Když Herbadent před sezonou vyhlašoval útok na titul, málokdo bral podobná prohlášení vážně. Nyní je ale tým trenérky Markéty Šteglové už jen jediný krok od vrcholu. Do Superfinále mu přitom pomohly také vynikající výkony mladých vycházejících hvězd v čele s 18letou Michaelou Šulanovou.
Fanoušci Tygřic se mohou radovat. Semifinálová série s Chodovem ukázala, že jejich tým už nestojí pouze na nejzkušenějších oporách, jako jsou nestárnoucí veteránka Denisa Billá, gólmanka Jana Christianová, slovenská kanonýrka Lucía Košturiaková nebo vytáhlá obránkyně Martina Čapková. Skvěle se ukázaly i mladé naděje v čele s rodačkou z Karlových Varů.
Oba týmy se musely v sérii vyrovnat s faktem, že vzájemné duely měly o několik úrovní vyšší kvalitu než většina extraligových zápasů. „Na to, že budou utkání v jiném tempu, jsem se těšila,“ říká Šulanová. „Přeci jenom, takových je v sezóně málo a já jsem ještě o některá přišla kvůli zranění. Díky tomu jsem měla i větší motivaci, což potlačilo moji nervozitu,“ konstatuje spokojeně.
Opravdu žádná nervozita na sympatické blondýnce znát nebyla. Přestože si dosud velké zápasy osahala pouze v loňské neúspěšné sérii, byla hned v několika utkáních jednou z nejlepších žen na hřišti. „Největší nervozitu jsem pociťovala na začátku série. Po prvních dvou utkáních už byla menší, ale přeci jenom tam byla. V průběhu zápasů ale odpadla úplně,“ tvrdí.
Věkem je přitom stále ještě juniorka, a i když do extraligy nakoukla už v minulé sezoně, naplno do velkého florbalu vlétla až letos. „Už na konci minulé sezóny jsem si uvědomila, kvůli čemu v Praze jsem a že chci mít pevné místo v áčku. V první řadě k tomu bylo potřeba, abych na sobě více zapracovala, hlavně na kondici. A v druhé řadě mi po psychické stránce pomáhali rodiče,“ vysvětluje, že její florbalový vzestup rozhodně není náhodný.
I díky spolehlivým výkonům Šulanové Herbadent vrátil Chodovu loňské vyřazení a po dvou letech si opět zahraje v O2 Aréně. „Do posledního zápasu jsme šly s tím, že chceme za každou cenu vyhrát. Šly jsme do toho jako tým. Spoléhaly jsme se jedna na druhou a po celou dobu jsme věřily. I ve chvíli, kdy jsme do třetí třetiny nastupovaly za nepříznivého stavu a prohrávaly jsme 3:1,“ popisuje. „Fanoušci nás hnali dopředu. A když se nám povedlo vyrovnat, ještě více nás to nakoplo a zápas byl v našich rukách,“ dodává.
Dívka, jejímiž vzory jsou švédská superhvězda Anna Wijk a bratr florbalové legendy Mikko Kohonen, začínala s florbalem v chlapeckých týmech Hurykánů z Karlových Varů, herně ale vyrostla především v plzeňském FBC. Jeho ženský tým postupem času spadl do regionální soutěže. Druhý velký plzeňský klub Slavia se však už léta marně snaží o postup do extraligy. A letos ve čtvrtfinále druhé nejvyšší soutěže ztroskotal na pozdějším vítězi z Tatranu, jemuž formou střídavého startu pomáhá jeho odchovankyně a další mladá naděje „Tigers“ Bára Zabavská.
Její spoluhráčka z obranné dvojice ale podobnou pomoc pro Plzeň neplánuje. „Popravdě mě to ani nenapadlo, neuvažuji o tom. Bylo by náročné dojíždět do Plzně, studovat a jednou za čas pak jezdit domů téměř na druhou stranu republiky. Primární je pro mě Herbadent,“ prohlašuje.
Šulanová nikdy nenakoukla ani do juniorské reprezentace. Výkony v letošní sezoně (a zejména pak v semifinálové sérii) z ní ale udělaly bez nadsázky adeptku na dres reprezentačního ženského A týmu. „Snad každý florbalista by chtěl nakouknout do reprezentace. Zatím jsem ale nad tím ještě nepřemýšlela a nechávám tomu volný průběh,“ zůstává skromná. „Momentálně je mým individuálním cílem udržet si místo v áčku, kde bude určitě velká konkurence v příští sezóně,“ drží se při zemi.
Už v pondělí ji každopádně čeká důležitý milník její kariéry. „Na Superfinále se strašně těším. Od začátku, co jsem začala hrát florbal, jsem měla sen se dostat do O2 Arény. A ten se mi teď splnil. Bude to úžasný zážitek,“ pochvaluje si. Je velmi pravděpodobné, že o téhle dívce florbalový svět ještě uslyší!
Autor: Redakce Florbal.cz
