V roce 2013 si Jan Binder zachytal Superfinále. Jeho Chodov tehdy sice s Vítkovicemi prohrál, ale sezona vyšla sympaťákovi z Havířova výjimečně. V průběhu sezony se vypracoval na post jedničky a řekl si o pozvánku do reprezentace. A pak se rozhodl, že zkusí angažmá v zahraničí. Dva roky chytal ve Švýcarsku a loni zamířil na sever – do druholigového KAIS Mora. Ve Švédsku zůstane i v další sezoně, rozšíří českou kolonii legionářů v Linköpingu.
Loni v létě to u Jana Bindera vypadalo na hodně zajímavý přestup, Mora hrála ještě nedávno Superligu a ve druhé nejvyšší soutěži ji čekal restart. Jenže klub se slavným jménem neměl zrovna dobrou sezonu a sestoupil o další patro níž. Nezachránilo ho ani české duo – spolu s Binderem bojoval za černočervené barvy i Adam Štegl. Bylo zřejmé, že nastane další stěhování. Adamovi Šteglovi se podařilo získat angažmá v týmu nováčka Superligy v Höllvikenu. Jan Binder ale hodně dlouho nevěděl, co s ním vlastně bude…
Nakonec zůstává ve Švédsku. Superligový Linköping ho vzal na testy a český brankář výzvu přijal. Čeká ho přetěžká mise. Sezonu začne na pozici trojky a bude dokazovat, že má na víc…
Jan Binder a Adam Štegl. Foto: facebook
Jak těžké bylo najít klub pro novou sezonu?
„Musím říct, že to byly dlouhé čtyři měsíce, než se vyjasnilo, kde budu hrát. Musel jsem být hodně trpělivý, protože jsem byl z posledních let zvyklý, že do přípravy jsem už věděl, kde budu hrát. Nyní jsem se dohodl až na konci července.“
V zákulisí se mluvilo i o zájmu Falunu, tam nakonec zamířil Martin Tokoš. Byla by to jistě skvělá výzva. Proč to nedopadlo?
„S Falunem jsem byl v kontaktu v lednu, kdy jsme jednali o mém přesunu na zbytek sezóny, ale nakonec jsem dohrál sezónu v Moře. Po sezoně možná zájem byl, ale jejich priorita byla angažovat mladého perspektivního brankáře, protože jasnou jedničku už mají.“
A pak jste byli v kontaktu s Brnem. To byla varianta pro návrat do Česka?
„Tím, že jsem dlouho nevěděl, jestli půjdu do zahraničí, nebo nepůjdu, tak jsem se samozřejmě poohlížel po jiných variantách. Nakonec jsem se ale rozhodl pro Švédsko.“
Jan Binder. Foto: Ladislav Adámek
Nakonec je tou destinací Linköping. Není to možná ani překvapení vzhledem k tomu, že českému florbalu zde udělal obrovské jméno Matěj Jendrišák. Jaké jsou tedy pocity z testů a pobytu v tomto městě?
„Mates už je v Linköpingu dva roky a během nich jsme se hodně bavili o chodu klubu a jak to chodí v týmu. Takže na testech mě moc věcí nepřekvapilo, ale působilo to na mě dobře. Nemusíme se bavit o tom, že hráči jsou na tom dobře jak technicky, tak fyzicky. Na něco jsem byl už sice zvyklý z Mory, ale myslím, že superligové týmy jsou na tom ještě o třídu lépe. A tak asi spíš řeknu, že se mi hodně líbilo vyvařování od Matějovy přítelkyně Radky…“ (úsměv)
Matěj Jendrišák a Jan Binder. Foto: facebook
V Linköpingu vzniká podobná kolonie, jako bývala svého času na severu v Dalenu. Jak to vnímáte?
„Není podle mě na škodu, když nás tam je více. Aspoň si můžeme vzájemně pomoci a trávit spolu nějaký ten volný čas, i když v sezóně ho moc nebude.“
Pár sezon jsi byl na pozici brankářské jedničky. Jaká to nyní bude změna, bojovat o místo v brance?
„Já tuhle pozici už zažil na Chodově. Člověk musí dokazovat v každém tréninku, že si zaslouží šanci, která podle mě dříve či později přijde. Pak je jen na mě, jak ji využiju.“
Jan Binder chytil nájezd Alexandra Rudda. Foto: Calle Ström, innebandymagazinet.se
Na čem jste s Linköpingem dohodnutí? A může angažmá v Linköpingu nějak pomoci zvýšit šance pro nominaci do reprezentace?
„V SSL týmu budu na pozici trojky a zápasy budu chytat za divizní tým. Takže tímto rozhodnutím, strávit příští sezónu v Linköpingu, jsem možná udělal vůči repre krok zpátky. Druhá věc je, že Petr Brabec mě v přípravě nešetřil a udělal jsem díky němu kus práce, za což mu děkuji. Po fyzické stránce se tedy cítím výborně. Do MS chybí čtyři měsíce a já se pokusím udělat maximum pro to, abych byl vidět a byl tam.“
Linköping se za dva týdny představí v Havířově, asi není třeba ptát se, jak hodně se těšíte…
„No jasně, je skvělé, že si tam zase po dlouhé době budu moci zahrát. V Havířově jsem s florbalem začal a místní hala je moje nejoblíbenější.“
Autor: Tomáš Rambousek
