Při zápasech národního týmu v kvalifikaci na světový šampionát se dostane na hřiště jen o přestávkách. To si pinkne s náhradníky, občas si na tréninku vystřelí. I zápas by jeden z nejuznávanějších českých florbalistů současnosti Milan Tomašík podle svých slov zvládl. Ale musel by být bezkontaktní… Zranění kolena, které utrpěl na srpnovém Czech Open, mu škrtlo celou sezonu. Za 10 měsíců na mistrovství světa by však chtěl táhnout národní tým v plné síle.
Říká se tomu nešťastná triáda. Taková zranění jsou pro koleno pohroma, rekonvalescence je nejdelší, jaká může u této části pohybového aparátu být. Poničené postranní vazy, zkřížené vazy, meniskus… Tomašík už je 3 měsíce po operaci, na kterou si musel ve Švédsku celkem počkat. Když předvádí, jak se mu neštěstí přesně přihodilo, jede s kotníkem do strany, načež naznačí prohnutí nohy do nehezky nepřirozené polohy. Ale už je lépe…
Pověz, jak teď v Dalenu konkrétně probíhá tvá rehabilitace?
„Dělám vesměs to, co tady v reprezentaci. S klukama občas absolvuju rozcvičku, pak si dělám svoje věci, jedu abecedu na žebříku, teď jsem dostal nový program v posilovně… Už začínám dělat kondici a rozvíjet svalstvo na stehně a kolem kolene. Můžu dělat téměř cokoliv, ale musím být opatrný, samozřejmě nemůžu ještě běhat naplno, jít do sprintu…“
Když jsi tady dělal při tréninku skoky na schodech tribuny, ještě bylo vidět, že je koleno vratké, že tě úplně neudrží…
„To určitě ještě nějaký čas zabere, přece jen po 3 měsících můžu být rád za to, jak to vypadá. Bude trvat asi ještě chvilku, než si budu věřit. Zatím to vypadá dobře a věřím, že to tak i bude pokračovat.“
Milan Tomašík cvičí s reprezentačním fyzioterapeutem Karlem Pelikánem.
Věnuje se ti někdo v Dalenu speciálně?
„Chodím jednou měsíčně do nemocnice za mou fyzioterapeutkou, s níž dělám nějaká cvičení. Jednou týdně chodím na takové skupinové terapie v bazénu. A u nás na tréninku si vždycky promluvím s našimi fyzioterapeuty. Ti se mě jen zeptají na to, co dělám, jak to dělám, podívají se na mě a během 10 minut mají jasno. Určitě je o mně dobře postaráno.“
Rehabilitace příliš záživná není, když ji člověk musí podstupovat sám. Má někdo u vás z klubu podobné potíže, že bys měl parťáka?
„Byl se mnou Anton Ermling, ale teď už se vrátil. Stalo se mu podobné zranění loni v Superfinále SSL. Už teď odehrál i svůj první zápas. S ním jsem se hodně bavil. Taky s Alexem Bodénem, i on měl stejné problémy. Ale vesměs jedu sám. Teď chodíme do posilovny s klukama, s Martinem (Tokošem) a s Patrikem (Suchánkem). Dělám si svoje věci, oni mají zase plán od klubu… Nějak jsem si zvykl na to, že jsem minimálně jednou denně sám v posilovně, nebo že sám cvičím… Nesmím na to zapomínat, i když se mi do toho hodněkrát nechce. Ale prostě musím…“
Martin Tokoš, Milan Tomašík a Patrik Suchánek
Kolik ti vlastně zabere rehabilitace denně hodin?
