Loni se dostaly Vítkovice až do finále. A v právě probíhající sezoně to dlouho vypadalo na to, že by tenhle počin mohly zopakovat. Jenže přišla výsledková krize a pak i zranění brankářské jedničky. Jak dlouho bude mimo hru Lukáš Souček, není vůbec jasné. A tak se překvapivě dostal do branky 35tiletý novic!
Jistě jste to zaznamenali. Lukáš Souček byl sice na světovém šampionátu za jednoho z českých hrdinů, ale z Rigy nakonec odjížděl bez medaile a navíc s bolestí. Poslední zápas dovršil hořkost českého vystoupení i gólmanovi, který vlastně ještě pár dnů před šampionátem ani netušil, že bude v nominaci.
„Bylo to v zápase o bronz, kdy na mě šel hráč z brejku a já si při zákroku prst vykloubil o zem… Bylo to tak nešťastné, že zůstal úplně venku a přetrhal si vazy. Teď mám sádru a pak se uvidí, co bude dál,“ popisoval Souček webu florbal.cz nešťastný moment.
Lukáš Souček ukázal, proč je jasnou jedničkou v brance Vítkovic. Foto: Vlaďka Zoubková – florbalvitkovice.cz
Moc dobré zprávy to tím pádem nebyly ani pro Vítkovice. Na Dubině gradovala výsledková krize a trenér Pavel Brus k tomu dostal nepříjemnou zprávu. „Usnuli jsme na vavřínech, nepomohla nám ani ta repre přestávka. Měli jsme pomalý restart, nějaké zdravotní problémy, ani Pepa Rýpar nebyl zdravý,“ vypočítával trenér Vítkovic důvody několika výsledkových nezdarů.
Vítkovičtí trenéři Pavel Brus a Jan Vavrečka. Foto: Vlaďka Zoubková
A do toho přišly ony trable s brankářskou jedničkou. „Lukáš má ruku v dlaze. Sundá to za dva týdny, ale možná i za 2 měsíce,“ mrzí Pavla Bruse.
A tak na brankovišti Vítkovic došlo k nečekanému posilování. Většina florbalových fanoušků zaznamenala, že pohárové finále s Mladou Boleslaví chytal, a ne zrovna špatně, junior Petr Gurkovský. Jenže už o víkendu v duelu s Kladnem došlo možná k historické události v české Superlize.
Do branky vicemistra zaklekl pětatřicetiletý Roman Fučík, který se dost možná stal nejstarším nováčkem historie. „Měli jsme problém hlavně v trénincích a pozvali jsme Romana, aby nám to pomohl zalepit,“ připouští původní záměr Pavel Brus. Jenže tenhle vitální a pozitivně naladěný gólman si svými výkony a přístupem řekl i o zapsání na soupisku a nominaci k utkání!
Roman Fučík
„I kdyby to měl být poslední zápas, který jsem odchytal, tak jsem za něj nesmírně vděčný,“ říká Roman Fučík. Ač je nováčkem v týmu, s florbalem si začal tykat daleko dřív než jeho současní spoluhráči. „V kanclu mám registračku z roku 1995, kdy byl florbal ještě fakt na začátku, a už tenkrát to byl můj sen chytat v extralize. Jenže potom přišlo studium a v té době to byl sport, který neměl budoucnost…A tak škola měla přednost,“ vypráví muž, který dál zůstal duší sportovcem, vyzkoušel i fitness odvětví, hokej nebo judo a studoval rekreologii.
„Bylo mi 30, dělal jsem to dálkově a jeden z předmětů byl i florbal, takže srdeční záležitost. A tak jsem si šel zase kleknout. A protože tam se mnou byl i hráč Letky Ostrava Karel Stejskal, který mi řekl, že bych mohl s nimi na tréninky, stal jsem se i jejich gólmanem,“ přibližuje krkolomný návrat do florbalové branky nová posila Vítkovic.
Nabídka na dvouměsíční hostování přišla po několika trénincích, ale zcela logicky – byla to věc, která se nedala odříct. „Musel jsem to nejdříve probrat s klukama v Letce, protože letos jedeme na postup. Ale musím říct, že mi to přáli, a tak jsem s tou nabídkou souhlasil,“ dodává Fučík.
Letka Ostrava
Po Kladnu přišla nucená pauza, v pohárovém finále dostalo šanci mládí, protože o generaci starší brankář v pohárové soutěži chytal právě za Letku. Ale v lize už zase bude připravený a zřejmě se bude střídat s Petrem Blakalou. Sám ale ví, že šance by se měli chopit mladí. „Třeba Péťa Gurkovský v poháru zachytal skvěle a moc jsem mu přál, ať mu ten zápas vyjde. Ukázal, že z něj bude dobrý gólman,“ vnímá novic a matador v jedné osobě svého o 17 let mladšího kolegu.
A když přijde čas play off a Vítkovice by došly zase až do O2 areny? Dvouměsíční hostování skoční ještě před koncem sezony… „Nemyslím, že tak dlouho zůstanu. Ani netuším, jestli by se to hostování dalo ještě prodloužit. Ale už teď je to jako z amerického snu,“ přiznává.
Autor: Tomáš Rambousek
Držím palce!
Klobouček dolů a držím palce :-))
Takové příběhy jsou mi sympatické, jen tak dál!