Denisu Ferenčíkovou a její Vítkovice čeká páté Superfinále, rytířky budou útočit na třetí titul v novodobé historii. Slovenská kapitánka se nezúčastnila tiskové konference, proto přinášíme přepis rozhovoru, který poskytla v týdnu před Superfinále Moravskoslezskému deníku. Ferenčíková v něm říká, že její tým v sobě v semifinále objevil touhu vyhrávat.
Dostali jste až do Superfinále, jaká do něj byla cesta?
„Základní část nebyla z naší strany úplně jednoduchá. Zpočátku jsme se pomaleji rozjížděly, navíc se uskutečnilo mistrovství světa na Slovensku, takže v první polovině sezony jsme se spíše soustředily na tohle. Ale poté, když jsme se vrátily zpět, měly jsme důležité zápasy, jak s Chodovem, stejně tak i s Herbadentem, které jsme zvládly a tím pádem jsme si vybojovaly nejvýhodnější pozici do play-off.
Do něj jsme zvolili pro letošek trochu těžší začátek, vybrali ne úplně lehkého soupeře. A semifinále, to už byl takový bonbónek, protože to přece jen bylo ostravské derby, hrály jsme proti hráčkám, se kterými se potkáváme ve městě. A musím říct, že v prvních zápasech nás FBC překvapilo, nebyl to lehký soupeř. Předvedly nám nějaké taktické prvky, snažily se hrát agresivně, čekaly na naše brejky a musím říct, že měly i kvalitní střelkyně.
My jsme této sérii znovu objevily touhu vyhrávat, díky čemuž jsme si třetí a čtvrtý zápas v ČPP Aréně užily. Náš tým jsem už dlouho neviděla hrát v takovém nasazení, navíc jsme se navzájem při každém vyhraném buly nebo povedeném obranném bloku navzájem povzbuzovaly.“
Máte před sebou páté Superfinále při vyrovnané bilanci výher i proher. Ale to je historie. Bude i vzhledem k tomu, kde se hraje, tohle jiné Superfinále?
„Trošku ano. A dokonce jsme s trenéry také řešily, jak se k tomu postavíme. Jestli půjdeme před zápasem spát někam na hotel, anebo jestli zůstaneme každá doma. Ale každopádně nepojedeme na finále vlakem, takže ano, je to specifické. Na druhé straně, když už člověk vejde do arény, která věřím že také v Ostravě bude plná, bude to vlastně totožné s Prahou. Potom už bude proto rozhodovat třeba i jen to, jak se která z nás na zápas naladí. A celkově uvidíme, jak na nás bude působit stres a celé okolí.“
Do finále jste měly dost času, zapracovaly jste i na té psychice?
„V tom dvoutýdenním cyklu se na tom už zapracovat moc nedá, protože na každou z nás to očekávání působí trošku jinak. A řekla bych, že v průběhu těch dvou týdnů žádná z nás nervózní nebude, to přijde až v sobotu, kdy se bude hrát nejdůležitější zápas v sezoně, který rozhodne o úspěchu či neúspěchu. Když jsem se nad tím před nedávnem zamýšlela, přijde mi dost blbé, že jediný zápas rozhodne o tom, jestli jsme byly v sezoně úspěšné nebo ne. Může se stát cokoliv, ale určitě do Superfinále chceme vstoupit tak jako na FBC v semifinále, zkrátka že se budeme povzbuzovat v každém souboji či bloku. Věřím, že za jakéhokoliv stavu budeme bojovat, až do konce utkání. A věřím, že jsme už natolik zkušené, že nás nervozita nepřemůže.“
Autor: Martin Maceček - Moravskoslezský deník / Michal Dannhofer
