Reprezentace žen vstoupí do roku 2017 s novým členem realizačního týmu. Miroslava Janovského, Lenku Bartošovou a Dušana Dudeška doplní další kouč v podobě švýcarského odborníka Saschi Rhynera. Ve svém prvním rozhovoru pro česká média zahraniční trenér přiznal, že možnost působení u českého národního týmu je pro něj obrovskou ctí, a podělil se o svou florbalovou filosofii.
Pane trenére, stal jste se součástí české ženské reprezentace. Jaké jsou Vaše pocity?
„Je to příjemné. Je před námi mnoho vzrušujících úkolů.“
Česko a Švýcarsko jsou velkými soupeři v boji o třetí místo a také v dohánění Skandinávie. Jaké jsou reakce na to, že jste rozhodl přejít na druhou stranu barikády?
„Reakce jsou zatím převážně pozitivní, ale uvidíme, jak se vyvinou přímo během světového šampionátu.“
Pojďme nyní přímo k Vám. Jak jste se vlastně dostal k florbalu?
„Na univerzitě v Zürichu jsem studoval skandinávské jazyky. Měli jsme tým, který hrál univerzitní šampionát, a já se tehdy do florbalu zamiloval.“
Jaké jsou Vaše hlavní herní zásady při vedení družstva? Jakou hrou se chcete prezentovat?
„Chci hrát aktivní florbal, jak s míčkem, tak bez něj.“
Říká se, že práce u národního týmu je to nejvíc, čeho lze dosáhnout. Jde nějak porovnat, jestli je pro Vás více práce u domácí nebo zahraniční reprezentace?
„Jako pro někoho, kdo nepochází ze Skandinávie, je pro mě obrovskou ctí být osloven zahraniční zemí. Navíc tady hovoříme o jedné z nejlepších florbalových zemí na světě. Na to jsem pyšný.“
Je známo, že s Miroslavem Janovským vás pojí přátelství. Máte také podobnou florbalovou filosofii?
„Hrajeme podobný florbal a oba chceme být aktivní. Nejdůležitější ale je, aby takový styl seděl hráčkám a ty tak byly schopny předvést své nejlepší výkony. Už v juniorské kategorii jsme oba vyznávali více méně stejný systém.“
Jaká bude vlastně přesná role v realizačním týmu? Budete v průběhu zápasů na lavičce nebo na tribuně?
„Zatím jsme domluveni na tom, že v průběhu zápasů budu na lavičce a mou hlavní náplní bude radit s taktikou a mít na starost scouting soupeřů.“
Společně s Vámi a Miroslavem Janovským se potkáte také s Lenkou Bartošovou, legendární hráčkou, Dušanem Dudeškem, dvojnásobným českým šampionem s Vítkovicemi a světově uznávaným kondičním trenérem Ondřejem Bulisem. Jak se těšíte na spolupráci s nimi?
„Vždy je velmi zajímavé učit se od jiných členů realizačního týmu. Navíc, čím více má tento realizační tým zkušeností, tím lépe pracuje. Takže ano, moc se na všechny těším.“
Přicházíte v polovině reprezentačního cyklu, což se může na první pohled zdát jako nevýhoda. Je ale faktem, že švýcarské reprezentační týmy zvyšují svou výkonnost především ve druhém roce cyklu, který končí šampionátem. Vnímáte to také tak, že jste „o nic nepřišel“?
„Těžko říct, jak na tom teď tým je. Výhra nad Finskem v rámci posledního turnaje EuroFloorball Tour v Schaffhausenu ukazuje, že prohra se Švýcarskem byla spíše takovým uklouznutím.“
První akcí pro vás bude kvalifikační turnaj v Madridu. Jaký máte vlastně názor na nový formát kvalifikace, který zahrnuje také ty nejlepší světové celky?
„Možná to není tak moc náročné, na druhou stranu je ale dobré si občas zahrát proti někomu jinému než Finsku, Švýcarsku a Švédsku.“
Kromě práce u reprezentačního týmu trénujete také Zug. Jak tyto dvě pozice dokážete skloubit?
„Vždy jsem to měl tak, že jsem kromě národního týmu trénoval také klub. Myslím si, že je dobré současně trénovat na klubové úrovni, protože tím udržujete v chodu své trenérské dovednosti, jelikož soustředění a akcí národního týmu zase tolik není.“
Na závěr nemůže chybět otázka na ambice. Jaký je cíl pro mistrovství světa na Slovensku?
„Můžeme mít jen jediný cíl: medaili.“
Autor: Michal Dannhofer
