Sascha Rhyner se oficiálně stal prvním cizincem, který povede českou ženskou reprezentaci. Švýcarský trenér tak povýšil z dosavadní pozice asistenta a první velký rozhovor poskytl Florbal.cz. Popisuje v něm, jak si zvyká na českou mentalitu, jaké má plány a cíle. Z následujícího šampionátu nebere nic jiného než medaili.
Pane Rhynere, od prvního dne jste měl velký zájem převzít českou ženskou reprezentaci. Proč?
„Abychom byli přesní: měl jsem zájem od první chvíle, kdy jsem byl osloven. A viděl jsem, že máme opravdu dobré hráčky, které se chtějí rozvíjet v národním týmu. Je vždy potěšením pracovat s hráči a hráčkami, kteří jsou ochotni udělat o jeden krok navíc k úspěchu.”
Součástí národního týmu jste již více než rok, což znamená, že nejste nováček. Jak velká je to výhoda?
„Myslím si, že je to výhoda pro obě strany. Hráčky více či méně ví, co mohou očekávat, a z mého pohledu je dobré vědět, kde jsou naše silné a slabé stránky.”
Jak rok u české reprezentace hodnotíte? Můžete říct tři nejlepší a nejhorší věci, které jste zjistil o českém florbalu?
„Nebudu to takto jmenovat. Už dříve jsem řekl, že vůle českých hráček je pro mě jednou z nejdůležitějších věcí, stejně tak jako jsem zmínil, že bych rád vyzdvihl přijetí, jaké jsem v českém týmu zažil, byť jsem ze zahraničí a neumím jazyk. Na opačné straně je fakt, že mezi elitními týmy a týmy ve spodních patrech tabulky je opravdu velký rozdíl. Nicméně, je třeba začít s nějakým procesem a dát týmům čas. Víte, někdy florbalová komunita obecně očekává, že se všechno stane strašně rychle, v krátkém časovém úseku. Ale ve sportu to tak nefunguje. Rozvoj chce čas.”
Jaké je vaše hodnocení světového šampionátu v roce 2017?
„S odstupem času musíme říci, že český národní tým – stejně tak, jako všechny ostatní týmy – zahrál v rámci svých možností. Řekněme si to upřímně: na MS 2017 se nestalo jedno jediné překvapení. Samozřejmě, že jsme viděli věci, které můžeme zlepšit a budeme na nich pracovat do dalšího mistrovství.”
Jak by Sascha Rhyner popsal sám sebe jako trenéra?
„Především jsem velmi klidný a snažím se být pozitivní. Zastávám názor, že kouč je spíše poradce, který pomáhá hráčům s hledáním správných řešení a rozhodnutí. Florbal je totiž nesmírně rychlý sport, ve kterém se hráči musí sami rozhodnout během zlomku sekundy na hřišti, takže je nemožné pouze hrát podle nějakých naučených vzorců z tréninku.”
Z mého pohledu se už napsaly stohy papíru o tom, jak důležitými hráčkami jsou Eliška Krupnová s Denisou Ratajovou a nikdo o tom nepochybuje. Kdo si myslíte, že by se za dva roky mohl rovněž zařadit ke klíčovým osobnostem národního týmu?
„V konečném důsledku je každý hráč důležitý, protože v týmu potřebujete hráče pro každou roli. Není to tak, že vezmete dvacet nejlepších florbalistek a uděláte z nich tým. Stejně tam nemůžete mít v týmu osmnáct elitních střelkyň. Pokud to uděláte, tak to skončí katastrofou. Samozřejmě, díky svým zkušenostem ze zahraničí jsou obě zmíněné hráčky pro náš tým důležité. Česká republika ale disponuje také mladými a schopnými florbalistkami. Některé z nich uvidíme v květnu na juniorském šampionátu a nesmíme zapomínat, že například Martina Řepková s Nelou Kapcovou – a nyní jmenuji pouze dvě, nicméně takových je více – jsou stále velmi mladé hráčky s obrovským potenciálem.”
Miroslav Janovský řekl, že jeho nástupce by měl vytvořit kostru osmi až deseti hráček, se kterými bude pevně počítat, a k těmto hráčkám pak v průběhu cyklu hledat druhou polovinu týmu. Je to něco, s čím souhlasíte?
„Vždy je na zvážení, na kolik chcete v průběhu šampionátu spoléhat na hráčky, které jsou aktuálně ve formě. Samozřejmě, že potřebujeme hráčky, které jsou ve formě, ale také je důležité sestavit kvalitní formace tak, aby spolu fungovaly. Takže obecně s tím souhlasím. Ale nevyjádřil bych to úplně přesně nějakými čísly.”
V českém florbalovém prostředí je pak také slyšet názor, že by národní tým měl projít generační obměnou. Co myslíte?
„Bylo by zvláštní dělat generační výměnu nebo ne? Na posledním světovém šampionátu Českou republiku reprezentovalo deset hráček, které se narodily v roce 1995 nebo později. Švýcarsko mělo pouze tři takové hráčky, ale mělo osm hráček, které se narodily v roce 1990 a dříve, takové Češky byly pouze dvě. Finsko mělo 10 hráček, narozených v roce 1990 nebo dříve a pouze čtyři florbalistky, které se narodily v roce 1995 nebo později. Myslím si, že to je odpověď na otázku. Generační výměna u české reprezentace již proběhla!”
Jaká je vaše hlavní myšlenka jakožto trenéra české ženské reprezentace?
