Jeho návrat do ostravského klubu zapříčinila smutná událost v rodině. Vítkovice byly jedinou volbou. Martin Tokoš si už připsal v Superlize dva starty a v posledním utkání pomohl dvěma asistencemi k výhře nad Spartou. Smlouvu má do konce sezony, na jejímž konci by se rád v Ostravě zúčastnil superfinálové klání.
Co zapříčinilo váš předčasný konec v Churu?
„1. listopadu mi umřela mamka a je strašně moc zařizování. Nevím, kdy bych se mohl vrátit, pokud vůbec někdy. Mám tady totiž 12letého nevlastního bráchu, který vyrůstal jen s mamkou a se mnou, i když jsem byl skoro pět let v zahraničí. Mamčino přání bylo, ať se o něho postaráme, a dokud se všechno nevyřeší a neustálí, je pro mě jednodušší se vrátit. Může to být až šest měsíců a já chtěl hrát i florbal. Dělat něco, při čem na to nebudu moc myslet a pomůže mi to, jelikož tady kluky znám. Vím, že je to ideální prostředí a může mi to pomoct i v jiném směru. Hlavně cítím, že mě florbal zase baví, což je pro mě to nejdůležitější. Vím, že když mě to baví, hraji o hodně lépe. Tak se teď cítím a v zápase si pak můžu dovolit něco navíc. Jsem na správném místě.“
Jednal jste tedy pouze s Vítkovicemi? Nebyly ve hře jiné kluby?
„Ne, byla to jasná volba. Já nikam jinam ani nemohl, jak jsem řekl, je toho strašně moc. Proto mám smlouvu do konce sezony, za což Vítkovicím děkuji, že mi vyhověly. Já se pokusím jim to vrátit, jak jen budu moct. Pak se rozhodnu, co bude dál. Zatím je to všechno otevřené a teď neřeším, co bude.“
Jak hodnotíte vaše první dva zápasy v Superlize, které byly vítězné?
„Celkem dobře. Musím si trošku zvyknout na nový systém. Lajna si musí sednout, ale začíná to být lepší a lepší. Jen musíme začít dávat šance, co máme, a nedělat ze zápasu, který můžeme s přehledem vyhrát, drama. Ale já věřím, že to přijde a všechno si sedne. Pomalu se do toho dostávám a svou premiéru na domácí půdě jsem si užil. Bylo to skvělé a hlavně kolik přišlo fanoušků… Snad to vydrží a lidi budou chodit. Za takové pěkné přivítání bych jim chtěl moc poděkovat.“
Na co můžete letos ve Vítkovicích dosáhnout?
„Myslím, že až na zlato. Tým na to máme. Do play off je ještě spousta času, aby se vše doladilo. Tím, že je finále v Ostravě, máme všichni motivaci se tam dostat. Věřím, že se nám to podaří. A tam už se může stát cokoliv, když je to jen jeden zápas.“
V jakém stavu jste Superligu našel? Soutěž je rozšířena o další dva týmy, hraje se více zápasů…
„Ve Švédsku jsem to měl rád. Více se hraje, méně trénuje. Je to lepší. Nevím, jestli lize pomohlo rozšíření, to se uvidí asi až po sezoně. Horší už je to cestování. Je tam pár zápasů, na které musíme jezdit dále. Ale oproti angažmá v Dalenu je tohle cestování úplně nic, takže v pohodě. V lize jsou teď týmy, které měly loni problém se vůbec dostat do play off, a letos jsou překvapením. Je to dost zamotané. Uvidíme, jak bude tabulka vypadat na konci základní části.“
Posledním tématem je reprezentace. Můžete nám říct, proč jste chyběl na posledním turnaji EFT?
„To bych vám moc rád řekl, ale nevím. Uvidíme, co bude.“
Autor: Gustav Ondrejčík
