Své jedenácté dějství začne od pátku psát elitní mezinárodní akce ženského florbalu – světový šampionát žen. Do slovenské Bratislavy se sjede šestnáct celků a po dvaceti letech se tak načne druhá desítka setkání těch nejlepších florbalistek na světě. Asi největší otázkou je, zdali se někomu povede narušit vládu elitní čtveřice, šance se dávají domácím florbalistkám. Ale zásadní přelom od něj nečekejte, spíše se bude jednat o návrat ke kořenům.
Před dvaceti lety byl ženský florbal teprve v plenkách, přesto finále prvního světového šampionátu sledovalo 1498 diváků. Radovaly se v něm Švédky, které porazily 4:2 Finky a v sestavě měly dnešní trenérky Jenny Magnusson a Åsu Karlsson, obě se také dostaly do All-Star týmu. První medaile se dočkaly bronzové Norky. Mimochodem, z tehdejších deseti účastníků se v Bratislavě představí hned osm, chybí pouze Rakušanky a Rusky. České florbalistky skončily šesté, nejproduktivnější byla se sedmi body Alena Slováková.
O dva roky později se hrálo ve Švédsku a z titulu se radovaly Finky, které ve finále porazily Švýcarky, pro které to byla první ženská medaile. Celkem dvanáct účastníků se tehdy poprvé rozdělilo do dvou divizí. Vůbec první šampionát pak absolvovala Simone Berner, dnešní držitelka rekordního počtu zápasů odehraných za národní tým.
V roce 2001 se hrálo v Rize a vítězství opět obhájily Finky. Podruhé a zatím naposledy získaly medaili také třetí Norky. Rok 2003 přinesl domácí finále Švýcarkám a zlato Švédkám. Na šampionátu se tehdy představila Malajsie, byť skončila úplně poslední.
Svého velkého a zatím jediného vítězství se Švýcarky dočkaly v roce 2005, kdy byl za dějiště ženského šampionátu vybrán Singapur. Švédky tehdy podruhé a naposledy braly pouze bronz.
Teprve v roce 2007 se na šampionátu poprvé představilo Slovensko, které ovšem už tehdy reprezentovala dnešní kapitánka Lucia Košturiaková. Zároveň zde odstartovalo tažení Švédek, které světový trůn od tohoto šampionátu neopustily.
O čtyři roky později přišel velký moment pro český ženský florbal: dočkal se bronzové medaile poté, co senzačně otočil zápas o bronz s domácím Švýcarskem. O dva roky později měl k bronzu také blízko, přišel o něj až v prodloužení.
Na zatím posledním šampionátu se děly v bojích o medaile velké věci: domácí Finsko dost možná spasila v semifinále s naším týmem šťastná branka Eliny Kujala v čase 59:57, když finská útočnice ani netrefila branku, aby za necelých 24 hodin bylo Finsko jeden nájezd od toho, aby na domácím šampionátu bralo vytoužené zlato.
Co přinese letošní šampionát? Hodně se čeká od Slovenek, které se pod vedením Michala Jedličky netají záměrem pokusit se o zázrak a proklestit si přes jednoho z dvojice Finsko – Česká republika cestu k bojům o medaile. Napravovat dojem budou také Švédky, které samy cítí, že v Tampere visel jejich osud na vlásku. Výsledky a především předváděná dominantní hra ale ukazují, že to vzaly za správný konec.
Těžko říci, jestli se budou přepisovat zavedené sportovní pořádky a Češkám, Slovenkám nebo třeba Švýcarkám se podaří udělat nějaký výrazný průlom. Rovněž se nedá čekat, že by finále sledovala vyprodaná hokejová aréna, jako tomu bylo před dvěma lety. Jisté není to ani, že zmíněný rekord Simone Berner v počtu reprezentačních startů překoná rovněž zmíněná Elina Kujala. Potřebuje k tomu nastoupit do pěti utkání, pak dosáhne na metu 128 zápasů, Berner jich aktuálně má 127 a věnuje se trenérské činnosti.
Jsou to právě tyto otazníky, které dělají z bratislavského šampionátu zajímavou sportovní akci.
Autor: Michal Dannhofer
