Reprezentační zkušenost holky nakopla a otevřela jim oči, věří trenér Martiník.

Nově tvořený národní tým juniorek absolvoval na turnaji Euro Floorball Tour ve švýcarském Shaffhausenu první herní test. I když měl extrémně málo času na společnou přípravu, podle hlavního trenéra Tomáše Martiníka nezklamal. A získané herní zkušenosti mohou mladým florbalistkám výrazně pomoci v další kariéře.

Do Švýcarska odjely jen čtyři dívky mající za sebou reprezentační zkušenost z minulého cyklu, pro drtivou většinu týmu tak byl turnaj na začátku listopadu první konfrontací s mezinárodním florbalem v životě. Češky sice nakonec nezískaly ani bod, hráčky i realizační tým si odvezli spoustu cenných zkušeností a poznatků do další práce. Proč s sebou nevzal starší hráčky z předchozího cyklu a v čem vidí největší mezery svého týmu? To prozradil vítkovický kouč v rozhovoru pro náš server!

Na práci s týmem jste měl pouze dva měsíce. Bylo to na turnaji hodně poznat?
„Nejde ani tak o ty dva měsíce. Bylo to vlastně jen o jednom víkendovém soustředění a i na tom jsme hráčky víceméně poznávali a teprve je zasvěcovali do našich florbalových představ. Prostor na pořádné sehrání týmu, secvičení různých herních situací a práci na detailech prostě nebyl, ale s tím jsme počítali. Přesto jsme se nebáli a zkusili jsme hrát aktivněji, snažili se o aktivní napadání, chtěli jsme vsadit hlavně na pohyb, energii a důraz.

Nesehranost určitě poznat byla, hlavně třeba v přesilovkách a ze začátku i v oslabeních. Taky rozehrávka a postupný útok ne vždy klapali podle našich představ, ale tohle určitě časem zlepšíme, respektive na tom budeme od teď pracovat.“

Švédky postavily svůj tým výhradně z hráček ročníku 1998 včetně hvězdy Pixba Fridy Ahlstrandové, několik „starších“ dívek měly i Finky. Neuvažoval jste také o tom, že nějakou takovou hráčku na první turnaj vezmete?
„Popravdě neuvažoval. O této skandinávské variantě na prvních EFT po MS se ví. Dělají to tak vždycky, otázkou ale určitě je, jestli je to dobře? A ‚dobře‘ hlavně v našich podmínkách.

Prostoru pro reprezentační srazy je už tak v nabyté sezóně velmi málo a hodně o ně bojujeme. A když se to třeba i podaří, tak to má vliv zase na přetíženost hráček. Při představě, že půl roku nebo rok pracujeme s holkama, které už na MS nemůžou, a po té době musíme začít na mezinárodním poli otrkávat třeba další půlku týmu… No nevím. Holky u nás v juniorské lize nemají moc příležitost zahrát si těžké zápasy, takže každá taková zkušenost, byť někdy docela tvrdá, rozhodně pomůže. A podle ohlasů holek, které teď absolvovaly svoje první EFT, mám vcelku pocit, že je tato reprezentační zkušenost (a z ní plynoucí poznání) docela nakopla a otevřela jim oči. Uvidíme, jestli a jak dlouho jim to vydrží, ale budu v tom optimista. Budu se opakovat, už jsem to někde říkal. Jsou zadáním a cílem těchto juniorských výběrů hned na prvním EFT výsledky? Jestli ano, tak je tomu třeba přizpůsobit dobu po MS. A jestli tak úplně ne, tak si myslím, že naše účinkování na EFT bylo povedené. Herně jsme nezklamali a ukázali jsme si cestu, jak můžeme pokračovat.“

Roli zkušenějších plnily alespoň Nikol Pekárková a především Nela Jiráková. Tu jste ale měl k dispozici jenom pro poslední zápas a dá se předpokládat, že do ženské reprezentace bude nominována i na další akce. Je pro Vás velká komplikace, že svojí klíčovou hráčku dost možná na důležité turnaje typu EFT nebudete mít k dispozici?
„Nikol svoji roli zkušenější hráčky splnila velmi dobře, už od začátku našich společných akcí byla tou vůdčí silou. Na tento turnaj jsme ji zvolili kapitánkou a ona na hřišti tím vůdcem byla. Nebála se hrát a brát odpovědnost na sebe, dávala góly. Věřím, že to takhle bude i dále, a že se k ní postupně přidají i další.

