Patrik Dóža: Loni byla moje role v týmu jiná, zvykl jsem si na švýcarský styl hry

Köniz na konci minulé sezony vybojoval historický první titul ve švýcarské lize. Patrik Dóža k tomu přispěl v superfinále dvěma asistencemi. Nyní se českému reprezentantovi ve Švýcarsku náramně daří a má na kontě po sedmi zápasech 17 bodů. Bývalý hráč Pixba nebo Chodova už vyhlíží také prosincový šampionát v Česku.

Jak se Könizu a tobě samotnému daří v aktuální sezoně?
„Výsledkově se dá říct, že dobře, ale ve hře máme před sebou spoustu práce. Hodně nás zatím ovlivnilo omlazeni kádru a zranění. Ztratili jsme oproti loňsku pět top hráčů a bohužel zatím oba Finové jsou skoro pořád zranění. Když se ale podíváme na tabulku, tak můžeme být více než spokojení s adaptací mladých hráčů. Jako mistrovský tým jsme si udrželi konkurenceschopnost.“

V této sezoně jsi začal sbírat více bodů než v té minulé. Čím to je?
„Na to se mě ptalo už hodně lidí. Kdo to sleduje a někdy hrál, tak ví, že body jsou sice otázka dovedností jednotlivce, ale pak také herního stylu, role v týmu a spoluhráčů. Loni byla moje role jiná. Sice teď hraju se třemi mladými hráči, ale už jsem tady jako doma a nemusím řešit žádné organizační věci. Plus už jsem si zvykl na švýcarský styl hry. To vše dohromady udělá rozdíl.“

Máš za sebou i působení ve švédské superlize, kde jsi hrál za Pixbo. Jak bys porovnal toto angažmá s tím ve Švýcarsku?
„Tehdy mi bylo 18, teď mi je 25, takže jiné bylo úplně všechno. Stejné zůstalo jen to, že je člověk v nové zemi, učí se jazyk a jak lidi fungují. No a pak má nálepku cizince, takže jako Čech nemá nic zadarmo. Konkrétně Švédové jsou tady ve Švýcarsku florbalově považovaní tak trochu za bohy. Jako Čech jste každý den pod drobnohledem. Jinak se to těžce srovnává. Řekl bych, že zázemí je na stejné úrovni, protože Köniz je opravdu velkoklub. Máme všechno, co ke sportu potřebujeme. Co se kvality týče, tak je česká liga hodně pozadu. Švédská je a bude tou nejkvalitnější soutěží, ale zápasy ve Švýcarsku jsou kvůli disciplíně všech hráčů někdy tvrdší a rychlejší, než byly ty ve Švédsku. Ovšem technika a úroveň provedení se se Švédskem nedá srovnávat.“

Patrik Dóža okusil i švédskou nejvyšší soutěž. Foto: Per Wiklund

Jak se ve Švýcarsku dorozumíš a co je tvým povoláním?
„Domluvím se více méně bez problémů německy, občas jsou jednání v angličtině a ještě minulý rok bylo v týmu osm lidí, co mluvilo švédštinou, takže to byl každý den mix všech jazyků. Naštěstí francouzština se mi zatím vyhýbá, ale už brzy s ní asi taky budu muset začít (směje se). Co se původně jevilo jako dva roky jenom florbalu, se změnilo v pořádný kolotoč práce a sportu. Ještě s reprezentací už nezbývá čas na nic jiného. Řídím zde pro jednoho profesora tři firmy. Naštěstí jsou všechny zaměřené na IT, tak se to dost doplňuje. Denní náplň se pořád mění, vzhledem k tomu, že každá firma má kolem 30 lidí, tak je to hodně proměnlivé prostředí, a i já se musím pořád učit a snažit se stíhat tempo rozvoje. Hlavní naplň mých dnů je řízení týmů a projektů, potkávání klientů a rozvíjení nových obchodních příležitostí. Je to velká škola a život je tak trochu nonstop, ale neskutečně mě to baví a naplňuje.“

Jsou florbalisté v NLA profesionálové?
„Ne. Jenom cizinci, ale i ti mají většinou nějaký menší pracovní úvazek. Sice by asi pár hráčů přežilo velice skromně, ale v zemi je opravdu draho a člověk musí hledět do budoucna. Já osobně moc nechápu toho, kdo hraje v zahraničí a čeká celý den na trénink. Kdyby byli všichni profíci, rozuměl bych, ale takhle si podle mě člověk hraje na něco, čím tenhle sport ještě není.“

