Ženská nejvyšší soutěž rozehraje už o následujícím víkendu přímé souboje o dvě místenky v Superfinále. Před začátkem bojů jsme pro vás připravili sérii čtyř rozhovorů s hráčkami, které sbíraly extraligové starty také v barvách semifinálového soupeře. Začínáme dost možná největší osobností: Andreou Pastuškovou, která jako kapitánka dovedla Vítkovice k prvnímu ze dvou novodobých titulů, ale nyní bude stát na straně FBC Ostrava.
Andreo, po dlouhých letech jsi opustila Vítkovice a zamířila do FBC. Z jakého to především bylo důvodu?
„Ano, přesně tak, po hodně dlouhých letech jsem změnila klub. Pro mě byly a jsou Vítkovice srdeční záležitost a neodcházelo se mi vůbec dobře. Dlouho mi trvalo, než jsem k takovému rozhodnutí dospěla, i vzhledem k tomu, že se konal Pohár mistrů a já chtěla být ještě jednou jeho součástí. V létě na Czech Openu přišel zlom, kdy jsem si uvědomila, že ve Vítkovicích již nedostanu tolik prostoru, jak bych si představovala. Musím říci, že právem. Má hrací pohoda i fyzická kondice nebyly úplně optimální. Sama jsem začala nad sebou přemýšlet, co by bylo pro mě v tuto chvíli nejlepší, abych florbal úplně neopustila. Dostala jsem nabídku od trenérů z FBC a já jsem se jí chytla, i když mi nějakou dobu trvalo se odhodlat. Přítel i rodina mě podpořili a já se pustila do nových začátků. Byla to pro mě nová motivace, dokázat hlavně sama sobě, že když na sobě budu pracovat, tak i mé výkony mohou jít zase nahoru.“
S florbalem jsi začínala v Havířově, poté jsi přešla do Vítkovic. Na co nejraději vzpomínáš?
„Florbalový klub Havířov a hlavně tedy Ríša Strnadel nebo Filip Kubíček mě naučili základní florbalové věci, patří jim velké díky. V Havířově byla neskutečná parta lidí. Vzpomínám úplně na všechno, v první řadě na výjezdy, na play off s juniorkami, na turnaje Czech Open a spaní u pana Svobody v tělocvičně, na můj první zápas. Prostě na kolektiv, který v Havířově byl. Na to nikdy nezapomenu!“
Jak Tě přijaly hráčky v FBC? Slyšíš občas nějaké narážky na to, že jsi byla dlouholetou kapitánkou rivala?
„Holky a všichni okolo mě přijali s otevřenou náručí. Doufám, že se mi to nezdálo. Musím říci, že jsem se za krátkou dobu cítila moc dobře. Musím jim touto cestou poděkovat, daly mi novou energii do florbalu. Narážky možná nějaké malinké byly, ale to k tomu patří. Některé nynější spoluhráčky mě ani neznaly.“
Na předchozí otázku bych rád navázal. Jaké bylo opustit Vítkovice z Tvé pozice?
„Nebylo to vůbec jednoduché. S některými holkami jsem byla x let v jednom klubu a staly se za tu dobu mými nejlepšími přáteli. Uvědomovala jsem si, že je budu vídat méně, ale ony samotné mě podpořily a řekly, že mi budou držet palce. Bylo to dojemné a smutné po takové době odejít.“
Co říkáš na svou nástupkyni Denisu Ferenčíkovou?
„Deniska je kapitánkou na pravém místě. Kapitán s velkým K, není co dodat. Plní svou funkci na sto procent a věřte, že jít z práce rovnou na trénink a řešit týmové věci není vůbec jednoduché. Takovou funkci nemůže dělat každý, ale na to opravdu musíte mít povahu.“
Jak bys zhodnotila čtvrtfinálovou sérii s Bohemians?
„V prvním utkání jsme si mysleli, že vše půjde samo, ale pochopitelně se tak nestalo. Hráli jsme špatně. Během nedělního rána před druhým utkáním jsme si všichni řekli pár slov a chtěli nastoupit v lepším rozpoložení. Bohužel mnoho oslabení nás stálo první vítězství, ale aspoň jsme odjížděli s lepším pocitem ze hry 5 na 5. Naše domácí sobotní utkání bylo takové nemastné, neslané a vyplynula z toho další prohra. V neděli se již blížil konec sezóny a najednou nás asi něco osvítilo, nedokážu si to vysvětlit. Hráli jsme výborně, nenechávali se vylučovat a dávali vyložené šance. Ve středu jsme vstoupili do zápasu s podobným scénářem jak v neděli a vedli do třetí třetiny 6:3, toto vedení jsme ztratili snad za devadesát sekund. Nakonec jsme dali vítězný gól a my přežili klinickou smrt. V pátek doma to byla show a to, co předvedli diváci, bylo úžasné. Měla jsem husí kůži. Stav série 3:3 a my jsme tomu nemohli uvěřit. Přišel den D a zápas o VŠE. Byl to zvláštní zápas, ale zde vyhrál tým, který více chtěl. Ještě jednou našim divákům velké díky, byla to neskutečná podpora. Po vítězství jsem měla pocit, jak kdysi ve Vítkovicích, když jsme vyhrály poprvé Superfinále. Neskutečné emoce.“
Co čekáš od semifinále s Vítkovicemi?
„Všichni víme, že Vítkovice budou favoritem, ale chceme být důstojným soupeřem a o finále se poprat. Nic není nemožné. Musíme věřit a bojovat na 200%. Čekám, že bude k vidění rychlý, kombinační a důrazný florbal se spoustu branek.“
Autor: Michal Dannhofer
Andy na hrad!!! :-*
Do nekonečna a ještě dál!