Její tvář v posledních týdnech připomíná spíše obličej boxera po hodně nevydařeném zápase než florbalové útočnice. Lucia Košturiaková sice slaví s Herbadentem postup do Superfinále, ale její obličej dostává zabrat. Kapitánka slovenské reprezentace ale neztrácí optimismus a upřímně tvrdí, že si zápas o všechno užije klidně jen na střídačce.
Jen si to projděme: nejprve přišla po střetu s Gabrielou Tožičkovou nešťastně o zub, přičemž jí navíc praskla čelist. V šestém utkání série si pak po další kolizi zlomila nos a sedmý duel tak absolvovala jen jako morální podpora. „Zub mám nový, čelist je dávno srostlá a se zlomeným nosem bych bez masky nikdy nenastoupila,“ odpovídá na otázku, jestli uvažovala o tom, že nastoupí s maskou.
Sama je ráda i za to, že se vůbec posadila při sedmém duelu na střídačku. „Teprve pár hodin před zápasem mi v nemocnici odstranili páteční tamponádu a uvolnili jednu nosní dírku. Věděla jsem, že na hřišti bych v tomhle stavu byla slušným hendikepem, a tak jsem se snažila přispět aspoň jako morální podpora,“ bere vše s nadhledem.
Přesto existovala varianta, kdy by nastoupila. „Na nájezdy jsem byla připravena, ale popravdě jsem strašně ráda, že k tomu nedošlo. Já byla po tom protrpěném víkendu ještě dost mimo,“ směje se s vědomím postupu do jednoho zápasu o všechno.
Série s Chodovem byla jako na houpačce, vedli jste 3:1 na zápasy, ale také prohrávali 3:1 před poslední třetinou sedmého zápasu. Jaké to bylo?
„Takhle to máme rády. (směje se) Jakmile vedeme v sérii nebo v zápase větším rozdílem, tak přestáváme hrát, čekáme, že se soupeř už porazí sám. Táhne se to s námi celou sezónu. Ve chvíli, kdy vedení ztratíme nebo začneme prohrávat, tak z nás najednou tlak opadne a začneme hrát lépe. Na druhou stranu nutno přiznat, že Chodov si vyrovnání série zasloužil, třeba ve druhém nebo třetím zápase jsme vyhráli opravdu se štěstím.“
Co rozhodlo, že jste dokázali zápas otočit?
„Z mého pohledu jsme prostě více chtěli, tlačili jsme se do šancí, ale začali jsme je proměňovat až ve třetí třetině. Nebyli jsme lepší ve všech zápasech, které jsme vyhráli, ale zrovna v tomhle posledním bych řekla, že ano.“
Po dvou letech si opět zahrajete Superfinále. Jak se těšíš, byť zrovna Tebe to asi bude bolet…
„Těším se, byť zatím nevím, jestli budu hrát. Pokud bych ale neměla být stoprocentně připravená na hřišti, tak budu připravená mimo něj. Třeba je to moje poslední Superfinále v životě a já si ho užiji klidně i jako vodonoš.“ (usmívá se)
Je to otázka, na kterou se odpovědi různí: je lepší dva týdny stát jako Vítkovice nebo vletět do Superfinále z takové série, jakou odehrál Herbadent s Chodovem?
„Posledně jsem na tuto otázku odpovídala z pozice týmu, který dva týdny lenošil, že je to hrozná výhoda mít víc času se připravit. My se pak v zápase absolutně nechytli a dostali šílený výprask. (usmívá se) Na druhou stranu Vítkovice jsou zkušeným týmem, nečekám, že by udělaly stejnou chybu jako tenkrát my. Tuto sezónu předvádějí skvělý florbal a budou favoritkami bez ohledu na zápasovou pauzu.“
Autor: Michal Dannhofer
