Florbalová kvalifikace na světový šampionát se otevřela florbalovým trpaslíkům a ti často píší své vlastní pozoruhodné příběhy. Loni jsme tak měli možnost sledovat třeba trnitou cestu Jamajky, letos si poprvé zahrála Ukrajina nebo Thajsko. Florbal.cz se ale zaměřil na útočnici Itálie a Dietlikonu Lindu Pedrazzoli, která prožívá raketový start na nejvyšší úrovni. Mimo jiné už vyzkoušela dvě reprezentace.
Na Akademickém šampionátu v roce 2016 reprezentovala Švýcarsko a rvala se o medaile, o rok dříve a letos ale zápolila v barvách Itálie o účast na světovém šampionátu. „Ale je to tak v pořádku, v rámci soutěží organizovaných Mezinárodní florbalovou federací můžete sice hrát jen za jednu dospělou reprezentaci – a jinou v juniorské kategorii – ale univerzitní mistrovství je akce organizovaná Mezinárodní federací univerzitního sportu a záleží na místě studia,“ vysvětluje Stefan Kratz z IFF.
Sama Pedrazzoli pak samozřejmě vlastní dvojí občanství. „Což není ve Švýcarsku zvláštní, má to tak hodně lidí,“ usmívá se třiadvacetiletá útočnice. „Moje matka je Italka, ale vyrůstala ve Švýcarsku, táta to pak má půl na půl. Sama jsem měla nejprve švýcarské a posléze jsem získala také italské občanství, když jsem začala hrát,“ vypráví.
To je totiž také pozoruhodná příhoda. „Tehdy jsem hrála za Leimental NLB, bylo mi devatenáct a hledal se někdo, kdo má italský pas kvůli kvalifikaci. Jelikož jsem sama sebe tehdy neviděla jako hráčku, která má potenciál k tomu, aby hrála NLA, natož za národní tým Švýcarska, tak jsem kývla,“ popisuje pro nové vydání magazínu Unihockey.ch. Jak už bylo řečeno, o čtyři později Švýcarsko reprezentovala alespoň na Akademickém mistrovství.
Logicky se tak nabízí otázka, jestli to nyní Lindu nemrzí. „Otázkou je, jestli se na to vůbec ptát…,“ zamýšlí se. „Ale prostě je to tak. V momentě, kdy přišla nabídka z Itálie, tak jsem neviděla tak dobrou budoucnost a rozhodně toho nelituji, hrát za Itálii je speciální,“ říká.
Nicméně po zkušenosti z akademického šampionátu může porovnávat. „Myslím si, že do utkání chodíte s jinými cíli: s Itálií jde o to nedostat moc branek a třeba párkrát skórovat. Také je super, že si zahrajete proti nejlepším hráčkám,“ srovnává. „Jako Švýcarsko jdete do zápasů s tím, že chcete vyhrát a že na to máte, pokud podáte maximální výkon. Proto je zklamání z případné prohry mnohem větší,“ říká.
Sama si tak má co říct k formátu kvalifikace na světový šampionát. „Myslím si, že pro nejlepší země je kvalifikace spíše přítěží než čímkoliv jiným, ale na druhou stranu z pohledu slabších zemí je obrovskou motivací si zahrát proti nejlepším a v konečném důsledku to hráčky motivuje k tomu, aby hrály florbal a zahrály si na kvalifikaci,“ podělila se o svůj názor.
K florbalu se dostala náhodou a ani jej původně hrát nechtěla. „Upřímně, chtěla jsem se věnovat jezdectví, ale táta řekl, že jsem na to moc malá, tak jsem dělala gymnastiku a balet,“ popisuje. S florbalkou jí to ale od začátku šlo a ukázalo se, že je to talent.
Není tak divu že poté, co začala v Curychu studovat medicínu, se prosadila také do kádru Dietlikonu. A hned ve své úvodní sezoně zaznamenala v průměru přes bod na zápas. Letos navíc odešlo úderné duo Michelle Wiki – Petra Weiss, a tak dostává na hřišti ještě více prostoru.
Mimochodem, konečně se dočkala také dresu s číslem 13. „Chtěla jsem ho vždy, ale buď mně ho nechtěli dát z pověrčivosti, nebo bylo obsazené. V Dietlikonu jsem si musela počkat, až odejde Janine Wütrich, takže teď ji konečně mám, což také znamená, že nemůžu odejít,“ směje se.
Vše navíc zvládá skloubit se studiem medicíny, které by měla na jaře dokončit – právě se totiž zabývá diplomovou prací. „Je to naše klíčová hráčka a způsob, jakým vše dokáže zvládat, je ohromující,“ přiznala Simone Berner, aktuálně trenérka Dietlikonu. Mimochodem, zmíněná diplomka je o chirurgických zákrocích kolen.
Ke studiu medicíny dospěla při sledování seriálu Chirurgové. „Nejdříve jsem chtěla být veterinářkou, ale to bych musela zvířátka také utrácet, což mě odradilo. Takže se chci věnovat operacím… lidí,“ směje se fanynka Tarantinových filmů.
Ještě předtím má ale s Dietlikonem jedno velké přání. „Máme jasný plán: ukončit sérii Piranhi na trůnu,“ uzavírá odkazem na to, že Piranha Chur dominuje švýcarské soutěži už pět let v kuse.
Autor: Michal Dannhofer