„Chceme rozvinout to, na čem jsme pracovali od začátku roku 2017. Zaměříme se na to, abychom byli více aktivní jak při hře s míčkem, tak bez něj. Existuje zde problém s tvorbou a následným proměňováním gólových šancí. Na tom budeme rovněž pracovat.”
Jakým způsobem hodláte jako reprezentační kouč poznávat hráčky? Zeptám se ještě trochu konkrétněji, s kolika hráčkami chcete dohromady pracovat?
„Nemůžu říct konkrétní číslo ani rámec, protože nikdy nevíte, co se stane. Budeme mít soustředění a přípravné zápasy, aktuálně připravujeme přesný plán ve spolupráci s unií. Navíc, svět je relativně malý: mohu se na zápasy dívat na videu, mohu být v kontaktu také mimo oficiální akce. Doufám, že budeme mít také více hráček ve Švédsku. Možná to nebude ideální pro českou ligu, ale pomůže to rozvoji hráček samotných. A bude z toho profitovat také národní tým.”
Nelze nepostřehnout, že se strhla poměrně vyhrocená debata na sociálních sítích ohledně toho, že reprezentace neměla žádnou oficiální akci během únorového mezinárodního víkendu. Faktem ale je, že žádná ze zemí TOP 4 neměla žádnou reprezentační akci. Chcete to nějak komentovat?
„Ne. Jak jsem řekl, tak máme plán na celé období, na kterém intenzivně pracujeme. Některé detaily ladíme. Musíte si ale uvědomit, že rok, ve kterém se koná světový šampionát, je pro hráčky nesmírně náročný, když s národním týmem tráví nějakých čtyřicet dní. Takže si myslím, že pro jejich hlavy je dobře, že měly volný víkend. Tím pádem budou plně nabity na nadcházející akce!”
Je něco speciálního, co by Sascha Rhyner rád využil v rámci přípravy národního týmu v průběhu sezony?
„V průběhu sezony je vliv národního týmu samozřejmě omezen, protože kluby mají přirozeně své vlastní zájmy, což musíme respektovat! Pracujeme na takových věcech, které následně můžeme předat hráčkám ve smyslu, jak by mohly pracovat více – nad rámec klubových tréninků, ale na druhou stranu musíme dbát také na to, aby se nepřetrénovaly. Pokud by se tak stalo, tak to samozřejmě nepomůže hráčce ani jejímu klubu. A následně také reprezentaci.”
Nebudu se ptát na jména jednotlivých členů realizačního týmu. Zajímá mě ale, zdali budete dodržovat určitou tradici, že reprezentační trenér má jednoho asistenta z Čech a druhého z Moravy.
„Víte, uvědomil jsem si, jak důležitý je v České republice ten fakt, že každý region má svého zástupce. Mě jako člověka přicházejícího ze zahraničí nezajímá, odkud jsou členové realizačního týmu nebo hráčky, pro mě je důležité, jakou kvalitu přinášejí směrem do týmu. Chtěl bych říci, že se považuji za člena českého národního týmu, takže nyní řeknu, že MY jsme jeden národ, a to je to, co je podstatné. Ale je samozřejmé, že respektuji takové požadavky, takže uvidíme, s čím nakonec přijdeme.”
Zůstává ještě jedna zásadní otázka. Žijete a pracujete ve Švýcarsku, jak plánujete být v kontaktu s českou nejvyšší soutěží? Budeme vás moci potkat v nějaké z extraligových hal?
„S nástupem internetu a dalších moderních technologií se stalo sledování zápasů a hráček mnohem snadnějším. Ale popravdě jsem již před několika týdny byl v Jičíně a Praze, kde jsem dohromady viděl pět zápasů, byť ne všechny celé. Brzy se vrátím, abych viděl další zápasy. Na konci února budu v situaci, že jsem viděl všech dvanáct týmů v české ženské extralize naživo, minimálně po dobu jedné třetiny.”
Často v souvislosti s vámi slyším, že jste „jazykový král“. Chcete se také naučit česky?
„Měl by sis zlepšit zdroje. (směje se) Ne, vážně. Ve škole jsem měl francouzštinu, angličtinu a latinu, poté jsem studoval švédštinu, když to řeknu přesně, tak ten předmět se jmenoval Severské jazyky. Faktem je, že angličtina, němčina a švédština patří ke germánským jazykům, takže není těžké se je naučit. S češtinou bojuji, ale budu se snažit. Mohu říct, že nejtěžší je pro mě výslovnost.”
Mistrovství světa se za dva roky uskuteční ve Švýcarsku. Je to něco, co vás motivuje uspět ještě více? „Myslím si, že světový šampionát sám o sobě je dostatečnou motivací. Se švýcarskými juniorkami jsem byl v Polsku a Kanadě, nyní pak v Bratislavě. Jako tým se v průběhu šampionátu nacházíte v takové „MS bublině“ a není podstatné, kde se hraje. Ale vím, že Neuchâtel je pěkné město u jezera. A mluví se tam francouzsky.”
Jaký je váš cíl pro světový šampionát v roce 2019?
„Když to řeknu jako filosof, tak cílem je hrát náš nejlepší možný florbal, s dobrou agresivní a aktivní defenzivou, která bude přecházet v plynulou ofenzivu. Ale chápu, že to asi slyšet nechcete. Takže jinak: Cílem musí vždy být vyhrát medaili. A věřte mi, je jedno jestli jste hráč nebo trenér, ale každé utkání začínáte s cílem jej vyhrát.”
Autor: Michal Dannhofer
Zajímavý rozhovor!