Florbalová reprezentace je výkladní skříň. Fanoušci mají sklony posuzovat sport právě podle výkonů a činů nároďáku. V Česku o tom své ví fotbal, prožívá to házená, poznal to i florbal. Poslední dobou se valila kritika. Víkendový duel ve Finsku s mistry světa ale ukázal, že to s českým florbalem vůbec nemusí být zlé…
A přitom to na začátku nevypadalo vůbec nijak růžově. Skoro nikdo vlastně ještě netuší, kdo provede Čechy za 22 měsíců turnajem mistrovství světa…
Provizorně se role hlavního trenéra ujal Zdeněk Skružný, který to u fanoušků nikdy neměl jednoduché. Bylo si toho vědomé i samo vedení Českého florbalu a vlastně do poslední chvíle tajilo podpis muže, který sestavil nový výběr. A možná i samotný trenér si nebyl jistý, jak to florbalová veřejnost přijme. Tým, který s sebou vzal do Finska, navíc vybral hodně odvážně. Ale je třeba smeknout klobouk. Jak ukázal zápas s mistry světa, nominace byla udělaná s obrovským citem a se znalostí hráčů.
Lukáš Bauer. Foto flickr Salibandyliiga, Ville Vuorinen
VOLBA BRANKÁŘSKÉ JEDNIČKY
První a jasnou volbou byla nominace Lukáše Bauera. Už i díky jeho startu v hlavním zápase víkendu je zřejmé, že právě sázka na tohoto gólmana může být předzvěstí nové reprezentační jedničky. Při vší úctě k Lukáši Součkovi, kterého zřejmě momentálně vyřadilo z nominace zranění, je Bauer aktuálně pravděpodobně nejlepším českým brankářem. Je vlastně k nepochopení, proč vůbec nebyl v minulém cyklu ani mezi čtyřmi brankáři v širší nominaci, ač v ní figuroval jeho zraněný mladoboleslavský kolega David Rytych… Bauerovi tak utekla Riga, v lize ale ukazuje a ve Finsku potvrdil, že se o něj může tým opírat.
NOVÁČCI NEZKLAMALI
Další jména byla ale docela překvapivá. Kdo by řekl, že v národním týmu může hrát Lukáš Petřík? Dvaatřicetiletý univerzál z Otrokovic navíc nastoupil na pro něj docela nezvyklém místě. Ač v klubu hraje na centru, v reprezentaci ho trenéři postavili vedle Patrika Suchánka do obrany. Tahle alternativa opravdu fungovala a Petřík odehrál opravdu lepší part než Lukáš Veltšmíd na stejné pozici na mistrovství světa.
Lukáš Petřík, Peter Kotilainen a Lukáš Buaer. Foto: flickr Salibandyliiga, Ville Vuorinen
Opravdu mile překvapil i Jakub Gruber, který byl nejvýraznější osobností třetího „boleslavského“ útoku. Pokud se ke Gruberovi připočte výkon Jana Daniše, nemusí mít český tým strach o to, že by na pozici levého křídla byla nějaká krize. Druhý den pak přidal branku i další novic Ondřej Svatoš. Sázka na nová jména jednoduše vyšla.
ŠIROKÝ VÝBĚR PRO REPRE
Pozitivní je, že většina noviců působí v české superlize. A je to zároveň známka toho, že i domácí soutěž může připravit hráče pro národní tým. Pozvánku by mohli dostat třeba další a, jak ukázal výkon Radka Valeše či Jana Daniše, není potřeba vybírat hráče jen z týmů z horních pater tabulky. Hráči, kteří ve svých týmech musí dřít na 120%, aby se uhrál dobrý výsledek, mohou být pro reprezentaci velmi cenní. Rozhodně je z čeho vybírat, jen je potřeba se pozorně dívat.
OTEVŘENÝ FLORBAL
Co je nutné zmínit, Češi nehráli v Turku vyčkávanou. Nebyl to žádný zbabělý florbal, žádné čekání na půlce. Ne, prostě férová a otevřená hra bez respektu k velkým jménům. A i výsledek nakonec byl spravedlivý. Remíza 5:5 vyjadřovala poměr sil na hřišti.
Milan Fridrich na střídačce repre. Foto flickr Salibandyliiga, Juhani Järvenpää
SKVĚLÁ VOLBA REALIZAČNÍHO TÝMU
Důležitým faktorem nové reprezentace je ale i velmi dobrá volba osobností, které reprezentaci společně se Zdeňkem Skružným vedly. Radek Sikora v posledních měsících pomohl vylepšit komunikaci mezi hráči a vedením a nyní dostal obrovskou posilu v personě Milana Fridricha. Na střídačce stáli muži s obrovským respektem, kteří umí naslouchat a jsou týmoví hráči.
RADOST SAMOTNÝCH HRÁČŮ
Vše to dokumentuje i na první pohled drobnost, ale ve finále velká věc. Sami reprezentanti na svých účtech na sociálních sítích sdílí bez nějaké pózy upřímnou radost a nadšení být v nároďáku. Samozřejmě, pomohl i vydařený zápas a výsledek, ale jedno je zřejmé: nálada a chuť je najednou úplně jiná, než bývala.
