Angažmá Laumy Visnevske ve Vítkovicích bylo od počátku pozoruhodné. Domluvilo se prakticky během vánočních svátků, když ostravský celek řešil odchod Lenky Kubíčkové do Mory. Lotyšská brankářka se švédským pasem tak prakticky z letiště zaujala pozici brankářské jedničky a skvělým výkonem v Superfinále pomohla Ostravankám k titulu. Ačkoliv prý Vítkovice navždy zůstanou v jejím srdci, na šampionátu je plně soustředěna na výkon Lotyšska. Dokonce tak, že na otázku o tom, jak překvapit dnes v úvodním utkání Češky, s úsměvem přešla.
Laumo, jak vzpomínáš na čas strávený ve Vítkovicích?
„Mám na tu dobu několik skvělých vzpomínek. Nejvíce samozřejmě vzpomínám na svou nejlepší spolubydlící Riittu Lankinen, na všechny spoluhráčky a na naši skvělou cestu, která začala v lednu a skončila až dubnovým Superfinále v O2 Aréně. Také jsem vůbec poprvé cestovala na zápasy do Prahy vlakem, to bylo super.”
Jsi ještě s někým z Vítkovic v kontaktu?
„Pokud to tak lze říci, tak v nejintenzivnějším kontaktu po odchodu z Vítkovic jsem s Riittou, Natálií Martinákovou a Janem Macečkem. Tito tři a společně s nimi všichni ostatní, kteří uměli anglicky, naplnili mé dny s Vítkovicemi smíchem a dobrým povídáním. Absolutně nejpodstatnějším pro mě byl fakt, že jsem své brankářské myšlenky mohla sdílet s Honzou, který mě plně pochopil. Je to smutné, ale z mého pohledu je to přesně něco, co v dnešním týmovém sportu brankář postrádá: osobu, která plně rozumí roli brankáře, jeho boji a tomu, jak neuvěřitelně obrovskému tlaku čelí v každém utkání. Myslím si, že poté, co jsme s Vítkovicemi získaly zlato, tak jsme se obě cizinky vrátily domů a všechno bylo jako dříve, ale odvezly jsme si neuvěřitelné množství zážitků a pozitivních vzpomínek.”
Sleduješ pozorněji český a slovenský národní tým?
„To je vtipná otázka, upřímně. Vzpomínám si, jak se mi Honza snažil před Superfinále s Chodovem říct něco o soupeři a jeho nejlepších hráčkách. Naštvala jsem se takovým způsobem, až z toho byl zmatený, vůbec jsem ho neposlouchala. Řekla jsem mu, že mě nezajímá koho v zápase potkám a jaké jsou jeho silné nebo slabé stránky. Pokud jsem jako brankářka proti hráčce v potenciálně gólové situaci, je pro mě potřeba cítit a přečíst jeho pohyb a v rozhodujícím momentu mít odvahu na to, abych udělala zákrok. Celá idea je o tom, že musíte mít odvahu, mentální rozpoložení a cit pro ten správný pohyb. Takže ani český nebo slovenský tým mě popravdě moc nezajímá.”
Zmiňovala jsi, že se Ti líbilo, jak na Tebe celé Vítkovice spoléhaly a přivítaly Tě s otevřenou náručí. Je to něco, na co člověk nezapomene?
„Je to přesně tak. Na svůj blog jsem dokonce napsala, že angažmá ve Vítkovicích bylo mé nejlepší. Užívala jsem si to a každý mohl vidět naše výsledky. Osobně jsem se cítila velmi silná, podávala jsem dobré výkony a cítila jsem, že celý tým oceňuje, že právě já za něj můžu chytat. Pro gólmana je to nesmírně důležitý pocit: býť chtěn, býť oceňován a fakt, že mu někdo věří. Všechno, o co jsem se musela starat bylo chytání, studium a trénování mladých brankářů s Honzou. Skvělé to bylo!”
Byla jsi zvyklá chytat za velké kluby jako Moru, Vítkovice nebo Burgdorf, ale nyní chytáš druhou nejvyšší soutěž ve Švédsku. Není to trochu krok dolů?
„Lidé si to mohou vyložit jak chtějí. Pro mě je to o tom, mít z chytání dobrý pocit a dostat se takového stavu, kdy mě chytání baví a je pro mě výzvou. Chci chytat za tým, který mě opravdu chce a chci to kombinovat se studiem. Ve Strömsbro mě zaujal týmový duch a sídlí navíc jen hodinu cesty od školy. Zatím jsem si v něm užila každou minutu.”
Švédsko, Česká republika a Švýcarsko. Případné angažmá ve Finsku by z Tebe udělalo první brankářku, která by působila ve všech čtyřech elitních soutěžích. Jak Ti to zní?
„Pro záznam: Mým snem bylo jít do Švýcarska a s Burgdorfem vyhrát titul, abych se stala první florbalistkou, která ve třech po sobě jdoucích sezonách získala ve třech různých zemích zlato a poté tuto cestu zakončit ve Finsku. Třeba jednou dostanu šanci a stanu se první, která chytala ve všech TOP 5 zemích, kdo ví…”
Jak bys popsala národní tým Lotyšska?
„První slovo, které mi přijde na mysl je láska. Je jedno kde my Lotyši jsme, ale nikde a nikdy nepřestaneme milovat svou rodnou zem. Je to nesmírná čest, hrát po boku mých spoluhráček za naši zemi a ukázat, že taková malá země umí udělat rozruch. Vždyť v Lotyšsku je pouze 258 registrovaných florbalistek, ve Švédsku pak 5 676. Obecně nejsme tak fyzicky silní jako Švédsko nebo Finsko, takže musíme věřit samy v sebe, v týmovou soudržnost a v lásku, což nám umožní proniknout do TOP 5. Národní tým Lotyšska je ohromný. Přála bych každému zažít ten pocit, jaký mám z každého momentu s ním. Tým opravdových válečnic!”
Na turnaji bude chybět Luize Bilinska. Je to velká ztráta?
„Je pravdou, že za nás Luize Bilinska nenastoupí. V našich očích je cenou hráčkou a bude nám určitě chybět. Nechci to komentovat nějak blíže, ale obecně lze říct, že respektujeme rozhodnutí každého jedince, jeho osobní problémy a důvody, proč se rozhodl nebýt součástí našeho týmu. Jak jsem si v průběhu kariéry všimla, tak pokud tým postrádá nějakého TOP hráče, tak se objeví jiný, který jeho roli převezme.”
Utkání Česká republika – Lotyšsko můžete sledovat pomocí online přenosu na našem partnerském webu Onlajny.com.
Autor: Michal Dannhofer
