Pro Hanu Koníčkovou je zápas proti Finsku speciální. V premiérovém finském Superfinále se totiž s tamním týmem NST stala finskou šampionkou, národní tým Suomi navíc vede její bývalý trenér Lasse Kurronen. Po zápase přiznala, že se i díky jeho přítomnosti dokázala nahecovat a přes své zranění podat maximální výkon.
Koníčková je nesmírně pozitivní florbalistkou, ceněnou v kolektivu, stejně tak tomu bylo v zemi tisíce jezer. „Je to pro mě speciální zápas, znám se asi se čtyřmi hráčkami, ale především s hlavním trenérem a realizačním týmem jako fyzioterapeuty a spol., takže jsem moc ráda, že proti nim můžu nastoupit, přes to zranění které se mi stalo a dokážu hrát, myslím si, že k tomu pomohlo také to, že jsem se dokázala nahecovat,“ hodnotila po utkání, které český tým prohrál 1:5.
Sama nastupuje přes zranění, které utrpěla na posledním turnaji série EuroFloorball Tour, od té doby v extralize nenastoupila. „Domluvili jsme se s panem doktorem, že to zkusím a že pokud to vyjde, tak to vyjde na šampionát. V posledních čtyřech týdnech jsem měla jiný režim a nakonec to vyšlo, můžu tady hrát a jsem moc šťastná,“ usmála se.
O osudu utkání podle ní definitivně rozhodla pokažená hra bez brankářky. „Myslím si, že jsme se docela dlouho dobře držely v obraně a vyrážely do protiútoků, je nesmírná škoda toho, že jsme se nedokázaly dostat do více šancí a především chyby při power-play, tam jsem si myslela, že Martina Čapková půjde za bránu a nestalo se tak, věřím, že kdybychom dokázaly dát branku, tak se zápasem šlo ještě něco dělat, moc mě to mrzí,“ smutnila.
Všem bylo jasné, o co se hraje, proto se šance na finále dost omezila. „Zkomplikovaly jsme si to, ale tento tým má jediný cíl – medaili,“ zdůraznila.
Brankářka Finska Tiltu Siltanen byla ráda, že v Bratislavě vůbec může být. „Je to můj první šampionát, nemáme to dané, kdo je jednička a dvojka, ale je to fajn tady být,“ usmívala se. Završil se tak její výkonnostní vzestup, který paradoxně započal odchodem Laury Loisa z SB-Pro. „Myslím si, že v průběhu nějakých čtyř až pěti let jsem dostala více možností chytat a dařilo se nám jako klubu, takže jsem vyrostla společně s tím,“ zhodnotila vlastní kariéru.
Je jasné, že Finky byly spokojeny. „Náš plán byl vyhrát, to se povedlo, teď se můžeme odrazit dál,“ zakončila Tiltu Siltanen.
Autor: Michal Dannhofer
Z meho pohledu oba zapasy hrozny zacatek. V kazdem zapase 2 lacine branky (velky podil golmanka)kazdy udela chybu ale tolik vychvalovana golmanka by jich asi nemela udelat tolik, v prvnim zapase to byla jen otazka casu kdy se stav obrati ale ve druhem bylo rozhodnuto po druhe brance. Finsko hralo co potrebovalo a co jim stacilo. Chvilema to bylo jako my s lotyskem , no snad se neco stane a holky se dokazi vyburcovat. Myslim ze medaile jakakoli pro nas bude uspech….jen musi byt i ten na hore doma.
Christianova je vyborna golmanka. A v zapase o medaile tym podrzi navic neudelala zadnou hrubou chybu. Ale ono je jednoduche to hodit na golmanku to ze holky nedavaji tutove sance uz nikdo neresi