Jan Jelínek a Mika Miolanen. Foto flickr Salibandyliiga, Ville Vuorinen
RESPEKT PRO ČESKO
Přátelské zápasy ve Finsku jako bonus vyslaly do světa vzkaz, že se s českým týmem zase musí počítat. Nejde o remízu s mistry světa. Jde o herní projev, chuť a sílu. Deprese je pryč a v podstatě jisté čtvrté místo za silnou trojkou, ze kterého se Češi skoro tři roky nemohli vyhrabat, se zase směle může vylepšit.
CO TEDY S TRENÉREM?
Po odchodu Radima Cepka je český tým stále bez nového trenéra. A i po vydařeném víkendu ve Finsku zůstává otázkou, komu národní tým svěřit. Jak již bylo řešeno, Zdeněk Skružný navzdory všem kritikům předvedl mistrovskou práci. Ukázal, že má ten nejlepší přehled o českých florbalistech a umí postavit tým. A jak bylo zřejmé na dálku pohledem na střídačku, dál už v utkání nechal koučovat Sikoru s Fridrichem. On sám stál v pozadí.
Petteri Nykky. Foto flickr Salibandyliiga, Juhani Järvenpää
Šéf úseku reprezentace David Zlatník zřejmě v Helsinkách opět mluvil s Petterim Nykkym, koneckonců finský odborník se byl na Čechy sám podívat. Je ale otázkou, zda by příchod zahraničního kouče byl tolik nutný. A to i přesto, že se vedle Nykkyho hlásí i další renomovaný trenér – Švéd Jan-Erik Vaara.
Celé tohle procitnutí přišlo během malé chvíle. Ano, mluvíme o jednom jediném utkáni. Remíza 5:5 proti Finsku v jeho domácím prostředí, ve speciálním utkání prostě zaslouží uznání. V tom druhém duelu Češi podlehli finské třiadvacítce 4:5, když dotáhli tříbrankové manko a nakonec těsně před koncem inkasovali při vlastní přesilovce. Ale i tenhle zápas ukázal úplně jiný charakter týmu.
Česko brání mistry světa. Foto flickr Salibandyliiga, Ville Vuorinen
Jenže před českým národkem je dalších 22 měsíců ke startu mistrovství světa. Reprezentace nyní může těžit z adrenalinu, který jí nalil do žil parádní zápas v Turku. Ale nesmí zůstat u krátkodobého úspěchu. V České Lípě v roce 2013 jsme také při jednom z prvních utkání Radima Cepka u národního týmu porazili Švédy, zničili Švýcary a remizovali s Finy. Pak už to ale byl jen postupný ústup ze slávy. Ta nesmí stoupnout do hlavy. Český národní tým moc dobře ví, že na vavřínech se nesmí usínat.
Autor: Tomáš Rambousek
No nevim. Podle me to zadna slava nebyla a vysledky? Remiza s tymem, ktery si sel udelat zizen na vecerni dodatecnou oslavu titulu? A prohra s finskou mladezi? Pojdme se zase probrat. Minimalne pulka lidi me presvedcila, ze v repre nemaji co delat.
Úspěch je prohra s finským béčkem?
Neprotiřečí si trochu věta „Jak ukázal zápas s mistry světa, nominace byla udělaná s obrovským citem a se znalostí hráčů,“ s perexem z článku o Danišovi – „Koho ještě do nároďáku? Třeba Daniše? Ten si to umí zařídit v práci! Ano, i takhle vznikala nominace pro zápas s mistry světa.“?
A nebo taky třeba Sikora tušil, že by mohl být Daniš z nejhoršího týmu NLA , lépe připraven než někteří hráči z top týmů domácí soutěže, což je docela smutné zjištění…
O tom se nepřu, spíš mi přijde ten perex silně zavádějící…
Mě se článek moc líbí a naprosto s ním souhlasím.Dlouho jsem neviděl tak otevřený pohled na věc. Zařazení nových hráčů beru dokonce jako velký zlom v národním týmu a trefu do černého. Skvělá práce, výsledky vynikající. A beru samozřejmě i utkáni druhé. I to byl skvělý finiš. Až kluci zapadnou, už nás mládež z Finska neporazí. Jsem pro.
Borci,
trošku nadhledu. Povedené dvojutkání. Kdo se díval, tak první zápas Fini nic nevypouštěli, 2000 diváků je hnalo a nám se v zápase dařilo. Sice někteří naši hráči nestíhali, ale celkově se nám dařilo a remíza fajn. Skružný plnil roli šéfa střídačky v pozadí, utkání plně vedl Sikora a doplňoval ho Fridrich. Tipl bych si, že to byla i nominace Sikory, kterou jen osobou Skružného zveřejnil.
Co se týká kouče do budoucna, tak pokud jen trošku je to možné, určitě Vaaru, zvláště když on sám má zájem udělat max. Tuším, že se to celé zdržuje z důvodu peněz a dřívější ukončení spolupráce ve Švédsku. Ke vší úctě k Nykkymu, jeho éra (stejně jako Skružného) už je pryč, pojďme neudělat znovu krok zpět, zvláště když máme před domácím MS.
P.S. Český trenér před domácím MS by to měl rozhodně složitější to ustát, než zahraniční, i když by třeba týmu byli schopni dát stejnou kvalitu, i to mě vede k volbě Vaary více.