Nebyl to žádný fantastický pas před prázdnou bránu. Vlastně to byl vlastenec. A dokonce ani to prostředí nebylo zas tak důstojné, duel Warbergu s Helsingborgem se hrál „jen“ v té menší hale. Ale ve finále je to vlastně úplně jedno. Mika Kohonen to dokázal. Jako první hráč v historii švédské Superligy dosáhl 1000 kanadských bodů…
Není pochyb o tom, že muž s číslem 29 je největší osobností florbalové historie. Za mlada elegán s obrovským elánem, dnes už veterán s bandáží na pravém koleni. Co mu zůstalo, neuvěřitelný cit pro hru, přehled a láska k florbalu.
Florbal mu může být vděčný, dal tomuto sportu vše, co měl. Během dlouhých let se stal symbolem sportu s děrovaným míčkem. Nenásilně, s grácií. Bez záludností, agresivity, ale se sebevědomím. Vlastně jako svého času Wayne Gretzky v hokejové NHL. Jsou si podobní. Skromné hvězdy, žijící legendy. Géniové, kteří se dokázali prosadit, ač se hra za jejich působení tolik změnila.
Nejdříve válel v Balrogu, v sezoně 2000/01 dokázal jako nováček dát 39 gólů a přidat 68 nahrávek. 107 bodů dodnes nikdo nepřekonal! Po krachu klubu z Botkyrky přišla éra ve Storvretě. S ní tři mistrovské tituly. A tam vypadalo na hodně hořký konec, to když mu Storvreta vzkázala, že o něj po bídné sezoně už nestojí.
Kohonen se přitom vrátil zpět po období, kdy ho trápily deprese, kdy zemřel jeden z jeho největších přátel. Jenže klub z Uppsaly řešil výsledky, měnil tým a pro Kohonena, který toho v hale Fyrishov tolik odvedl, nezbylo místo.
Přesto se Mikova pohádka píše dál.
Po nepříliš povedené sezoně ve Finsku kývl na nabídku Miky Ahonena a Helsingborgu. A ožil. Na mistrovství světa toho sice moc neodehrál, ale v klíčových momentech byl na pravém místě. Právě on zařídil rozhodující nájezd finálového duelu a třetí zlato pro Finy. Pár týdnů poté zkompletoval tisícovku, o které se tak dlouho mluvilo.
„Kluci si ze mě dlouhou dobu utahovali, kdy už to konečně dovrším, a i já věřil, že to přijde dříve. Bylo příjemné vidět, že to po střele Dana Johnssona skončilo v bráně,“ ulevil si skromný dlouhán v rozhovoru pro Innebandymagazinet. Za pár let budou jen skalní vědět, že míček do sítě nasměroval kapitán Warbergu Filip Stenmark.
Zatímco přijímal gratulace, jeho parťák Juha Kivilehto spěchal do branky pro balónek, který jednou bude cenným artefaktem. A po slovech hlasatele, který potvrdil Kohonenovu asistenci, už tleskala i celá hala ve Warbergu, ač byl Kohonen protivníkem.
„Jsem nesmírně hrdý, že jsem toho milníku dosáhl. Asi nebude moc hráčů, kterým se to podaří. A jsem i nesmírně hrdý na to, že vůbec tuhle ligu mohu hrát, že mohu být její součástí. Je zábavné být u něčeho, co se bude zapisovat do dějin sportu a co v budoucnosti budou řešit další florbalisté. Znamená to pro mě hodně, neboť florbal je pro můj život opravdu velmi důležitý. Ale cesta ještě není u konce,“ sdělil Mika Kohonen po utkáni.
Chtěl zcela jistě naznačit, že právě probíhající sezona je pro něj nesmírně důležitá. Jako by jeho kroky shora kontroloval florbalový Bůh. Po titulu mistra světa přišlo zlomení tisícovky. A při pohledu na tabulku švédské Superligy je zřejmé, že Helsingborg má i smělé cíle, co se konce sezony týče.
„Bylo by úžasné zkompletovat tenhle rok vítězstvím. Když jsem před sezonou řekl novinářům, že Finsko vyhraje mistrovství světa a Helsingborg ligu, lidé se smáli. Bude neuvěřitelně vzrušující sledovat závěr sezony. Kdoví, jak to dopadne. Ale věřte, že náš tým je opravdu hodně hladový a má srdce,“ dodal Mika Kohonen.
A i kdyby se útok na titul Helsingborgu nepodařil, florbalový král už může klidně se ctí skončit…
Autor: Tomáš Rambousek
Těch asistencí, to svědčí o jeho genialitě, ten by udělal střelce i ze mě 🙂 Akorát jsem myslel, že se primárně počítá pouze základní část a play-off se bere spíše zvlášť, jako v NHL, nicméně i tak je to samozřejmě fenomenální výkon a doufám, že ho ještě uvidíme v Praze na MS.
Je to frajer….