„Snažím se dělat už horní část těla, posilování vlastní vahou. Mám ještě zakázané nějaké věci, protože by se mohlo něco nešťastného stát. Teď mám doma bossu, takže na ní cvičím třeba 5x, 6x denně po 10 minutách. To je jedna hodina. A když máme tréninky, chodím v pondělí, v úterý, ve čtvrtek a v pátek, čili 4x týdně, třeba na půl, na tři čtvrtě hodiny, protože koleno ještě déle nevydrží, i když mám nějaké pauzy. Potom jsem na kole, řekněme 2 hodiny denně určitě.“
Ptám se na to i proto, jestli ti zbývá nějaký čas na práci tak jako před zraněním…
„Práce by asi byla, ale teď čekáme na vyjádření Försäkringskassan (Agentury švédského sociálního pojištění – pozn. aut.). Mají systém, že když je člověk ve Švédsku už 2 roky a pracuje, nebo má smlouvu s klubem, že je sportovec, třeba poloprofesionální, a zraní se, může zažádat o zpětné vrácení peněz, o náhradu mzdy v nějakém procentuálním poměru. Ta odpověď by měla přijít za nějaké 2, 3 týdny. Do té doby nemůžu dělat vůbec nic. Od doktora jsem dostal zákaz, mám v papírech, že jsem profesionální hráč, řekněme, i když jsem do té doby dělal 3, 4 směny týdně v nákupním centru. Teď to ale nejde. Takže většinou jen odpočívám a trénuju.“ 🙂
Ty peníze ti tedy vrací stát?
„Měl by mi je vrátit stát. Peníze od klubu dostávám tak či tak, takovou mám smlouvu. Ať dělám, co dělám, mám pořád stejně peněz, i za to jsem rád. Ovšem, i když by se na tom mohlo i něco vydělat, to zklamání ze zranění to nezalepí…“
Tudíž stát by ti měl nahradit tu pomyslnou ušlou mzdu, kterou sis nemohl vydělat kvůli tomu, že jsi měl zakázané jakékoliv zaměstnání?
„Přesně tak.“
Mluvil jsi o tom, že Anton Ermling, který se zranil před nějakými 9 měsíci, už zase hraje. Tobě se úraz přihodil v srpnu, čistě matematicky tedy máš před sebou ještě 4 měsíce léčby. Nebo je nějaká naděje, že bys stihl ještě konec této sezony?
„Rád bych, mám takovou chuť! I tady třeba proti Rakousku bych nechal na hřišti všechno… Člověku to úplně změní pohled na sport. Nikdy bych nevěřil tomu, že budu mít takovou radost z toho, že se můžu jít proběhnout. Proto si nemyslím, že bych to ještě v této sezoně stihl. Spíš se teď soustředím na příští sezonu, a jakmile skončí tahle, měl bych být nachystaný na dobrou letní přípravu a směřovat všechno k příštímu ročníku.“
Chvíle po nešťastném momentu.
To znamená, že by ses mohl objevit už na Czech Open. To loňské skončilo nešťastně nejen pro tebe, ale i pro Matěje Jendrišáka, který si tvé zranění dával za vinu… Vysvětlil jsi mu už, že se tím nemá trápit, že to bylo nezaviněné?
„Volali jsme si hned po tom, co se to stalo, když jsem jel z nemocnice. Mates je super kluk, vůbec za to nemohl. Byla to nešťastná shoda náhod. Určitě, kdyby se to stalo opačně, byl bych z toho taky hotový, takže tuším, jak se mohl cítit…“
Pomáhá ti v návratu na hřiště i tenhle reprezentační pobyt? Bavíš se tu s jinými fyzioterapeuty, vyzkoušíš si jiné cviky…
„Jistě. Čím víc lidí kolem toho je, tím víc názorů. A já jsem rád za všechny rady. Věřím, že všichni mi chtějí pomoct tak, jak nejlíp můžou, toho si vážím. Stejně tak té nabídnuté možnosti být tady s týmem, to je pro mě úžasné. Využívám toho, nejsem tu na prázdninách, ale snažím se dostat zpátky do formy, být s klukama, bavit se o všech věcech, jsem na poradách… Nechtěl jsem z toho vypadnout.“
Oficiálně jsi vedený jako asistent trenéra. Jaká je tvoje úloha v tomto směru?
„Měl bych diskutovat s trenéry o naší útočné hře a o přesilovkách. Ale není to nějaká úplně závažná spolupráce, prostě se mě občas na něco zeptají, tak jim řeknu svůj názor a oni ho potom proberou s klukama. Spíš takové tipy a rady. Jak už jsem řekl, víc hlav víc ví.“ 🙂
Autor: admin
