Martin Tokoš se stal prvním Čechem, který dokázal vyhrát švédskou florbalovou Superligu, považovanou za nejlepší soutěž světa. Ač byl původně jen náhradníkem, v závěru zápasu naskočil do hry a měl i dvě slušné šance. Ač je neproměnil, pomohl ke zisku titulu pro Falun.
Co cítí čerstvý vítěz švédské ligy chvíli poté, co dostane zlatou medaili?
„Asi je to neuvěřitelného, co jsem dokázal. I když jsem toho moc neodehrál, jsem rád za ty dvě tři střídání. Užil jsem si to, makal jsem, jak jsem mohl. Není to jednoduché, sedět na střídačce a pak tam jít. Ale ty pocity jsou úžasné. Myslím, že to dneska bude stát za to, že to oslavíme. Je to první zlato, co tu získal český hráč. Nedá se to popsat, co teď v sobě cítím.“
Ač to vypadalo na začátku zápasu, že nezasáhneš do hry, nakonec jsi byl i u dvou nadějných šancí…
„Jo, to první jsem šel rovnou do brejku, Galante mi přihrával vzduchem, už jsem byl trošku z úhlu. To druhé jsem chtěl nejdřív střílet z první, ale jak jsem se otočil, už tam byl gólman. Pak už mě tam zavřel. Naštěstí jsem to vystřelil sice špatně, ale přes teč do autu. Měli jsme balón a bylo 40 vteřin do konce. Super. Ale co musím říct, hlavně Rehn předvedl neuvěřitelný zákrok minutu a půl před koncem. Byla prázdná brána a já měl neskutečnou radost, když to chytil. No, dokázali jsme to, a to je důležité…“
Zlato jsi získal v pražské O2 areně a teď i v Globenu. Dá se to srovnat?
„Ta atmosféra tady byla neuvěřitelná. Samozřejmě, vítkovičtí fanoušci jsou výborní. Udělali úžasnou atmosféru. Ale tady jely dva tábory proti sobě, to byly kotle lidí, které fandily celý zápas. A já jsem si to užíval. Musím říct, že nikdy jsem nebyl tolik nervózní, když jsem nehrál. Takový stres jsem nikdy neměl, každou šanci jsem prožíval, mě byla opravdu úplně zima…“
Byl to tvůj poslední zápas za Falun. Jaké bude vzpomínání a loučení?
„No, i když jsem moc neodehrál, tak jsem si tu sezonu užil s tím nejlepším, co mohlo přijít. Stálo to za to, musím říct. Byly to obrovské zkušenosti a mám něco, co nikdo u nás ještě nemá. A loučení… Myslím, že kluci to dneska pořádně oslaví a já s nimi. A pak to ještě zapijeme s přítelkyní po reprezentaci, až přijedu domů…“
Autor: Tomáš Rambousek
Martine … blahopřeji.