Sedli do vlaku a za 24 hodin vysedali v Praze. Unavení byli nejen nekončící cestou, sílu vzaly i desítky otevřených plechovek piv. Tak začala story prvního klubu, který se stal legendou turnaje Czech Open. Tým s prozaickým názvem BK Kamomill právě dorazil na hlavní nádraží…
Psal se rok 1995 a Kamomill si výlet do srdce Evropy užíval plnými doušky. Ve Švédsku hrál až třetí nejvyšší soutěž, a tak nečekal nějaký velký výsledek ani na Czech Open. Bylo léto a všichni si chtěli spíš užívat. „Hlavně jsme pili pivo. A taky jsme pochopili, jak je snadné nechat se v Praze okrást taxikáři,“ vzpomíná s úsměvem Fredrik „Foppa“ Forsberg, blonďák v brýličkách s vizáží intelektuála, který šéfoval týmu i zadním řadám.
Ale ani na hřišti to nebylo zlé. Základní skupinu tahle parta vyhrála bez ztráty kytičky a nakonec padla až v play off s jedním z nejlepších týmů světa NB87 0:2. Stihla ale i jeden nezapomenutelný večírek ve Střešovicích, který uspořádal na zahradě opuštěné vily u rodičů tehdy ještě neznámý mladíček Tomáš Kafka…
Bylo jasno, že za rok se pojede do Prahy znovu. Cesta tentokrát skončila ve čtvrtfinále na Vítkovicích, které došly až do finále.
Jenže pro tuhle stockholmskou bandu turnaj samozřejmě pokračoval, rozjaření Švédové šli v dusném prostředí legendární haly na Letné do půl těla a ve finále udělali fantastickou atmosféru svými popěvky. „Zpívali jsme ostošest, pár hodin předtím jsme dostali 50 piv jako cenu za nejlepší turnajová trička,“ směje se Forsberg. Trička byla důmyslně vymyšlená, byl na nich překlad názvu BK Kamomill – MK Heřmánek (Ball Klub čti Míčový klub).
A pak se Kamomill vypravil pěšky k Vltavě na turnajovou party. „To nezapomenu! Byla to šílená cesta, na konci které byl noční klub u vody, kterému jsme říkali ‚Lefkas‘. Vlastně to byl takový náš obývák, když jsme na tom skvělém turnaji hráli,“ přidává další z party Danne Friberg a je logické, že mluví o klubu Lávka.
Do třetice už to Kamomill dotáhl až do finále. „Všichni z nás si pamatují zápas s Tatranem, protože jsme si dali vlastní gól z půlky hřiště, když náš brankář Jimmy běžel na střídačku při odloženém vyloučení,“ vypráví Fredrik Forsberg. Zrada, tehdy ještě byla povolená malá domů…
Ale i přes to se Kamomill přenesl a nakonec přišlo slavné vítězství v semifinále nad Pixbem. „Bylo to úžasné, vyhráli jsme 3:0 a oni byli opravdu docela frustrovaní. Mysleli si, že snadno vyhrají. A ono ne…,“ směje se Fredrik Forsberg. Budoucí nejlepší hráč světa Anders Hellgard odcházel se sklopenou hlavou…
Kamomill najednou stál tváří v tvář Fornuddenu: třetí liga proti vítězi Ligy mistrů… „Zněla nám švédská hymna, připadali jsme si jako superstar!“ říká Danne Friberg. „Náš brankář Jimmy Hellqvist se stal nejlepším brankářem turnaje a Marcus Engberg byl vyhlášen nejlepším hráčem turnaje. Byli jsme na ně hrdí a věřím, že hrdí byli i oni sami,“ dodává.
Kamomill možná tušil, že v nejlepším se má přestat, a tak se po třech účastech na Czech Open odmlčel. Do Prahy se vrátil až v roce 2001. „Tehdy jsme přijeli s mužským i ženským týmem. Bylo to trochu uvolněnější, ale na elitní kategorii už jsme nestačili. Nebyli jsme prostě v nejlepší formě, prostě už jsme začínali být staří a kdekdo z nás začínal tloustnout,“ ví Fredrik Forsberg.
Dlouhá léta tenhle sympatický klub sledoval i slavnou éru Balrogu. „Byli jsme ze stejného předměstí jako tenhle zaslíbený tým,“ vzpomíná Dan Friberg. Za pár let florbalový BK Kamomill zanikl, stal se součástí klubu Tumba GOIF. Někteří jeho bývalí hráči ale stále působí v malém klubu IBK Globen. „Dnes už Kamomill existuje jen jako bowlingový tým,“ usmívá se Fredrik Forsberg.
„Jednou se ale snad ještě vrátíme,“ vzkazují chlapi, kteří nosili dres se smrtkou a heřmánkem na prsou. Takže možná zase někdy na veteránském Prague Masters?
Autor: Tomáš Rambousek
Hezky jsem si zavzpomínal. To byly časy 😉
a ted jeste článek o Finnstě
The coolest team ever in Prague!
BK Kamomill (MK Hermanek)