Denisa Ferenčíková je tvrdá a přímá žena, přesto neudržela slzy. Snad ani ne tolik z poměrně očekávané prohry s Finskem, jako spíše dojetím z toho, jak k utkání přistoupili fanoušci, kteří patrně nejlepší slovenský výkon v historii odměnili ovacemi ve stoje. Právě pro ně chce celý tým urvat páté místo, které bylo primárním cílem.
Utkání se hodnotilo těžko, vždyť Slovenky vedly a onen zázrak, který tak trochu stále visel ve vzduchu nebyl daleko. „Je tam zklamání a hrdost, odehrály jsme skvělý zápas, bohužel se špatným koncem, ale takový je někdy sport, myslím si, že ani Finky nečekaly, že to bude tak těžké,“ zhodnotila zápas kapitánka Vítkovic a opora slovenské reprezentace, kterou šampionát zastihl ve skvělé formě.
Jasnou odpověď měla také na to, co jejímu týmu chybí k tomu, aby byl ještě lepší. „Je to o mezinárodní konfrontaci, chybí nám zápasy se Švédkami nebo Finkami, které by nám pomohly. Obě tyto země s námi nechtějí hrát, protože si myslí, že nejsme na jejich úrovni, doufám, že po tomto zápase se jejich názor změní,“ ocenila ještě jednou slovenský výkon.
Slovenky mohly hrát klidněji, jenže byly v první části často vylučované. „Trenér nás za to nepochválí, byly to zákroky, které se pískají, bohužel,“ nehledala výmluvy.
Největší smutek měla z nevyužitých příležitostí. „Je strašná škoda neproměněných šancí, myslím si, že Finky by znejistěly a zázrak se mohl stát. Každopádně, za dva roky budeme silnější a doufám, že ještě lepší, teď se musíme přepnout a jít si pro páté místo, to je náš cíl,“ burcovala.
Na závěr zmínila fanoušky, kteří ji dojali. „Fanoušci byli fantastičtí, moc jim děkujeme, byl to největší zážitek v kariéře. Každá jedna z nás pro ně chtěla vyhrát, každá jedna odevzdala na hřišti maximum svých možností, bohužel to nevyšlo,“ smutnila.
Právě pro fanoušky chce ale vyhrávat dál. „Náš herní plán se ale nesmí změnit, chceme být páté a rozloučit se s tím skvělým publikem dvěma výhrami,“prohlásila rezolutně, když se jí na závěr vrátila jiskra do očí.
Autor: Michal Dannhofer
Fantasticky zapas.Takhle se ma bojovat.Takticky od Jedlicky koncert.Ten tym vedel, co ma hrat.Zazitek.Rozhodci na Slovenky prisnejsi.To je vzdy tak,kdyz piska nekdo,kdo se s nekym zna.
Musím souhlasit, že se na to dívalo moc pěkně, určitě nejkvalitnější čtvrtfinále a Slovenky se toho zhostily moc pěkně. Spolu s Bedlou do toho vletěli nebojácně, připraveny a lehce profesorské Finky dokázaly první třetinu zaskočit a díky tomu se celý zápas nesl v atraktivním bojovném duchu, potud fajn. Na druhou stranu berme to i trochu reálně. Od 20 do 54 minuty (začátek power-play), tedy víc než polovinu zápasu, prakticky neohrozily Slovenky branku soupeřek, jen sedm střel na branku z toho čtyři v power-play (např. naše hráčky ohrozily branku Finska v zápase na pohled z naší strany mdlém víckrát a ikdyž ten dojem je jiný, tak šancí měli více). A k tomu zbytku, to ani není o tom, že by SWE+FIN měli začít chtít s někým hrát. Kromě závěrečného EFT hrají nerady např. i s ČR a je to pro ně nutné zlom které je jen o penězích. Ty slovenský svaz nemá (kdoví zda přežije vůbec toto pořádání) a i kdyby tedy někdo se Slovenkami hrát chtěl, tak na rozdíl od nás na to nemají prostředky a hrát prostě nebudou. Ostatně i proto budou nejspíše po MS bez trenéra..a kde asi tak skončí..u nás. Nicméně ano, Slovenky za zápas zaslouží pochvalu a dobrý pocit, který jim už nikdy nikdo nevezme.
Famozny zapas
Baby… palec hore.
Bedla … palec hore.
diváci … palec hore.
Jaký to rozdíl když hraje outsider s trenérem a ne s p. Janovským
Krásný zápas. Dost mě překvapilo, že rozhodčí byli zbytečně přísnější na Slovenky. Bylo vidět, že syndrom Bedla si přitáhli na Slovensko. Bedla je pan trenér, jen to Český florbal stále nějak nechápe!
Slovenky mají na střídačce odvážnějšího trenéra a bylo to vidět. Podobně odvážen vlítly loni naše holky na Pixbo a nechybělo moc. Prostě vždy mi bude bližší tento odvážný styl, než čekání na problém za půlkou hřiště. Mnohokrát jsem říkal, že na lavičku repre patří vítězný typ trenéra. Bedla jako hráč zažil mnoho vítězství v lize, když vždy patřil k ústředním postavám vítězného Tatranu. Zjevně si tuhle svou vlastnost uměl přenést i do trenéřiny. Trenér Janovský, pokud se nepletu, vyhrál jen sérii o udržení v lize, a to je málo. Nelze mu upřít oddanost tomu, co dělá, perfektní statistickou přípravu, ale ten X faktor tam prostě není.
Až přiveze medaili, tak se doufám i veřejně omluvíte za to své xfaktorské rozumování nebo spíš pomlouvání:)
Nikoho nepomlouvám, takže se nemám za co omlouvat. Ve svém textu jsem nenapsal nic o tom, že by neměl přivést bronzové medaile. V textu jsem se věnoval odvážnosti taktiky a tomu, kdo je a není vítězný typ. Bronzové medaile můžeme klidně přivést, pořád ještě můžeme hrát i o zlato! A jeden dovětek. Jestli se budeme muset omlouvat za své názory, tak to by bylo s naší společností už hodně špatné. Já se vždy a velmi ochotně omluvím tehdy, pokud bych o někom uvedl nepravdu. Zatím jsem ale přesvědčen o tom, že v rámci nejvyšší české soutěže pan janovský nevyhrál nic jiného než zápasy o udržení. Nebudu se omlouvat za to, že si myslím, že není vítězný typ. Vám i všem ostatním přeji krásné svátky.