Hana Koníčková si musí opět zvykat nejen na nejvyšší českou soutěž. Zatímco v minulé sezoně hrála ve Finsku za elitní NST a oslavila s ním vysněný finský titul, v té nynější hájí barvy Liberce, který za nejlepšími týmy objektivně zaostává. Reprezentační univerzálka ale říká, že nehodlá nic měnit a minimálně tuto sezonu klub neopustí. Spoluhráčky by ráda naučila zodpovědnému přístupu ke sportu.
Máš za sebou prvních několik zápasů po návratu z Finska. Jaká byla aklimatizace zpět na český florbal?
„Myslím si, že nemůžeme porovnávat dvě odlišné ligy. Co se týče vyrovnanosti, je to velký rozdíl. Ve Finsku je zhruba pět až šest týmů, které hrají o čelo tabulky, dále pak týmy, které tvoří střed a hrají mezi sebou a nějaké dva týmy, které tam upřímně také nemají co dělat. Celkově je ta soutěž o hodně vyrovnanější a jak herně, tak technicky nebo kondičně se to nedá srovnat.“
V Liberci došlo ke změně a tým místo Lenky Bartošové vede Petr Horáček. V čem je největší změna?
„Je to těžké, jsem už na něco zvyklá, ať už od trenérů, tak od spoluhráček. Je to těžké, ale musím si v tom pro sebe najít to pozitivní, proč jsem tady. A ten fakt stále trvá, něco jsem slíbila, a to dodržím. Pan Horáček má navíc nevýhodu v tom, že nás vede první rok úplně sám a zatím nemá tolik zkušeností s ženským florbalem. Nelze od něj tedy čekat zázraky, ale můžeme mu pomoci tím, že začneme každá u sebe a budeme na sobě pracovat, pak to může fungovat. Bohužel, dalším problémem je to, že po roce hráčky odcházejí a tým se tvoří prakticky od začátku.
Říkáš, že TO pozitivní stále máš v sobě. Co to je?
„Že miluji florbal! To, že jsem poznala, jak se dá hrát ohromně dobrý florbal bez zbytečných keců a výmluv okolo. To, že kolem florbalu za ty roky mám přátelé, plno zážitků a nikdy jsem zatím nemusela litovat v mém životě mých florbalových rozhodnutí. Jak už jsem ale někde řekla, v této chvíli se mi nevyplatí přestupovat v rámci české nejvyšší soutěže, protože mám florbal navázaný na práci a školu. Mám tento sport ráda, chci na sobě pracovat, neztratit chuť do florbalu a hlavně se udržet v reprezentaci. To je teď důležité proto, abych měla srovnání s mezinárodní úrovní. Teď jsem navíc v nové pozici, kdy hraji v klubu typově jiného útočníka než minulou sezonu a pro potřeby reprezentace musím být stále kvalitní bek.“
Liberec úvodní tři utkání s Herbadentem, Bohemians a Chodovem prohrál a byť se mluvilo o šoku, tak není to spíše reálný obraz toho, kam nyní Liberec v extralize patří?
„V úvodních zápasech nám zcela jednoznačně nevycházely třetí třetiny. Například jsme velmi dobře odehráli první dvě, jenže do třetí části jakoby nastoupil úplně jiný tým a vždy jsme dostali naloženo. To nás strašilo několik zápasů, ale pak přišly důležité zápasy, které jsme si odehráli. Liberec nebude porážet Vítkovice nebo Chodov na běžícím páse, na to v současnosti nemá a my si musíme nastavit reálné a pro nás dosažitelné cíle.“
Jak jsi sama naznačila, „své“ body jste si v úvodu soutěže uhráli, jediný zápas, který vám vyloženě nevyšel byl ten s Ostravou. Co se stalo?
„To utkání nám hrubě nevyšlo. Ve druhé třetině nám Ostrava odskočila a my jsme nedokázali absolutně zareagovat na její hru. A vůbec nic se tam nezměnilo. Nepřišly žádné pokyny, my jsme neustále dělaly na hřišti hloupé individuální chyby. Ten zápas nám jednoduše nevyšel, ale není třeba skládat zbraně, sezona zdaleka nekončí.“
O prodlouženém víkendu ale přišly dvě citelné ztráty s ELITE a Jičínem, co se stalo?
„Měly to být body, které by nám dodaly klid a postavení okolo 6. místa v tabulce. Bohužel se tak nestalo a tím pádem budeme body muset získat jinde. Rovněž ve druhé polovině soutěže už budeme muset získat ty „povinné“ body opravdu v náš prospěch. Osobně jsem se vracela po zranění a jsem ráda, že se neobnovilo, tedy můžu s holkama naplno trénovat.“
Tým je hodně mladý a ty už naopak zkušená. Snažíš se hráčkám něco předat?
„Samozřejmě, že holky ode mě asi něco očekávají. Chci ale, aby se učily nejvíce přímo na hřišti. Nejsem prostě zatím hráčka, která tady bude na střídačce řvát a dělat ze sebe něco, co není. Ale především co se týče přístupu ke sportu, protože bylo vidět, jak je to obrovský rozdíl ve Finsku, kde se k tomu přistupuje úplně jinak. A to ani zdaleka nemluvíme o tamních TOP hráčkách. Ten rozdíl je ve vnímání toho, jak berou florbal a co proto dělají. Je to o zodpovědnosti, mít kladný vztah k pohybu a k tomu, co pro sebe dělám. To, jak si dokáží spojit věci typu strava, zátěž, regenerace. Především vidět sebe reálně a podle toho se tak chovat. A to bych holky ráda naučila.“
Autor: Michal Dannhofer