Sleduješ Českou Superligu? Jak hodnotíš její loňské rozšíření na 14 mužstev?
„Trochu to sleduji, moc se mi libí výkony Sparty a také Liberce. Milé překvapení. Boleslav, Chodov a Vítkovice jsou klasika. Budou hrát o titul. Ale zbytek ligy je opravdu žalostný. Rozšíření je z dlouhodobého hlediska důležité, ale momentálně platíme krátkodobou daň za rozšíření, na které nemáme kvalitu.“

Jiří Curney má nakročeno k tomu, aby zvládl pokořit tvůj bodový rekord. Myslíš, že se mu to podaří?
„Karas je neskutečný hráč, v Boleslavi už je mnoho let a lajna jim opravdu šlape. Rekord pokoří, tím jsem si celkem jistý. Hraje se víc zápasů a úroveň ligy opět klesla. Pro hráče, jako je Karas, to nebude problém. Jeho zkušenost a klinické zakončení jsou pro průměrný věk 21 let naší ligy totálně nezvladatelné. Může klidně atakovat hranici 90 bodů. Budu mu držet palce, ať v momentálně životní formě posune hranici co nejdál.“

Curney má nakročeno k překonání rekordu Patrika Dóži. Foto: Jan Pavlíček, Technology Florbal MB

Za měsíc tu máme domácí mistrovství světa. Jak hodnotíš sílu našeho kádru a věříš, že se do finální nominace probojuješ?
„Hodnotit sílu kádru moc nemohu. Nevím totiž, jak bude vypadat. Nicméně myslím, že trenéři mají k dispozici dobrý mix zkušených a mladých hráčů. Teď je na nich, jak to nakombinují. Hodnotit svoje šance asi nebudu, udělal jsem, co jsem mohl. Obětoval jsem celé dva roky, všechnu dovolenou a dělal hodně přesčasů, abych mohl být součástí. S prací a klubovými aktivitami to bylo totálně na hraně. Samozřejmě by to bylo velké zklamaní, ale vím, že jsem udělal maximum a případně budu klukům fandit z tribuny. Všichni tomu obětovali strašně moc. I to z nás všech, co se účastnili přípravy, dělá silný tým, i když na mistroství nakonec bude jen kolem 20 hráčů.“

Na klubové úrovni jsi vždy sbíral body ve velkém, nicméně na té reprezentační jsi možná i ty sám čekal víc. Byl také to důvod pro změnu soutěže?
„Ne, to s tím nemá nic společného. Je to úplně jiná situace a znovu strašně moc záleží na roli v týmu a jak si to sedne v lajně. Myslet si, že bude člověk sázet tři body na zápas, když se hraje prakticky jenom proti třem nejlepším týmům světa, by bylo dost bláhové. V národním týmu jde jen a jen o týmový výkon a na osobní body vůbec nehledím.“

Jak hodnotíš angažování zahraničního trenéra a jak se ti pod ním pracuje?
„Furt běháme, hrajeme jiný systém a výsledky šly nahoru. Na mistroství musíme být ještě o kousek lepší, ale věřím že to vyjde. Takticky nejsme skoro vůbec zatížení nějakým množstvím pokynů. Hlavní je, abychom byli aktivní a rvali se o každý centimetr na hřišti. S touhle částí souhlasím a je to už více méně na hráčích, aby prodali všechnu tu dřinu.“

Na závěr prozraď, jakého úspěchu může národní tým na domácím šampionátu dosáhnout?
„Na zlato. Kdybych nevěřil, že to není možné, tak bych nebyl součásti týmu. Ať se na mistroství představí jakkoliv složený tým, bude to životní zážitek pro každého hráče a věřím, že se tým semkne a dostane se do takového laufu, který umožní porazit každého. Hlavní je se z toho nepo***t a pořádně si to užít. Na 99 procent se tato příležitost florbalistovi naskytne jen jednou za život.“

Patrik Dóža v reprezentačním dresu. Foto: Martin Flousek, Český Florbal

Autor: Marek Mandler