Ohledně Nely Jirákové jsme se takhle domluvili s trenérem žen Mírou Janovským. Počítá s ní jako s adeptkou pro dres ‚A‘ týmu a jak jsem viděl na vlastní oči ve Švýcarsku, herně na to určitě má. Teď bude záležet, jak to všechno zvládne. Tohle bude především téma pro Míru Janovského a trenérku Chodova. Za mě snad jen, že co se týče herně-florbalových dovedností, tak na ‚A‘ tým určitě má. Co se týče celkové fyzické, silové a mentální připravenosti, to ať lépe posoudí ti, co ji znají více a pracují s ní denně.

V zápase se Švédskem, ve kterém za nás Nela nastoupila, jednoznačně ukázala svoji kvalitu a myslím si, že kdykoliv za juniorky bude moci nastoupit, bude jednoznačnou posilou. Takže komplikací bych to nenazval. Prostě a jasně – o Nele víme, uvidíme, jak se bude situace kolem ní posouvat a pak na to budeme reagovat. Další EFT je až za rok, což je celkem dlouhá doba. V mých plánech pro Nelu místo mít budu.“

Co se Vám na výkonech líbilo nejvíce? A v čem má naopak tým největší mezery a tudíž největší prostor pro zlepšení?
„Nejvíce se nám asi líbily některé individuální výkony hráček. Dokázaly rychle zareagovat na tempo mezinárodních zápasů a v osobních soubojích prokazovaly velmi dobrou odolnost. Často dokázaly udržet hráčku na zádech a míček na hokejce, chytře se vymanit i se zdvojení a rozehrát. To platí hlavně pro obránkyně. Pozitivem je, že většina hráček i velmi slušně pochopila náš systém aktivního napadání a přistupování, snažila se ho držet a postupně odstraňovat chyby, které se celkem pochopitelně vyskytovaly.

Největší mezery, které vidím (a tady budu asi mluvit obecně i o tom, co vidím v naší extralize či juniorské lize) jsou důraz ve středním pásmu a získávání míčků, které svou aktivně-obrannou taktikou získávat jednoduše musíme – proto to tak hrajeme. Také umění po zisku míčku okamžitě vyhodnotit možnost buď na rychlý protiútok nebo na získání míčku pod kontrolu a založení vlastního postupného útoku. Hra a pohyb bez míčku, umění sladit načasování náběhu útočnice a přesné přihrávky obránkyně, schopnost okamžitého posunu míčku na další sbíhající útočnici atd.

Obecně nám chybí umění hrát aktivně a více na míčku, udržet déle hru v tlaku v obranném pásmu soupeřek.“

Překvapila Vás některá z hráček výjimečně dobrými individuálními výkony?
„Mluvit o výjimečných výkonech asi není úplně na místě, ale jak už jsem výše zmiňoval, některé hráčky svým individuálním výkonem určitě potěšily. Holkám už jsme své hodnocení poslali, každá z nich už ví, co a jak se nám na jejich výkonech líbilo či nelíbilo, na čem by měly především zapracovat. Takže už si asi můžu dovolit takhle lehce veřejně chválit J

Velmi dobře se prezentovaly třeba obránkyně, které zatím ještě ani neokusily extraligovou palubovku – Markéta Svačinová a Vendula Beránková. Jejich důraz a technické dovednosti v osobních soubojích nám dělaly radost. Výborně zvládla nelehký skok z 2.ligy žen až do reprezentace Lenka Novotná – silná na míčku, s hlavou nahoře. Z útočnic ukázala svou větší herní zkušenost Nikol Pekárková a vynikajícím tahem na bránu a neutuchající snahou jít za každým míčkem se prezentovala třeba Lenka Faltusová. A našly by se některé další hráčky se slibnými výkony.

