Taková výhra může hráčkám změnit celou kariéru, myšlení i život, hlásí Robenek. V kabině pustil kolaps PSG

Není divu, že Jakub Robenek byl nadšený. To, co se povedlo jeho týmu, florbal na nejvyšší úrovni nepamatuje. Ve čtyřech nejlepších florbalových zemích není dohledána série play off, která by se jednomu týmu povedla otočit z nepříznivého stavu 0:3. Pár desítek minut po utkání vzpomínal třeba také na slavné finále Ostravy s Tatranem v mužích.

Ostravě se povedlo něco neuvěřitelného. Florbal v nejlepších čtyřech zemích nepamatuje, aby se nějakému týmu povedla otočit série play off z nepříznivého stavu 0:3 na zápasy. Částečně také proto, že ve Švýcarsku se série na čtyři vítězné zápasy nehraje, nicméně to nic neubírá na tom, čeho vlastně florbalistky Ostravy za týden dosáhly. „Pocity jsou samozřejmě super. Je úžasné, co se nám povedlo, jak jsme dokázali otočit sérii ze stavu 0:3 na 4:3,“ hlásil na cestě domů Jakub Robenek. „Myslím si, že je to něco, co je poměrně unikátní napříč všemi sporty. A je to samozřejmě krásné, pokud se to povede,“ bylo slyšet v trenérově hlase pohnutí.

Přitom ještě před týdnem by na Ostravu asi nikdo nevsadil ani pětník, vždyť nastupovala ke čtvrtému zápasu série za stavu 0:3. „Těžko říci, co se s námi dělo. Osobně jsem byl přesvědčen, že tým je na play off skvěle připraven, a můžu prozradit, že holky samy byly nešťastné z toho, že to na hřišti prostě nešlo. Strávili jsme několik hodin u videa, kdy jsme si říkali, že dostáváme góly přesně z těch situací, na které jsme se chystali,“ kroutil hlavou.

O týden později poskytoval rozhovory s bujaře slavícími hráčkami v zádech. „Myslím si, že klíčová byla ta první výhra. Potřebovali jsme vyhrát, abychom zjistili, že to jde. Upřímně jsme se ale neupínali na to, že chceme sérii za každou cenu otočit, spíše šlo o to jít zápas od zápasu a nastavit tak myšlení,“ snaží se najít recept na úspěch. „Povedlo se nám to, po první výhře jsme se rozjeli a bylo vidět, jak moc za tím jdeme a jak moc chceme. Mnohem více než soupeř,“ hodnotí. „Nechci se Bohemians dotknout, ale přišlo mi, že pro jeho hráčky už je postup do semifinále taková samozřejmost, že o to příliš nebojují,“ podělil se o postřeh.

On sám prý věřil stále. „Věřil jsem pořád, byl jsem na hřišti u slavného obratu Tatranu proti nám v posledním finále a má florbalová kariéra mě naučila, že nic nemůžu brát jako samozřejmost, takže dokud nebylo něco jasné, tak jsme o to bojovali,“ vzpomíná na legendární obrat, který zakončil Milan Garčar.

Motivaci ale hledal také v jiných sportech. „Abych byl upřímný, tak na ten zápas myslím docela často, dokonce jsem holkám do naší skupiny na Facebooku nedávno dával sestřih toho zápasu, stejně tak jsme si pouštěli obrat Barcelony proti Paris St. Germain. Prostě ve sportu není nic jasné, dokud se hraje,“ omílá sportovní pravdu, kterou může po neděli podtrhnout už minimálně podruhé.

Hned ale také myslí na budoucnost. „Holkám jsem už říkal, že jsem nesmírně šťastný za to, jak to dopadlo, ale byl bych šťastný už jenom z toho pohledu, že si v sedmnácti, osmnácti letech zahrály takovou sérii a nasbíraly nesmírné množství zkušeností,“ bilancuje. „Co jsme nakonec dokázali, je super. Taková výhra, kdy jsme otočili sérii play off ze stavu 0:3 na 4:3, to může hráčkám změnit celou kariéru, ale také jejích myšlení a osobní život,“ ukazuje, že věří také v přesah mimo hřiště.

Před utkáním prý cítil velké napětí z obou stran. „Bylo to těžké, cítil jsem už na rozcvičce, že oba celky jsou nervózní, u nás se na to navíc násobilo cestou do Prahy. Nefungovaly nám nohy, nebyli jsme kvalitní a Bohemians pustili do velkého množství šancí,“ kritizoval. „Zlomilo se to v polovině utkání, kdy Denisa Kotzurová snížila, poté se nám povedlo konečně vést a v ten moment jsme se dostali do laufu a už si to užívali. Upřímně jsme ale měli štěstí, že nám Bohemka neutekla třeba o tři branky,“ uvědomoval si, že jeho tým měl také štěstí.

Zkusil také ohodnotit sedmý zápas obecně.„Potvrdilo se mi to, že sedmý zápas už není ani tak o florbalu, ale o chtíči a že jej rozhodují úplné maličkosti, věci, které třeba v ostatních zápasech nejsou tak podstatné,“ všiml si. „Nakonec jsme museli hrát proti power play, ale to mě netrápilo. Věděl jsem, že v minulých zápasech jsme takto hráli snad třicet minut a Bohemka nic nevymyslela,“ vrátil se ještě k posledním sekundám zápasu.

V semifinále přijde na pořad dne ostravské derby, které se čekalo už nyní. „Těšíme se, a byť respektujeme sílu soupeře, tak jsme v semifinále extraligy a nic jiného než vyhrát nemůžeme chtít. Pro nás slova jako NEJDE nebo NEMŮŽEME neexistují, dáme do toho všechno, a byť třeba prohrajeme 0:4 na zápasy, tak budeme chtít odejít se ctí. Ale jak říkám, primárně jdeme vyhrát,“ prohlásil sebevědomě.

Aby také ne, když jeho tým dokázal to, co dokázal. „Samozřejmě bych to ještě někdy zažít chtěl. Je to krásné,“ usmál se Jakub Robenek.

Autor: Michal Dannhofer