemůžou, tak proč dělají? Výmluva, že musí….nemusí…když spousta hráček a hráčů individuálně je schopná hrát v nejlepších ligách a být tam sakra vidět, tak na tom dovednostně zas tak tragicky nejsme. Spíše je to jen naše populární berlička, na co se vymluvit, proč nám to nejde… Stačí se podívat třeba na Elišku Krupnovou, zařazená mezi 5 top hráček ve Švédsku, nej hráčka finále….a kdo viděl letošní EFT, tak měl pocit, že v repre hrajeme, jako kdyby ani ona sama nic neuměla….přitom prostě umí!
Dovednostně jako celek na tom dobře nejsme. Jsou pouze některé hráčské individuality, s potřebnou šikovností, talentem či pílí, které nemají pak problém přijmout skandinávský způsob přípravy a hry a být v něj i úspěšní. Jde ale pouze o jedince.
Pokud tým tvoří většina hráček, které mají pod tlakem či ve větším tempu problém zpracovat balónek, kazí přihrávku, nedokáží založit útok nebo vystřelit z první, tak i ta jedna, dvě nebo tři hráčky, které toto vše ovládají, se v tom moři průměru ztratí a jejich potenciál pro výkon týmu se neuplatní.
To, co dovednostně stačí na naši ženskou extraligu, nestačí v mezinárodním srovnání. Pokud je ženská špička tvořena v zásadě pouze Vítkovicemi, Chodovem a stále více vadnoucím Herbadentem, tak je to málo. Stačí se podívat na závěrečnou tabulku, která se ve své struktuře několik let nijak nemění. Čtvrtá je s odstupem stále Bohemka, následovaná s odstupem Libercem, Elite či Židenicemi, přičemž podíl reprezentantek k těchto oddílů je minimální.
Dámám chybí větší herní mezinárodní srovnání, které lze částečně nahradit zápasy proti starším žákům. Otázka, zda se to děje. Osobně mám zkušenost pouze se dvěma pražskými týmy, které takové zápasy podstupují a ti kluci je v naprosté většině případů porážejí.
Poslední odstavec tesat do kamene. Myslím, že to samo o sobě je především důvod, proč reprezentaci naši kvalitní trenéři trénovat nechtějí a radši jsou v klubech nebo teď už i trénují zahraniční výběry. Možná by vlastně všechny reprezentace mohl trénovat pan nejchytřejší Mlčoušek s panem Skružným za zády…
Mě osobně je líto, že Lukáš končí. Zase je o jednoho trenéra, který již nemá chuť, sílu a čas, méně. Musím mu dát bohužel za pravdu, že možnost repre trenéra, ale i klubů cokoliv ovlivnit je velmi malá. Bere to chuť dále pracovat.
Mě by zajmalo, kdo povede ten tým po něm? Jestli zase bude „výběrové“ řízení, jako bylo v případě Uhra. Nebo unie konečně procitne a vyberou lidi ,který mají dlouhodobý úspěchy v dívčím a ženském florbalu. Protože i to je dost potřeba zdůraznit, že Nesměrák ani Uher neměli předtím zkušenosti s ženským potažmo dívčím florbalem.
Proto tam Něsměrák měl Vavrečkovou. Kombinace ženského pohledu na psychiku s mužským stylem hraní je jediná možná cesta.
a kdo bude dalsi???
Florbal juniorek v českem florbalu potřebuje předně celkovou reorganizaci.Struktura soutěží juniorek je naprosto pochybná a nepřináší kvalitě vůbec nic.Objektivní skutečností je,že oddíly mají naprostý nedostatek hráček v této věkové kategorii.Vedení českého florbalu by ve spolupráci s oddíly a odborníky mělo analyzovat tuto situaci.Jde hlavně o prolínání hráček v kategoriích starší žakyně v dorosteneckých a dorostenek v juniorských soutěžích.To co někdy považujeme za pozitivní,mladší hrají za starší a prý získávají zkušenosti,však není z výkonnostního hlediska,ale proto,že nejsou hráčky.Tím trenikový proces a výchova hráček trpí nejvíce.Jakmile se objeví dobrá hráčka hraje za všechny kategorie v oddílu.Neřeknu nic nového když tvrdím že reprezentace je obrazem kvalit jednotlivých soutěží.Pojďme touto cestou.Ženský florbal stagnuje.Generace florbalistek které vybojovaly postavení českého florbalu končí.Nehledejme v současnosti hlavní problém v treneréch ženské repre.Organizace juniorských soutěží je alfa a omega dalšího zkvalitnění.