Polská útočnice Justyna Krzywak hrála klíčovou roli při rozhodujícím utkání, které rozhodlo o vítězi základní části mezi Ivanti Tigers a Vítkovicemi. Pokračovala tak v nastoupené cestě, ke které ji pomohlo mistrovství světa. Sama vítkovická hráčka přiznává, že se stalo zlomem v její premiérové české sezoně.
Justyno, Vítkovice zvítězily v základní části. Jak důležité to vítězství je?
„Je to pro mě něco speciálního. Jedná se o mou první sezonu v Česku a nejprve jsem měla možnost vyhrát Pohár České pojišťovny a nyní základní část extraligy. Je skvělé hrát v tak dobrém týmu.”
Zápas s Ivanti Tigers v posledním kole můžeš nazvat také „malým Superfinále.“ Bylo něco jiného na vítkovické přípravě?
„Zápas s Ivanti Tigers je takovým duelem, jaký vždy nedočkavě očekávám. Proti tak kvalitnímu soupeři nehrajete každý den. Připravili jsme se velmi dobře takticky, když jsme analyzovali soupeřův styl hry.”
Před zápasem bylo zřejmé, jak na to oba týmy jsou a jaké výsledky komu vyhovují. Ovlivnilo to nějak zápas?
„Nepočítali jsme s tím, jak a proč je třeba vyhrát. Bylo to jako vždy: pokud jsme chtěli vyhrát, tak jsme museli odehrát kvalitní utkání, nic zvláštního v tom není. Po dvou třetinách to bylo 2:2 a věděli jsme, že musíme zatlačit soupeře. Nakonec jsme také měli štěstí: Ivanti Tigers udělal pár chyb a my jsme vyhráli o tři branky.”
Víme, že jste do Prahy přijeli už o den dříve. Je to něco, co znáš z Polska? Jak si myslíš, že to z vítkovického pohledu ovlivnilo utkání?
„Z Polska to znám, ale z jiného pohledu. Pokud jsme museli jet za soupeřem třeba 800 kilometrů, tak jsme jeli o den dříve, abychom měli čas na odpočinek. Myslím si, že také v Česku je to před důležitými zápasy správné. Můžeme být spolu, odpočinout si a získat sílu.”
V polovině zápasu jste o gól prohrávaly a přitom potřebovaly zvítězit. Věřila jsi neustále v sílu svého týmu?
„Samozřejmě! Byla teprve polovina zápasu, za třicet minut toho stihnete hodně. Vůbec jsem nepřipustila možnost remízy nebo porážky.”
Když se zaměříme na tvůj výkon, tak jsi měla šance už v průběhu prvních dvou třetin, ale skórovala jsi až v té třetí. Proč?
„Myslím si, že jsem byla trochu ve stresu, bez ohledu na to, že mé šance ve třetí třetině byly o něco lepší než předcházející. Dvakrát jsem šla sama na branku a musela jsem proměnit. Na to, abych neproměnila, tak to bylo moc důležité utkání.”
Vypadá to, že po světovém šampionátu jsi ve velké formě a pohodě. Máš nějaké vysvětlení?
„Po světovém šampionátu jsem klidnější. Poté, co jsem se stala hráčkou Vítkovic jsem byla stydlivá, ztratila jsem sebedůvěru, kterou jsem vždy předtím měla. Nebyla jsem sama sebou a přechod na odlišný herní styl mi rovněž nepomohl. Světový šampionát se stal prubířským kamenem, právě v Bratislavě jsem našla svou cestu. Sama na sobě v poslední době cítím, že hraji lépe a lépe. Získávám sebedůvěru a zápasy z mé strany začínají připomínat mé výkony v Polsku.”
Když porovnáš obě soutěže, jaké jsou největší rozdíly mezi českou a polskou nejvyšší soutěží?
„Hra v Česku je dynamičtější. Celkově je florbal rychlejší a více se zde také hraje do těla. Je pro mě upřímně stále složité si na to zvyknout. V Polsku získáte ve chvíli, kdy použijete své technické dovednosti, v Česku je florbal postaven na fyzické síle. Pokud se bavíme o organizaci, tak je super, že hrajeme jeden zápas týdně, v Polsku se hraje jednou za 2-3 týdny. Myslím si, že je to tak lepší, jde to také proto, že Česká republika je menší, takže na zápas necestujete třeba dvanáct hodin.”
Slyšel jsem od tebe také srovnání, že rozdíly ve výkonnosti jednotlivých družstev nejsou v Polsku tak markantní. Jak se tedy srovnáváš se zápasy proti Vinohradům, Liberci nebo Jičínu?
„To je pravda, v Polsku skutečně neuvidíte skóre typu 16:0. V letošní sezoně tam sice je jeden takový tým, který takto vysoko prohrává, ale to je jen tím, že je úplně nový. Zápasy s týmy jako Vinohrady nebo Jičín jsou dobré k vyzkoušení si nějakých herních prvků a nastřílení velkého počtu branek, ale jinak si z nich příliš nevezmete. Bohužel ale je to tak, že rozdíl mezi týmy TOP 4 a ostatními je veliký. Chtěla bych ale hrát více zápasů jako proti Ivanti Tigers, mám ráda takový pozitivní stres, který s tím přichází.”
Jak jsi zapadla do týmu?
„Nyní už se cítím dobře, ale na začátku to bylo opravdu těžké. Jsem ten typ člověka, kterému se obtížně navazují nové kontakty a samozřejmě také to, že jsem neznala jazyk mi nepomohlo. Bylo těžší si zvyknout na vítkovický herní styl, stálo mě to hodně zápasů.”
Nebudu se ptát na týmový cíl, ten je zřejmý. Zeptám se, co by Vítkovice měly zlepšit, aby na Superfinále byly skutečně připraveny?
„Zatím jde všechno dobře. Musíme pracovat jak individuálně, tak během společných tréninků, což děláme, protože máme společný cíl.”
Jak na tebe jakožto cizinku působí možnost vyhrát Superfinále v Ostravě?
„Když uvážíme, jak dobré jsou vítkovické hráčky, tak si myslím, že je velmi reálné, abychom získaly, co chceme.”
Autor: Michal Dannhofer
