Los základních skupin Mistrovství světa žen v roce 2017 přinesl také možnost setkání s nejvyšším představitelem Mezinárodní florbalové federace Tomasem Erikssonem. Ten se po ukončení oficiální části aktivu ocitl ve středu zájmu novinářů a rozpovídal se o nejrůznějších projektech federace. Pro Florbal.cz pak rozebral florbal v Číně, ale také se zamyslel nad účelem kvalifikačních turnajů.
Pane prezidente, Mistrovství světa žen v roce 2017 se uskuteční v Bratislavě. Co to znamená pro Mezinárodní florbalovou federaci?
„Znamená to, že se nám podařilo dostat světový šampionát dospělých do florbalově rozvojové země, což je pro Mezinárodní florbalovou federaci nesmírně důležité. Za druhé doufám, že lidé, kteří nyní na Slovensku florbal neznají a neví o něm, tak jej poznají a zapojí se do florbalového dění. Věřím tomu, že Slovensko má všechny předpoklady k tomu, aby tamní šampionát byl úspěšný. Podívejte se na krásnou hokejovou arénu a také na halu HANT, která je nesmírně blízko. Obecně tedy věřím, že z mezinárodního pohledu to bude úspěšný šampionát. Přeji si také, aby mistrovství nakoplo florbalové dění na Slovensku.“
Je nejdůležitějším důvodem, proč se světové šampionáty začínají pořádat právě v Bratislavě, Rize a tak dále, právě to, aby se propagoval florbal také v těchto zemích?
„Šampionátem v Rize se Lotyšsko stalo šestou zemí, která uspořádala dospělé mistrovství světa, Slovensko bude v prosinci sedmé. Ale k otázce: Ano, je to jeden ze záměrů Mezinárodní florbalové federace.“
V poslední době se hodně mluví také o Číně, která projevila od určitého data zájem o pořádání veškerých šampionátů. Co si o tom myslíte?
„Myslím si, že je to dobře, protože florbal v Číně roste zhruba od roku 2006, alespoň v té době jsme jej zaznamenali. Jsem přesvědčen o tom, že v blízké budoucnosti budeme připraveni pořádat v Číně florbalové šampionáty. Samozřejmě, že nebudou hned pořádat světové šampionáty mužů nebo žen, ale myslím si, že v dohledné době dostanou pravděpodobně možnost organizovat nějaký juniorský šampionát. Bude to dobře pro rozvoj florbalu v celé Asii, nejen v Číně. Ještě k tomu florbalu v Číně: není to jen o tom, že se florbalu daří ve velkých městech typu Šanghaje, Pekingu, ale je rozšířen ve mnoha provinciích. Tudíž se tam šampionátů brzy dočkáme.“
Pojďme zpět do Evropy. Jedním z nejrozšířenějších názorů je skutečnost, že florbal se musí rozvinout v zemích jako Německo, Francie nebo Rusko, které jsou důležité nejen rozlohou, ale především ekonomickou silou. Jak toho chce Mezinárodní florbalová federace docílit?
„Máte naprostou pravdu. V Evropě se často mluví o takzvané ‚Velké pětce‘, kterou tvoří Itálie, Španělsko, Francie, Německo a Velká Británie. Ve Španělsku a Německu se nám s rozvojem florbalu velmi daří, Francie a Itálie jsou na tom hůře a upřímně, ve Velké Británii se nám příliš nedaří. Naopak v Německu se tamní federace dostala blíže k olympijskému výboru, takže florbal je teď prakticky všude. Je to tak, že Německo se Španělskem jsme si vytyčili za hlavní cíle a tamní federace od nás dostávají extra zdroje, například co se týče vybavení. Ovšem není to jen o Evropě, florbal se musí rozvinout také mimo ni, v těch opravdu velkých zemích.“
Po vítězství naší reprezentace nad Ukrajinou v rámci poslední kvalifikace na ženský šampionát se v Česku strhla velká diskuse nad smyslem takových zápasů, potažmo celé kvalifikace a přístupu k nim. Co si o tom myslíte Vy, jako hlavní představitel Mezinárodní florbalové federace?
„Uvedu jiný příklad, ale chci říct, že samozřejmě cílem nikoho není prohrát utkání o třicet, čtyřicet a více branek, to určitě není příjemné pro oba celky, jak pro vítězný, tak pro tým, který tak výrazným rozdílem prohrál. Není to ale tak, že by idea kvalifikace přišla sama od sebe. Udělali jsme si analýzu, ve které jsme vyhodnocovali několik možností, a vyšlo nám, že zavedeme kvalifikaci. Když se totiž nyní podíváme na Asii a Oceánii, tak máme nějakých 15 národních týmů a příští mužský světový šampionát si zahraje hned devět z nich.
Co je pro florbal strašně podstatné, my potřebujeme kontinentální šampionáty – Asijský, Africký a tak dále, přičemž musíme někde začít. V Evropě se pak můžeme zaměřit na Ukrajinu. Není to tam snadné, Ukrajina je v těžké situaci, přesto se tam florbal začíná rozvíjet a je zde nějakých 30 – 40 klubů. Tamní prezident dělá, co může, a rozvíjí florbal po celé zemi. Až se jim povede zavést soutěže, tak budou silní.
Podívejme se na jiné sporty, ty také nějak začínaly a kvalifikaci mají stále. Před chvíli jsem vedl družnou debatu s hráčkami slovenské ženské reprezentace a měly úplně stejnou otázku: Je to tak dobře? Odpovídám, že takové jednotlivé výsledky určitě nikoliv, ale myšlenka kvalifikace jako takové správná je. Myslím si tedy, že kvalifikace zůstat musí, minimálně do doby, dokud někdo nepřijde s jiným řešením, které se bude obecně považovat za lepší.
Navíc, musíme brát na zřetel, že pokud se Vám povede kvalifikační turnaj správně uchopit, tak jej můžete využít k obrovské propagaci florbalu, protože právě v těch zmíněných zemích je pořád dost lidí, kteří o florbalu bohužel nevědí.“
Poslední otázka bude o novém projektu Six Nations Cup. Jaká byla stěžejní myšlenka tohoto turnaje?
„Jednalo se o iniciativu předsedů národních svazů zmíněných šesti zemí: Slovenska, Německa, Dánska, Norska, Polska a Lotyšska, kterou jsme na Mezinárodní florbalové federaci nadšeně podpořili. A hned vám řeknu proč: osobně jsem Švéd, na Mezinárodní florbalové federaci sedí také například Finové, ale v tomto ohledu musíme být jednotní. A snažíme se tlačit na země TOP 4, aby hrály také jiné zápasy než stále mezi sebou. Myslím si, že takové Finsko by mělo hrát zápasy se Slovenskem, Lotyšskem a třeba Dánskem, nikoliv pouze mezi Švédskem, Švýcarskem a Českou republikou. Totéž platí pro Švédy. Podobný turnaj chceme zavést také v Asii, je to skutečně velmi dobrá iniciativa.“
Michal Jedlička: „Myslím si, že Six Nations Cup je skutečně dobrý projekt, který pomůže hráčkám nabrat mezinárodní zkušenosti. Konečně se mezi sebou nebudou pravidelně utkávat pouze čtyři nejlepší celky, Slovensku a florbalu obecně to může jen prospět.“
Autor: Michal Dannhofer
