Team Swiss U17 Red působí na Prague Games jak z jiného světa. Vlastní autobus a moderní, přesně padnoucí dresy. Před zápasem fotbálek tak, jak se to dělá v NHL. Na hřišti pak strojový, suverénní projev. Je vidět, že do Prahy přijela elita švýcarské reprezentace. A na starosti ji má snad nejslavnější bratrská dvojice světového florbalu: Matthias a Christoph Hofbauerovi.
Profesionalita i vášeň pro florbal z obou slavných florbalistů jen sálají. Při zápase s Chomutovem jsou i za stavu 10:0 pro svůj tým v pozoru. Stále svým svěřencům něco ukazují, rozhodně se nenechávají ukolébat pohodovým průběhem zápasu.
A po něm neváhají poskytnout rozhovor, i když hrozí, že zmeškají začátek semifinále fotbalového EURO. Po čtvrthodinovém povídání se pak dokonce ještě novináře starostlivě optají, zda to bude takto stačit. Hofbauerovi zkrátka dělají vše poctivě.
Kdy a kde jste začínali s florbalem?
M: Bylo mi 13, když jsme začali ve Wileru. Současně jsme hráli taky fotbal, tenis a další sporty. Bohužel tehdy ještě neexistovaly Prague Games. Malí florbalisté a florbalistky dnes mají štěstí, že si můžou zahrát mezinárodní turnaje.
Ch: Začali jsme hrát společně. Mně bylo 11, jsem o dva roky mladší. I předtím jsme ale často hrávali hokej před domem na ulici. Takže jsme pro florbal měli nějaký cit už v době, kdy jsme s ním začali.
Jaké to tehdy bylo hrát florbal?
M: Od začátku jsme měli dobré spoluhráče. Hned první sezonu jsme skončili třetí ve Švýcarsku.
Ch: Vyhráli jsme mnoho trofejí. Hráli jsme s dobrými hráči a s těmi jsme prošli všechny věkové kategorie až do mužů. A i v NLA jsme pak vyhrávali.
M: Christoph jako kluk vyhrával často, já tolik ne. Bylo to tím, že on vždycky zůstal v mladší kategorii, zatímco já už musel výš.
Ch: Ale i Matthiasův tým většinou skončil druhý nebo třetí. Nechybělo jim moc. Ale je pravda, že jsem hrál v lepším mužstvu než on. V mé věkové skupině jsme měli spoustu prvotřídních florbalistů.
Oba jste strávili dvě sezony (2007-2009) ve švédském Dalenu. Matthias také hrál za Jönköpings IK v sezoně 2002-2003. Pomohla vám tato zkušenost?
Ch: Pomohla. Hodně toho poznáte, když odejdete do zahraničí. Posunete se jako člověk, protože musíte být otevřený novým lidem, nové zemi. Pamatuju si, že jsme ve Švédsku pořád cestovali. Výjezdy na zápasy byly nekonečné. Je zajímavé, že když teď vzpomínáme na naše působení v Dalenu, většinou se bavíme o neflorbalových věcech, o životě ve Švédsku.
Pracovali jste tam?
M: Několik měsíců jsme oba měli práci, pak zas několik měsíců ne.
Naučili jste se švédsky?
M: Ano, švédsky umíme.
Zaznamenali jste velký rozdíl mezi švédskou SSL a švýcarskou NLA?
M: Myslím, že v roce 2002, když jsem poprvé odcházel do Švédska, ten rozdíl byl větší. Později se to změnilo, protože se Švýcarsko, stejně jako Česko zlepšilo. Ten rozdíl už teď není tak velký. Proto se mi nelíbí, když lidé přirovnávají SSL k zámořské NHL.
Ch: Hlavní rozdíl je asi v tom, že ve Švédsku je spousta skvělých týmů. Ve Švýcarsku máme třeba šest dobrých mužstev, ale těch zbylých šest už trochu zaostává. Pokud ve švédské lize nehrajete naplno, můžete prohrát skoro s každým.
Autor: Jan Zikmund
Stálo by za to, aby se takhle sešla i česká reprezentace, si myslím. Respektive nějaký výběr…
Na Czech Open je přihlášen do kategorie Muži Pro juniorský repre tým. Loni tam také hrál.
V kategorii B18 v sobotu vyhrál Tatran, složený z velké části také z reprezentantů a nedal nikomu šanci. Juniorští reprezentanti se musí poměřovat s dospělými, proto Czech Open.
Ano, ano, o juniorech vím a přijde mi to jako fajn nápad. Ale tady, jestli jsem to pochopil, byl tým složený z mladších hráčů (tak si vysvětluji to U17 a navíc pochybuji, že by švýcarská juniorská reprezentace nevyhrála), se kterými se u nás pracuje pouze na regionální úrovni. Takže by to byla taková jakási před-reprezentace, třeba výběr hráčů, kteří hráli na dorosteneckých výběrech. Byla by to pro ně zkouška, jestli mají potenciál hrát v reprezentaci, nebo jestli s nimi ještě počkat…
Rozumím, ale tady narážíme na to, že by takový tým musel být pod hlavičkou Unie a mít trenéra. Nic takového nebylo organizováno. Za takových to podmínek je pak otázkou, zda by tyto své nejlepší hráče uvolnili kluboví trenéři, takže by nakonec možná ani nehrál výběr těch nejlepších, ale těch kteří by mimo svůj klub hrát mohli. Takže jsme opět u obsahu první věty.
Jiné by bylo, pokud by regionální výběry (alespoň některé) byly přihlášeny jako účastníci turnaje, pak ovšem by řada dobrých klubů byla ochuzena o své klíčové hráče a nedosáhla by očekávaných výsledků.
Dle mého je to celkem jedno, protože pro naše týmy už sama možnost herního srovnání se Švédy, Finy a Švýcary a některými výbornými týmy ze Slovenska a Lotyšska je sama o sobě obrovskou zkušeností. Zejména pro ty, kteří nejezdí do těchto zemí na turnaje a jinou možnost než Prague Games ani nemají.
Hm… asi máte pravdu, je to jedno… Ale přijde mi zajímavé, že to Švýcaři udělali.