Koho ještě do nároďáku? Třeba Daniše? Ten si to umí zařídit v práci! Ano, i takhle vznikala nominace pro zápas s mistry světa. Sestava s nováčky a navrátilci, nad kterými mnozí pochybovali, nakonec udělala českým fanouškům obrovskou radost. Remíza s Finskem se řadí mezi nejlepší výsledky prvního českého týmu v historii. A i Jan Daniš udělal ze záskoku variantu, nad kterou se najednou musí přemýšlet.
Jako jeden z řady ostravských florbalistů zvolil cestu do florbalového Švýcarska. Ale protože neměl tak dobré jméno a nikdy nehrál v reprezentaci, musel vzít zavděk týmy druhé vlny. Letos hraje v Grünenmattu a příliš vítězné radosti nemívá. Klub je beznadějně poslední. A tak když mu ve čtvrtek v poledne zazvonil telefon a na displeji se objevilo jméno Radka Sikory, byl z toho pořádně v šoku. „Prý jestli bych se zvládnul sbalit a přijet v pátek do Finska. No, neváhal jsem ani vteřinu,“ vypráví tohle černovlasé levé křídlo.
Premiéra v národním týmu přišla ve 28 letech. Doufá ještě vůbec člověk v pozvánku?
„Doufá – nedoufá… Od mala to byl můj sen, ale poslední roky jsem tomu neobětoval tolik, aby mě trenéři měli důvod nominovat. Florbal mě baví a mám o to více teď motivaci na sobě pracovat. Jsem v nejlepších letech. (úsměv)“
Stejně jako pozvání na poslední chvíli byl možná druhý útok složený tak trochu překvapivě. V jedné formaci jste se potkali tři, kteří jste vyrůstali v úplně jiných klubech s odlišnou florbalovou mentalitou – FBC – Vítkovice – Liberec. Jak to fungovalo?
„Já jsem byl opravdu parádně překvapený, protože jsem v pátek nestihl ani společný trénink. S Milanem Tomašíkem a Patrikem Suchánkem je radost hrát, to nepotřebuje komentář. A Radek Valeš je moc šikovný mladý hráč s budoucnosti před sebou. I Lukáš mě velice překvapil, protože jsem ho dlouho neviděl hrát. Ale klobouk dolů!“
Pocity asi musely být hezké, po zápase jsi jako novic byl vyhlášen i nejlepším hráčem zápasu…
„Pocit to je parádní, nemohl jsem si přát lepší premiéru. Mistři světa, dva tisíce lidí, gól i nahrávka. To vyhlášení nejlepším hráčem je třešnička na dortu. Ale mě to i ukázalo, kde mám velké rezervy. Prostě jsem vděčný za tu šanci, kterou jsem dostal.“
A tým? Lidé v Česku možná ani netušili, že tolik obměněná sestava s několika nováčky může mistrům světa vzdorovat. A nebyli Finové zklamaní, že jste jim výsledkem pokazili oslavy?
„Hráli jsme velice koncentrovaně skoro celých 60 minut, i když tam bylo tam samozřejmě pár výpadků. Lukáš Bauer chytal parádně, jen škoda neproměněných šancí. Nutno říct, že Fini asi neukázali vše, co umí. Čekal jsem tvrdší zápas, ale oni už se asi viděli na těch oslavách. Po zápase nám děkovali za zápas s úsměvy na tváři.“
Autor: Tomáš Rambousek