Vítkovické florbalistky udělaly o velikonočním víkendu znatelný krok směrem do Superfinále, když se jim – přes obtíže – povedlo dvakrát porazit rivalky z FBC Ostrava. Nezanedbatelnou roli měla také Barbora Husková, která tvoří třetí údernou formaci svého týmu společně s reprezentantkami Natálií Martinákovou a Hanou Koníčkovou. V rozhovoru přijde slovo nejen na ně.
V sérii vedete 2:0 na zápasy. Jak důležité bylo udržet si stoprocentní výhodu domácího prostředí?
„Stoprocentní využití domácího prostředí pro nás zejména znamená, že jsme o dva kroky blíže k Superfinále než nás soupeř. Do dalšího víkendu jdeme s odhodláním celou sérii ukončit.“
Oba zápasy se ale nevyvíjely úplně podle vítkovických představ. Je něco, čím vás Ostrava překvapila?
„V obou dvou zápasech Ostrava prokázala svou rostoucí kvalitu a velice dobrou taktickou připravenost. O to více nás první dvě výhry v sérii těší. Možná jsme nečekali, že Ostrava bude až tak kousat, ale je to play off, nová část sezóny ve které musíte být připraveni na všechno. První víkend nám ukázal, jak chce soupeř na jednotlivé naše formace střídat a hrát a již víme, jak si s tím lépe poradit.“
Především nedělní výhra se nerodila lehce. Bylo klíčové, že tým nerozhodila neuznaná branka?
„Neuznaný gól na 5:4 nás určitě nerozhodil. Jelikož šlo o mou osobu, tak jsem na malý moment byla naštvaná a smutná, ale výrok rozhodčího stejně nikdy nezměníte, takže nebylo nač věšet hlavu. Za klíčový moment zápasu bych označila skutečnost, že se nám podařilo srovnat stav utkání, protože Ostrava byla více než polovinu zápasu ve vedení. Právě gól na 4:4 nám vliv do žil nový impuls a odvážím si tvrdit, že rozhodl zápas.“
Co takové vítězství jako to nedělní ukazuje především? Velkou chuť a morálku?
„Nedělní zápas ukazuje naši velkou chuť zahrát si Superfinále a vnitřní sílu týmu porvat se s nepříznivým vývojem utkání.“
Pojďme nyní k Tobě osobně. Společně s Natálií Martinákovou máte ve formaci Hanu Koníčkovou. Jak se vám s mistryní Finska hraje?
„V této útočné formaci se cítím jako ryba ve vodě. Mnohdy se najdeme na hřišti poslepu a herně si vyhovujeme, což je velmi důležitý faktor, aby naše lajna fungovala tak jak má.“
Působí Hana také jako takový váš mentor?
„Pro mladou hráčku jako jsem já je každý zkušenější hráč vzorem. Zrovna v případě Háni se jedná o spoluhráčku, která se o své bohaté zkušenosti vždy podělí a celkově má dost trpělivosti s námi mladými.“
Sama jsi před nedělním zápase odehrála ještě juniorské semifinále. Nebylo toho na Tebe v závěru už moc?
„Ano, ještě stále jsem juniorka, takže cítím určitou zodpovědnost i za tento tým. Jsem ráda, že jsem mohla této výborné partě pomoci i společně s Eliškou Plánkovou a Markétou Kolářovou. Svého rozhodnutí nastoupit v rozhodujícím zápase semifinále juniorek určitě nelituji.
Ten zážitek a emoce za to stály. Jsem ráda, že se naše učinkování v obou zápasech podařilo zorganizovat k oboustranné spokojenosti. A snad jsme svou vítěznou euforii přenesly do zápasu žen. Když se daří, únava jde stranou.“
Co bude nejdůležitější v odvetách na hřišti soupeřek?
„Vstřelit vždy alespoň o jednu branku více než soupeř.“
Autor: Michal Dannhofer
Téhle hráčky jsme si všiml už v otrokovicích, když hrávala s klukama. Už v té době jsem si říkal, že to může dotáhnout daleko. O pár let později, ještě jako juniorka, je tahoun Vítkovic. Klobouček před její tvrdou prací a víc takových hráček.
Husková a tvrdá práce? No já snad špatně vidím 😀
„Povedlo – přes obtíže – dvakrát porazily“? Naprostý majstrštyk.