Florbalistky Jičína získaly v letní přestávce několik zvučných posil. Ční nad nimi Anet Jarolímová, florbalistka, která dokázala získat mistrovské tituly a také je majitelkou bronzové medaile z ženského světového šampionátu. V rozhovoru pro Florbal.cz řekla, že fyzicky byl návrat velmi těžký a nyní se chce florbalem především bavit.
Anet, po delší době mimo hřiště jsi se vrátila do nejvyšší soutěže. Co Tě přimělo k návratu?
„Hlavně dobrá parta v Jičíně. Potřebovala jsem si zahrát dobrý florbal a být v pohodě. Chtěla jsem mít zase takovou radost z florbalu, která mi třeba v závěru původní kariéry chyběla. Kariéru jsem úplně neobnovila, prostě si jdu pinknout s holkama a pobavit se.“
Nemyslím to teď špatně, ale ženský florbal je podle mě specifický v tom, že hráčky, které měly vyšší výkonnost si dají třeba dva, tři roky roky pauzu a pak se vrátí. Čím to podle Tebe je?
„Úplně narovninu: florbal je amatérský sport, pokud si člověk najde k florbalu nějakou práci a nemá třeba úplně ambice se vrátit do reprezentace nebo vyhrát extraligu, tak s tím může normálně fungovat protože si nastaví hlavu a nedá tomu tolik. Obecně je to o tom, že kolem je spousta práce a je to pořád amatérský sport.“
Ať už jsi byla součástí dnešních Ivanti Tigers nebo třeba Chodova, tak se prakticky stále hrálo o titul. Řekněme si upřímně, že to s Jičínem na 99% nepůjde, jak se musel změnit Tvůj přístup k florbalu?
„Když to řeknu hodně ošklivě, tak už všechny ty medaile mám, získala jsem je. Právě kvůli nim jsem předtím makala, ale teď jsem si trošku uspořádala život v hlavě. Pokud se teď něco podaří, tak to bude nádherné, ale především jde o to si florbal užít tak, jak tomu bylo v mých úplných začátcích. Tak to prostě tehdy bylo, že jsme si to užívaly.“
Jaký byl návrat po fyzické stránce?
„Narovinu? Strašně těžký návrat to byl. Protože v minulých dvou letech jsem si dala absolutní oraz, jak po fyzické, tak po psychické stránce. Tím, že jsem na tom v pohodě psychicky, tak to šlo snadněji, než jsem čekala. Na druhou stranu, nějaké problémy jsem měla a potřebuji jim předcházet, ať už se jedná o kotník nebo kyčel. Fyzická kondice musí být.“
Jaké jsou pocity po návratu do extraligy?
„Bylo to fajn, až jsem byla sama překvapená. Hrály jsme první zápas, na dvě formace, nebyly jsme kompletní, nesehrané. Myslím si, že v nějakých zápasech tento tým může překvapit. Věřím tomu. Asi to nebude na nějaké pravidelné výhry nad nejlepšími soupeři, ale můžeme překvapit.“
Takže cílem je postoupit do play off a následně ve čtvrtfinále potrápit někoho ze silné čtveřice?
„Přesně tak, řekl jsi to správně. Jak ale říkám, jsme skvělá parta a chceme se florbalem bavit.“
Autor: Michal Dannhofer
Živě si pamatuju, jak Anet před par lety kritizovala týmy, jako je Jičín. Ze tam hracky jdou jen proto, ze nemusí makat a mají jistotu, ze si zahrají. Dle jejich slov takové týmy nepatří a hle ?
* nepatří do extraligy
At uz to rekla nebo ne,smutne je,ze nektere hracky tam ani nemusi teda tolik makat a jsou stale lepsi nez pulka extraligy.
To je obraz nejvyšší ženské soutěže, děvčata chodí do florbalového kroužku a ty, které to berou vážně a chtěly by makat, sklízí úšklebky.
Fantastický číst jak o radosti a bavení se florbalem mele někdo kdo z toho sportu spoustě spoluhráček a v roli trenérky mládeže i spoustě svěřenkyň všechnu radost a zábavu vypustil. Pokrytectví level 1000.
Obavam se,ze za to,ze jste se nedokazala prosadit,tudiz Vas to prestalo bavit,bohuzel Anet nebude moct.
Ale ano, dokázala 🙂 A Anet netrénovala a nehrála se mnou, ale se spoustu mých kamarádek, spoluhráček a známých.
Její pokrytectví neomluvíte tím, že to svedete na nějakou její zapšklou bývalou svěřenkyni. Dřív kázala vodu, teď oslavuje víno, proto pokrytectví level 1000.