Světové hry 2017 a florbal, to je spojení, o kterém se toho především na oficiálních kanálech napsalo již hodně. Server Florbal.cz se rozhodnul dát příležitost jednomu z nejvýraznějších mužů českého florbalového světa, který pro něj – pod podmínkou anonymity – napsal svůj pohled na budoucnost tohoto sportu pod pěti vysněnými kruhy. Jeho reakci přinášíme v následujícím příspěvku.
„Florbal je ve svém dynamickém rozvoji na mnoha rozcestích a často je terčem velkého množství polemik a názorových střetů. Ať už o jeho financování a s tím související podmínky pro hráče a hráčky, jevící se jednomu jako nedostatečné, jinému zase naopak přemrštěné za sport, který podle někoho je čirý amatérismus, podle jiných zase již téměř profesionální a srovnatelný s jakýmkoli jiným. Či pokud jde o jeho prezentaci a o to, zda se prezentuje jako něco víc, než je, a zda má či nemá tato prezentace reálný základ a obraz v dění na těch základních florbalových úrovních. Všechno to ponechme stranou a zaměřme se v souvislosti se Světovými hrami pro úvahu o jeho možné budoucnosti a kam již možná potichu nenápadně kráčí.
Není tajemství, že přáním, a možná již i cílem, zejména elitních funkcionářů florbalu ať už u nás, či v zahraničí, jsou Olympijské hry. Mnohdy to skoro až evokuje hon florbalu za olympiádou. V tomto duchu se nesla také vyjádření představitelů florbalu o důvodech, které vedou florbal k účasti na této přehlídce spíše spousty okrajových, až někdy bizarních sportů, jako je vodní pólo na kanoích či ploutvové plavání. Nic proti těmto sportům, ale florbal již zcela jistě do této kategorie sportů nepatří, alespoň v těch tradičně florbalových zemích a jistě již také na mnoha jiných místech na světě, kde zaznamenává významný růst. Již se dá určitě hovořit i o tom, že florbal je v podstatě celosvětovým sportem. Jenže co dál? Je vůbec reálné se upírat k olympiádě? Možná to bude znít až příliš tvrdě, ale pro florbal tak, jak jej známe, začíná být olympiáda spíše věcí z kategorie utopických snů. Překážkou nemusí být ani tak dominance evropských celků a diametrální výkonnostní rozdíly mezi kontinenty, k čemuž dochází nezřídka i v jiných tradičních olympijských sportech. Určitě není překážkou ani to, že se florbal zcela jistě nestane sportem některých světových oblastí jako je velká část Afriky či Jižní Ameriky. U nás se rovněž spousta olympijských sportů téměř neprovozuje. A co se masovosti týče, dnes je již zcela jisté, že se florbalu věnuje více lidí než některým jiným olympijským sportům. Problém je v samotné realitě florbalu. Florbal je dnes halový kolektivní sport a jako takový pro každý turnaj, neřku-li olympijský, potřebuje patřičné zázemí a servis a také nemálo sportovců, kteří se turnaje zúčastní.
Cesta na olympiádu pak má dva základní požadavky. Tím prvním je zájem. Zde to florbal příliš dobře našlápnuté nemá. Nejsnadnější cesta na olympiádu vede přes tzv. ukázkové sporty, jejichž výběr však výrazně ovlivňuje pořadatel. V tomto smyslu olympiády v letech 2024 a 2028 florbalu nepřejí. Paříž nebo Los Angeles jsou destinace v zemích, kde florbal sice najdeme, ale deset let je příliš krátká doba na to, aby se v nich rozvinul tak, že by snad mohli mít zájem na jeho prosazování. A co si budeme namlouvat, současná ekonomická situace a rozložení financí ve světě příliš nenahrává tomu, že by se snad o další olympijské hry za patnáct a více let mohla reálně ucházet skandinávská či středoevropská destinace. Druhý požadavek, který je vlastně vždy za vším, je pohled organizačně-ekonomický. Olympiáda nemá zájem se rozšiřovat o masivní halové sporty s velkým počtem sportovců. Již tak je to obrovský projekt, který má tendenci se naopak v posledních letech zeštíhlovat. Cesta florbalu tak vede přes některý z jiných halových sportů. Jenže přes který? Basketbal, házená či volejbal jsou minimálně v dalších padesáti letech nedostižné ať ekonomicky, tak co do sledovanosti a rozšířenosti. Jako jediný kolektivní olympijský sport, který by snad florbal mohl v dohledné době začít dohánět, se statisticky jeví pozemní hokej. Jenže ten se hraje venku. A pak tu máme sedmičkové rugby. Sport, který od svých slavnějších a obrovsky uznávaných a sledovaných bratrů rugby union a rugby league se vydal cestou zeštíhlení počtu hráčů, zmenšení hřiště, zkrácení hracího času. Cestou, která byla ekonomická, méně organizačně náročná, ovšem těžící z obrovské popularity klasického rugby velkých stadionů. Pravdou však také je, že tyto sporty se již od sebe tak zásadně liší, že jen málokterý hráč rugby dokáže být platný v obou těchto verzích a věnovat se jim současně je prakticky nemožné. Těžko říci, jak dlouho na olympiádě tento sport vydrží, ale dostat se na ni tento sport dokázal.
