Možná sice kvůli tomu, že na velkých společných florbalových akcích hrají vždy první, nemají ženy v ochozech tak početnou podporu jako muži, ale zase si včera díky dřívějšímu začátku mohly jako jediné vychutnat historický zápas pod širým nebem celý. A hráčky Bohemians a Chodova si k 60 minutám základní hrací doby přidaly pár minut navíc v prodloužení. Během utkání v mimořádných podmínkách se vyrovnávaly třeba se zimou či s obavami z deště, po něm pak z nečekaných hostů ve svých šatnách.
Celkem 6 aktérek včerejšího premiérového duelu české nejvyšší soutěže pod širým nebem na pražské Štvanici zažilo v kariéře už druhý takový průlomový moment. Předtím to bylo vůbec první Superfinále, jehož se v roce 2012 zúčastnila i nynější kapitánka vítězek Iveta Hyršlová, která včera půl minuty před koncem po parádní souhře vyrovnala na 6:6 a poslala duel do nastavení.
Obě akce jsou pro hráčky mimořádné svým dějištěm i kapacitou ochozů, nikoliv však významem, jejž mu ve své kariéře přikládají. „Ten je úplně odlišný, O2 arena je něco jiného. Na ten zápas probíhá jiná příprava, je to prostě vrchol, završení extraligy, kdežto tady to byl start sezony. Ale co se týče atmosféry a nějakého pocitu, že je to obrovská akce, v tom to bylo podobné,“ rekapitulovala Hyršlová.
Silnějším zážitkem pro ni byl štvanický experiment. „Hrát pod širým nebem se nestává den co den. Druhá věc je ta, že je to aktuálnější událost, což také hraje svou roli,“ podotkla opora zelenobílých, jež v Superfinále nastoupila poprvé a naposledy před 4 lety. Včerejší duel však ukázal, že by na něj mohl tým FbŠ, notně posílený hráčkami z ELITE, znovu zaútočit.
To Chodov v něm nyní účinkoval 2x za sebou, poštěstilo se mu tak nastoupit ve výjimečném zápase na konci minulé i na začátku nové sezony. Předešlé 2 utkání Superligy tak florbalistky Chodova odehrály v podmínkách jako ze sna. Nejdřív O2 arena s kapacitou téměř 17 000 míst, pak 7tisícový sevřenější kotel pražské Štvanice. „Superfinále ale bylo mnohem lepší než tohle. Sice to bylo zajímavé, ovšem nepřišlo tolik diváků, a ti přece jen asi dělají nejvíc. Kdyby se to tady povedlo naplnit, konkurovalo by to víc, takhle to bylo přece jen takové běžnější utkání,“ hodnotila chodovská útočnice Jana Vávrová (za svobodna Vojáčková).
Jana Vávrová. Foto: Šimon Jiráček.
Ohlášená návštěva 658 diváků je na ženskou Superligu úžasná, ovšem na rozlehlých tribunách štvanického centrkurtu působila jako kapka v moři. To se nakonec navzdory obavám nevytvořilo ani na hrací ploše. Vávrová podotkla, že počasí bylo před duelem, jehož zdar na něm hodně závisel, velkým tématem. „Asi jsme až moc řešily, jestli bude pršet, nebo ne, a asi nás to spíš nemělo zajímat,“ uvedla. I s tímhle rizikem jí nápad na zápas venku přijde fajn. „Asi by se to ovšem hodilo víc na konec sezony než na začátek, protože přece jenom to září už nemá tak dobré počasí,“ dodala, přičemž sama na zápas vyrazila pro jistotu s deštníkem.
A vodě se i tak nevyhnula. „Ze střídačky jsme měly poměrně mokré boty, což byl docela problém. Musely jsme si je pořád sušit, aby nám to neklouzalo, a ono to přece jen trošku klouzalo,“ přiblížila. Navíc jí bylo mezi střídáními chladno. „Když se hrálo, bylo to v pohodě, ale jakmile byla přestávka a jak jsme byly zpocené, bylo cítit, že je zima. Ale na druhé straně tady zase nebyl vydýchaný vzduch,“ porovnala s úsměvem podmínky v zavřené hale a venku.
To Hyršlová vyběhla ve svém tradičním černém funkčním triku s dlouhým rukávem, takže chlad necítila. „Zápas měl docela tempo, relativně to šlo, takže to nebylo na nějaké tepláky. A dlouhý rukáv pro mě byl jasnou volbou už před zápasem, aniž jsem věděla, jaké bude počasí,“ vykládala. Předpověď však dobře znala, nebylo to tak, že by takhle vyběhla i ve 30stupňové výhni, která v Česku panovala až do pátku. „Sama jsem ji nesledovala, protože se o to v šatně staralo tolik lidí, že jsem měla detailní informace i bez toho,“ usmívala se.
Iveta Hyršlová (uprostřed). Foto: Šimon Jiráček.
Venku hrála florbal vůbec poprvé v kariéře, na častých letních open air turnajích nikdy nebyla. „Jsem ráda, že jsem si to mohla vyzkoušet, těšila jsem se na to. Chtěla jsem, aby to klaplo i kvůli vedení, protože tomu věnovalo fakt spoustu času,“ ocenila hráčka pořadatelských Bohemians.
Zatímco její mladší bratr Tomáš si zápas (i když zkrácený) neužil, neboť se jako 3. gólman nevešel do nominace, Vávrová měla na Štvanici políčeno na rodinný podnik. Rodiče v hledišti, manžel Tomáš se švagrem Markem v útoku Chodova, jen její bratr Michal byl na poslední chvíli odvelen ze střídačky žen Bohemians na „farmu“ do ELITE. Vávrová poprvé po letní svatbě vyběhla do soutěžního duelu s novým příjmením na zádech. „Asi to pro mě bylo svazující, protože jsem neměla ani bod. Doufám, že to není tím jménem,“ smála se.
A ženské i mužské týmy stejného klubu byly nakonec na Štvanici propojené daleko víc – kuriózně totiž kvůli nedostatečné kapacitě sdílely společné šatny. Florbalistky tak po návratu ze zápasu překvapilo, že mají „nové nájemníky“ a že jsou na jejich místech cizí věci. Alespoň mohli svým klubovým kolegům vyprávět, jaké to je odehrát celý zápas pod širým nebem…
Autor: Pavel Křiklan
