Naše přesýpací hodiny se přesypaly, říká Ostřanský. Návratu do repre se nebrání

Jeho návrat je možná tím nejpřekvapivějším, který zatím pronikl na veřejnost. Martin Ostřanský se po dlouhých letech ve Švýcarsku rozhodl vrátit do FBC Ostrava, se kterým podepsal kontrakt na dvě sezony. Představen byl na páteční tiskové konferenci, na které zaznělo mnoho zajímavých vět, ať už od Ostřanského, který nevyloučil návrat do reprezentace, tak také od sportovního manažera FBC Lubomíra Šimona.

Před několika lety v rozhovorech říkal, že myšlence návratu není nakloněn, v pátek přesto pózoval s dresem FBC, na kterém bylo číslo 18. „Měl jsem sice ve Švýcarsku pozici a troufnu si říci, že nějakou kariéru, ale když to řeknu lidsky, tak naše přesýpací hodiny se přesypaly a rozhodli jsme se pro návrat domů. A když to tak cítíme, tak jsme to tak udělali,“ řekl úvodem.

Jeho návrat se nepozorovaně plánoval delší dobu. „Není to rozhodnutí ze dne na den. V kontaktu s Rolfem Frankem a Lubomírem Šimonem jsme byli delší dobu, řekl bych, že zhruba od října, kdy už také došlo k tomu rozhodnutí, že se vrátíme zpátky. Srdcem jsme pořád Češi a táhlo nás to domů,“ přiznává Ostřanský, jenž se vrátil také kvůli tomu, že jeho děti už pomalu míří do školy. „Ale nikomu jsme o tom neřekli, ani mí kamarádi ve Švýcarsku o tom nevěděli,“ prozradil.

Do Švýcarska se bezprostředně po tiskovce vrací. „Je to velká změna a není to úplně snadné. Dal jsem výpověď v práci, ale běží mi tříměsíční lhůta, totéž s bytem.Ve Švýcarsku tyto administrativní věci nejsou úplně snadné,“ usmál se.

V té chvíli poprvé vstoupil do rozhovoru také sportovní manažer Lubomír Šimon, byť asi ještě ne úplně vážně. „Nabízeli jsme Martinovi, ať lítá na zápasy play off, ale nakonec jsme došli k tomu, že je to asi finančně vyčerpávající,“ usmál se.

Představení nové posily a přitom klubové legendy se občas neslo v odlehčeném duchu, čemuž pomohl sám Ostřanský. „Můj šéf je velký sportovní sponzor, kromě Malans sponzoruje také hokejisty Davosu, a musím Vám říct, že mi to teď o tři měsíce nevychází k tomu, abych dostal bonus za 10 let ve firmě. To mě celkem mrzí,“ smál se.

Humornou chvilku pak zakončil opět Lubomír Šimon. „K týmu se tak připojí 1. 7., kdy hráčům začíná dovolená,“ rozesmál všechny přítomné.

Samotní Aligátoři o něj také stáli a teoreticky se mohl stát spoluhráčem Lukáše Veltšmída. „Nabídky jsem měl, mohl jsem se třeba vrátit do Malans a dělat tam trenéra juniorů, ozvaly se také kluby z druhé nejvyšší soutěže. V té době už jsem ale měl jasno,“ prozradil.

Místo toho se tak vrací do úplně nového FBC. „Změnilo se tady opravdu hodně. Myslím si, že FBC Ostrava dnes – co se zázemí týče – patří mezi TOP 5 kluby, a to ještě kdo ví jestli. Jen se podívejte: vlastní hala, regenerační linka, administrativní budova, autobus, to je skutečně excelentní,“ pochvaluje si.

S novým týmem má jasný cíl, porvat se o účast v premiérovém ostravském Superfinále. „Mám na to pozitivní názor, byť ze začátku samozřejmě ty ohlasy byly také negativní. Ale pro florbal je to dobrá reklama a pro kluky velká motivace. Je jasné, že ten silnější tým bude vždy v nevýhodě oproti sérii na vítězné zápasy, ale myšlenka, že jeden zápas rozhodne o všem, je zajímavá,“ podělil se o názor.

Jasno má také o tom, jak florbal posunout. „Pokud chceme florbal posunout ještě výše, tak musí dojít k profesionalizaci hráčů. Ruku v ruce s tím jde regenerace, kdy prostor k ní je u nás malý. Stejné je to ve Švýcarsku, proto dochází postupem času k tomu, že starší kluci florbal opouštějí,“ říká Martin Ostřanský.

K tomu je třeba peníze, a tak si slovo vzal opět Lubomír Šimon. „Je to o dotacích. Florbalu neskutečným způsobem pomůže, až bude přijat za olympijský sport. Nechci se nikoho dotknout, jsem šťastný za každou korunu od města a třeba pan Zedník (manažer ostravských volejbalistů, pozn. aut.) je můj kamarád, ale my jako florbalový klub nejsme schopni na dotacích vygenerovat tolik peněz, co basketbalisté nebo volejbalisté,“ začal popisovat palčivý problém.

Sportovně jde přitom o spojené nádoby. „A přitom jsou to sporty, které jezdí stejné vzdálenosti a spí ve stejných hotelích jako my, nemluvě o tom, že basketbalistů stačí sedm a pojedou, volejbalistů jezdí úplně klidně osm, přitom oni dostanou od města třikrát tolik peněz na dotacích,“ vyčísluje. „Je to velký nepoměr a my na to apelujeme už několik let. Dám Vám další snadný příklad: podle mého názoru, pokud se chci reálně bavit s hráčem, aby byl profík, tak mu musím dát minimálně 20 tisíc korun čistého na měsíc. A já v tuto chvíli nejsem schopný jako manažer vygenerovat půl milionu měsíčně,“ počítá přímo ve florbalových reáliích.

Z dlouhodobého hlediska je to nyní pro FBC nereálné. „Samozřejmě, že máme silné a stabilní partnery, takže bychom si to mohli třeba rok dovolit. Ale co by se stalo potom, to nikdo neřeší,“ pokračoval Lubomír Šimon. „Úplně jasnou řečí čísel: volejbalisté dostali čtyři miliony, házenkářky Poruby rovněž a my třikrát méně. Přitom živíme dvě složky,“ připomněl na závěr, že FBC má také plnohodnotnou a extraligovou ženskou složku.

Na závěr rozhovoru přišla řeč na téma reprezentace. „Skončil jsem kvůli tomu, že se mi narodily děti a chtěl jsem se věnovat rodině. Byl jsem neskutečně unavený po psychické stránce, nikoliv fyzické. Je to složité, hrajete prakticky pořád ligu, a když není liga, tak je mezinárodní víkend,“ popisoval Ostřanský.

Svůj návrat do reprezentace ale nevyloučil. „S Petrim se známe od vidění, je to zkušený trenér a domácí šampionát je velké lákadlo. Už jsem byl na šampionátu v roce 2008, ale nevím, co přijde. Trenér může přijít a říct, že mě nebude chtít. Pokud budu hrát dobře a trenér mě pozve, tak jsem tomu otevřený,“ zakončila nová posila FBC Ostrava.

Autor: Michal Dannhofer