Jozef Grega vlétl na českou florbalovou scénu jako uragán. Ještě minulou sezonu jeho jméno znali především příznivci ženského florbalu, když s dvojčaty Hudákovými válcoval slovenskou extraligu. Po svém příchodu do Ostravy začal nejprve u ženského týmu, společně s Robertem Segeťou a Michalem Trunkátem nyní trénuje ostravské muže. U slovenské reprezentace žen navíc spolupracuje s Michalem Jedličkou. Jsou to velikáni, smeká před kolegy bývalý kickboxer.
Ještě před rokem jste trénoval Kometu a Vaše jméno znali spíše znalci ženského florbalu, nyní stojíte na lavičce mužů. Jak vnímáte ten kolotoč, který se kolem Vás děje?
„V každém případě je to změna, kterou vnímám pozitivně. V mužském florbalu jsou hranice možností posunuty mnohem více než v ženském, a to myslím v každém smyslu. To, co je v ženách kvůli fyzickému fondu téměř nemožné, nabývá v mužském florbalu reálné kontury a dává to prostor také k mému zdokonalení a nabytí nových vědomostí.“
Zajímavá je také Vaše cesta k tomuto sportu. Pokud jsou mé informace správné, tak jak se bývalý kickboxer dostane k florbalu?
„Jako chlapec jsem od šesti let hrál lední hokej. Po devíti letech hokeje jsem přesedlal na individuální sport – kickbox, v kterém jsem měl možnost posouvat vlastní hranice. Aktivně jsem tento sport dělal zhruba patnáct let v úloze zápasníka a současně posledních pět let také jako trenér. S věkem přišly rodinné povinnosti a náhodou jsem se dostal ve škole – jako tělocvikář – k florbalu, který mě jako bývalého hokejistu oslovil. Bral jsem to jako nový impulz a vidíte to, dnes dělám tento rozhovor.“
Vaše jméno je známo především ve spojitosti s dvojčaty Hudákovy. Jak se jim zatím v Česku daří z Vašeho pohledu?
„Určitě na první pohled nevyčnívají tak jako na Slovensku, myslím si však, že tato změna byla dobrým impulzem pro jejich další práci a za čas, který strávily v Ostravě, se zase o kousek posunuly a s časem by to mělo dále gradovat.“
Po nepovedeném startu sezony jste se přesunul k mužům. Rozmýšlel jste se dlouho?
„Už na Slovensku jsem jednu sezonu vedl juniory a pár sezon také společně s ženami elévy. Tehdy jsem zjistil rozdíl mezi trénováním žen a mužů, navíc v Ostravě působím rovněž při elévech a dorostencích, takže nabídku působení u mužů jsem vzal jako další výzvu, neváhal jsem ani sekundu.“
Jak se liší Vaše pozice od té, kterou jste měl u žen?
„V ženách po mém příchodu již byl nastavený určitý systém, u mužů se s výměnou realizačního týmu začal budovat herní styl a obraz hry od nuly, takže tam dokážu být platnější.“
Máte možnost spolupracovat s Michalem Trunkátem a Robertem Segeťou, což je česká trenérská legenda. Co Vám spolupráce zatím dala?
„Každá spolupráce, ať už s Michalem Jedličkou nebo s mými aktuálními kolegy v Ostravě, je přínosem, od každého se dá určitým způsobem něco naučit a motivovat se. Každopádně každý z nich má svůj styl, ať už trénování či představy o samotné hře. Určitě mám štěstí, že si můžu svou představu o moderním florbalu zdokonalovat stále nějakými poznatky od těchto florbalových velikánů.“
Nečekaná výhra nad Chodovem vrátila Ostravu do hry o postup do play off. Kde se podle Vás bude lámat chleba?
„Nejdůležitější bude závěr základní části soutěže, ve kterém se může stát cokoliv. Pokud tento závěr zvládneme, tak si v play off určitě zahrajeme.“
Plánujete se nějakým způsobem vrátit také na lavičku žen?
„Pokud dostanu důvěru také nadále, tak muži jsou určitě mou prioritou, takže mé myšlenkové pochody a plány jsou spjaty s touto kategorií.“
Jaké jsou další florbalové ambice?
„Jsem první rok v Ostravě a hodlám zde určitě zůstat, mám před sebou nějaké osobní cíle, mezi kterými je hrát s FBC Superfinále v nejvyšší soutěži a splatit tak šanci, kterou jsem od vedení oddílu dostal.“
Autor: Michal Dannhofer
Pobavil 😀