Tímto směrem je možné, že se v honbě po olympiádě vydá i florbal. Již Světové hry, které právě pod patronátem Mezinárodního olympijského výboru probíhají, to jasně naznačují. O čtvrtinu omezená hrací doba, o polovinu snížen počet povolených hráčů v zápase. I v případě, že by florbal nějak výrazně zaujal, lze jen polemizovat, zda by vůbec dostal šanci vrátit se pod patronátem MOV ke klasické hrací době či počtu dvaceti hráčů možných využít v utkání, když již i na předváděcí akci, kterou Světové hry v podstatě jsou, k tomu šanci nedostal. Cesta se zde tedy jasně nabízí, jen se o ní nahlas nemluví, protože to není populární, ale znamenalo by to jiný florbal, třeba trojkový, možná hraný venku, určitě však v kratších časech, na menším hřišti a s méně hráči, ale zato s procentuálně v řádech mnohonásobně vyšší šancí na olympiádě jednou být, což by mnoha lidem jistě přineslo radost a mnohým také zcela jiné finanční příjmy. Ale byl by to ještě vůbec ten náš florbal?”
Pro zasazení do kontextu uvádí Florbal.cz následující: v rámci ukázkových disciplín se může soutěžit až o osmnáct sad medailí, pro klasický florbal je ale výrazně limitující počet sportovců. Ukázkových her se totiž dohromady – tedy ve všech sportech – může zúčastnit maximálně 474 sportovců. Pokud by se tedy zúčastnilo olympijského turnaje osm mužských a stejný počet ženských týmů, tak by z těchto 474 místenek hned 320 připadlo florbalu, což znamená, že by pro sebe uzmul hned dvě třetiny povolené kapacity.
Autor: Redakce Florbal.cz
Zajímavý komentář, v něčem se dá souhlasit, v něčem ne.
Podle mě je zcela zásadní rozvoj florbalu po ekonomicky silných zemích Evropy: Německa, Itálie, Francie, UK, následně Ameriky a Asie.
Ze své podstaty ale florbal, který je koncipován jako nízkonákladový sport, tohoto nikdy nemůže dosáhnout.
Není náhoda, že je otěže drží relativně malé – a co nákladů tedy levné – země v Evropě.
Na zimních OH mohou být podle regulí MOV jen ty sporty, které se podle oficiálních pravidel odehrávají buď na ledě nebo na sněhu. Tyto podmínky florbal rozhodně nesplňuje. Takže cesta tam není.
Florbal, je zvláště v Česku, obrovská bublina. Bublina, která se nafoukla během pár let, kdy Česká florbalová unie vytěžila z minima maximum. Z malého sportu hraného v tělocvičnách se stal republikový fenomén, hra do tělocviku, ale také plná „profesionálů“. Profituje z něj však pouze samotná unie. Tiskovky na nejluxusnějších místech v Praze (Žižkovský vysílač, Clarion hotel), to samé gala večery, letos například na lodi plující Vltavou. Ovšem co hráči? Kromě pár klubů (Chodov, Boleslav, Vítkovice a malinko i FBC) jsou hráči stále naprostí amatéři s profi požadavky. Ale jak víme, začínat se musí odspodu. Házení klacků pod nohy a zvyšování požadavků je rok od roku horší a horší. Unie se zbavuje svých problémů tím, že je převádí na kluby. Spousta klubů nesmí hrát ve svých halách jenom proto, že někdo od stolu schválil kategorizaci hal pouze podle počtu diváků. Znám spoustu hal, které jsou uvnitř žumpa (šatny a zázemí) avšak mají kapacitu 1.000 diváků, a tak jsou I. kategorie. Řešit, jestli se může Národní liga hrát v hale pro 150 nebo 200 diváků, když reálná návštěva je 60, je naprosto zcestné. Co se týče zdravotních podmínek, tam je to taky podraz unie. Podle MZ vůbec povinné nejsou, ovšem unie je jako povinné zavedla. Dostáváme se k vtipným situacím, kdy pánové z veteránské, či regionální ligy s invalidními důchody žádají své doktory o povolení k provozování výkonnostního sportu. Absurdní.
Florbal miluji, ale chci ho zachovat 5 vs. 5 na 3×20 minut. Světové hry ukázaly, že by florbal měl zůstat tím skvělým sportem do tělocvičny pro 4 evropské země.
Vřele doporučuji změnit prášky nebo vyměnit doktora… A hned potom si zjistit či ověřit některá fakta, aby jste tu nepsal takové bludy.
Tomáš to popsal zcela přesně. Nedoženeme tímto trendem sporty jako je je volejbal, basketbal i když jejich základy jsou menší. Důvodem je profesionalizace lidí kolem v klubech, ne hráčů. Treninková centra, centra mládeže na školách, sportovní třídy a profesionálove kolem dětí. Ve florbale padla jedna věta: děti trénují děti
dostat se na program OH by bylo hezké, ale myslím si, že v současné chvíli nereálné a spíše zbožným přáním bafuňářú. florbal by měl podle mého zůstat tím, čím je dnes – vysoce atraktivním, dramatickým, halovým sportem sice pro relativně malou skupinu zemí, ale v rámci vývoje a atraktivnosti sportu dostačujícím. k čemu výsledky s rozdílem deseti a více branek? baví to ještě někoho – viz.světové hry? znám spoustu sportú, které nejsou olympijskými, přesto jsou narvané haly a tisíce fandú…a ony často zmiňované profesionální podmínky nejsou přece to nejdúležitější, nedosažitelné či nemožné…florbal v čr dostává ohromný balík peněz a nedá se říci, že by byly využity skutečně nejracionálněji – viz.předřečník