Zápas pod širým nebem. Parádní pokoukání pro florbalové fanoušky, ale také noční můra pro brankáře. Jak se bude chovat míček, když do něj foukne vítr a bude důležité vybrat si stranu, aby člověk nekoukal do zapadajícího slunce? I o tom teď jistě přemýšlí gólmani Bohemians a Chodova.
Když se Jan Barák a Ivan Ponomarev dozvěděli o chystaném Open Air utkání, byli nadšení. Být u světové rarity, to se jen tak někomu nepoštěstí. Oba tak zcela jistě budou přesvědčovat své trenéry, aby jim dali pro zahajovací zápas sezony důvěru.
„Říkám si, že podobný zážitek se bude řadit mezi nejlepší florbalové odměny,“ přemítá Ivan Ponomarev. Ruský brankář, který už několik let působí v České republice, ale přiznává, že v domovině už si podobnou akci vyzkoušel. „Odchytal jsem několik venkovních zápasu a florbalových akcí pod širým nebem v Rusku. Dokonce jeden celý den docela významného turnaje v Nižném Novgorodu se hrál venku,“ vypráví.
Ivan Ponomarev. na Blindsave Campu. Foto: facebook
To Jan Barák letní turnaje spíš vynechává, a tak pro něj bude utkání v tenisové aréně novotou. „Venku jsem hrál snad jen na jednom Slovak Openu, když jsem byl součástí legendárního uskupení Ochmel Blšany. Brali jsme dělené předposlední místo, myslím. Ale hrál jsem v poli. Jenže můj kamarád Vratin, co chytal místo mě a v mých věcech, byl podobně velký i šikovný, takže nej brankářem turnaje vyhlásili stejně Jana Baráka,“ dává k dobrému vtipnou příhodu chodovský dlouhán.
Jan Barák na Rookie Campu. Foto: facebook Rookie Campu
Když ale dostane dotaz na to, zda je horší vítr nebo slunce, sice trošku zvážní, ale nakonec pošle další perlu: „Na zapadající slunce se rád zamyšleně dívám a přebírám si v hlavě své úspěchy. Při koukání do větru kvůli čočkám a dioptriím slzím.“
To Ivan Ponomarev má jasněji. „Vítr nebo slunce? Nejhorší je déšť,“ říká přesvědčivě. V Rusku by se zřejmě hrálo i v krupobití. Ligový florbalový zápas by ale rozhodčí v případě nepřízně počasí přerušili či odložili.
Ivan Ponomarev. Foto: Martin Neužil
Ale pokud se brankář Bohemians dozvěděl o tom, že se opravdu bude hrát venku, možná ještě na zkoušku nějaký venkovní zápas či turnaj v létě vyhledá. „Zrovna o víkendu mě pozvali na menší turnaj do Semil. Musím zjistit, zda není venkovní. Případně si dám si pár tréninků na zahradě,“ slibuje s úsměvem.
Jan Barák a Daniel Mück. Foto: Štěpán Černý
Jan Barák testy venku odmítá. Do brány půjde kdyžtak bez bázně a hany rovnou z haly. Ale přiznává, že zápas pod širým nebem by moc rád odchytal ve velkém stylu a dostal se znovu do brány, ač při Superfinále dostal přednost jako jednička mladinký Daniel Mück. Vždyť právě na Štvanici vlastně se sportem začínal. „Když jsem ještě hrál závodně tenis, několik let jsem tam působil. Sice jsem byl mladý a spíše než na centru jsem trénoval na kurtu devítce nebo externích dvorcích na Slavoji, ale areál ČLTK mám hrozně rád. Takže takový malý návrat domů pro mě. Alespoň zjistím, zda mě tam mají na zdech zarámovaného vedle legend Jana Kodeše, Vlasty Vopičkové nebo Vladislava Šavrdy,“ usmívá se.
Autor: Tomáš Rambousek
Na vlhkém či mokrém povrchu se hrát nedá, povrch by klouzal. Je to o zranění hráčů v poli.
Poznal jsem párkrát na tréninku, to je skutečně jak se říká o hubu
Mimoto ve vlhkém brankovišti to drhne a brankáři nemohou dělat přesuny. To je ale na rozdíl od ohrožených hráčů v poli to nejmenší.