Ale jak se říká: ‚…jedna vlaštovka jaro nedělá‘, takže i v tomhle hodnocení buďme zatím hodně opatrní.“

Přenosy ze zápasů juniorek neběželi na internetu a tak je divák v Česku neměl možnost shlédnout. Co podle Vás nakonec rozhodlo o tom, že holky výsledkově neuspěly?
„Zápas se Švýcarkami jsme prohráli ve 2. třetině, tam jsme udělali zbytečné fauly, následně nezvládli oslabení a soupeřky odskočily. V tomto zápase nás taky srazily úplně zbytečné individuální chyby, na dva góly jsme jim doslova přihráli. Troufnu si říci, že dvě třetiny jsme byli přinejmenším vyrovnaným soupeřem, podle mě i možná lepším (třeba střely na bránu 28:14 pro nás, držení míčku 53 % pro nás), ale soupeřky byly mnohem efektivnější. Těší mě, že jsme to nevzdali (o čemž ale na repre úrovni snad ani nejde uvažovat), neustále se snažili bojovat a od vyrovnání jsme nakonec byli jen kousek.

Zápas s Finskem jsme zvládaly po dvě třetiny taky slušně, celkem jsme stíhali v osobních soubojích, byli jsme aktivní v napadání, snažili se držet vysunutější obranu. Soupeřkám se párkrát podařilo nás gólově potrestat, ale po našem snížení těsně před koncem 2. třetiny jsme ještě cítili šanci se o výsledek poprat. Bohužel, hned zkraje té třetí to Finky roztočily a dvěma góly nás poslaly definitivně do kolen. Pak už nám přestaly jít nohy a Finky jsme přestali stíhat. Ten výsledek 1:8 byl pro nás možná zbytečně krutý, vzhledem k dění na hřišti.

Zápas se Švédskem byl takový zvláštní. Přišlo mi, že máme na to stíhat, ale soupeřky nekompromisně trestaly naše chyby plynoucí z naší aktivity. Nepřehrávaly nás svou vlastní kombinací a postupným útokem, ale zvládaly ty rychlé protiútoky a přečíslení po chybách a nedůrazu ve středním pásmu. Hlavně naše špatně vyřešené situace 3 na 3 nebo 2 na 2 po rychlých protiútocích mě hodně mrzí, to se dalo a musí ubránit.

Může se zdát, že té aktivity a snahy hrát otevřenější partie bylo moc, ale mi to prostě chtěli takhle zkusit a zjistit, jestli by to mohlo jít. A po téhle zkušenosti si dovolím tvrdit, že by to jít mohlo. Potřebujeme společně potrénovat, zvyknout si na to, systémově se sehrát, no a pak už jen v těch důležitých zápasech stačí jediné –  neudělat v tom individuální chyby.“

Nela Jiráková na Kladně florbalově vyrostla v chlapeckých týmech, za dorostence nyní chytá Petra Klečková a s klukama má hodně odehráno i Markéta Svačinová. Myslíte si, že právě tohle je cesta jak překlenout stále nepříliš početnou dívčí mládežnickou základnu? Budete se snažit apelovat na klubové trenéry, aby kandidátky na reprezentační dres zapojovali do chlapeckých týmů a chystáte třeba častější přáteláky s dorostenci nebo juniory?
„Tak těch holek, které hrály donedávna s klukama, bychom našli určitě více. V menších oddílech je to vlastně skoro normální a jinak to ani nejde. Tyhle holky z toho určitě těží, ono hrát s klukama je prostě jiné. Ano, myslím si, že pro ty talentovanější dívky je možnost trénovat a hrát zápasy s klukama potřebná a nutná, a v mnoha oddílech, včetně mého mateřského, tomu tak je.

Apelovat na klubové trenéry určitě můžu, ale myslím, že není až tak potřeba, protože tihle zkušenější trenéři, kteří s juniorskými týmy v celé republice pracují, to ví. A dle možností jednotlivých klubů podle toho i trénují. Ano, je potřeba konfrontace ženského a mužského florbalu. Hlavně pro ženy a dívky to je přínosné stoprocentně, ale když se najde ideální výkonnostní srovnání, pomáhá to i těm mladším chlapeckým týmům.

My jako reprezentace juniorek o tuto konfrontaci budeme rovněž hodně usilovat. Už na prosincovém reprezentačním soustředění v Ostravě, máme jeden takový zápas proti klukům naplánovaný a domluvený. A určitě nezůstane jen u tohoto jediného.“

Autor: Redakce Florbal.cz