Reprezentace juniorek má za sebou velmi povedený turnaj série EuroFloorball Tour ve Švýcarsku: dokázala totiž porazit nejen domácí florbalistky, ale také výběr Finska, což se povedlo poprvé v historii v základní hrací době. Hlavní trenér reprezentace Tomáš Martiník ale říká, že pokroky je třeba potvrzovat na každém turnaji.
Pane trenére, tým juniorek si připsal dvě výhry a porážku se Švédskem. Jak obecně turnaj EuroFloorball Tour hodnotíte?
„S naším vystoupením na EFT jsme spokojeni a asi se dá se říci, že i více, než jsme očekávali. Naším cílem bylo především uspět herně, být vyrovnaným soupeřem hlavně severským týmům a v zápase se Švýcarskem se pokusit vyhrát. Už na prvním meetingu jsme holkám jasně nastínili, že v žebříčku důležitosti a cílů, jsou momentálně výsledky spíše někde níže, že na prvních místech je výkon, týmový či individuální, vášeň, emoce, odvaha tvořit a mít správně nastavenou hlavu. Ale je nám jasné, že od reprezentace se čekají hlavně výsledky a když ty nejsou a přicházejí stále a jenom porážky, těžko my pak můžeme mluvit o spokojenosti. Proto jsme moc rádi, že tentokrát se to obojí sešlo a výsledkem jsou jak dvě vítězství, tak také slušný herní projev.“
Turnaj nabídl poměrně divoké výsledky: Švédsko si například připsalo dvě poměrně jasné výhry, ale vysoko podlehlo Finsku, které zase prohrálo s Českem. O čem to vypovídá?
„Tak divoké to dělaly především Švédky, nejprve dejme tomu „normální“ výsledek proti nám, pak rozborka – sborka se Švýcarkami a nakonec debakl od Finek. Ten byl i pro nás překvapením, ale ony zápasy mezi Finkami a Švédkami jsou vždy nevyzpytatelné, umí na sebe hrát, a navíc je tam velká rivalita. Jinak mezi námi, Finskem a Švýcarskem to bylo hodně vyrovnané, všechny zápasy o gól, to také úplně nebývalo. Tak snad to nabírá směr k větší vyrovnanosti, no kéž by to tak bylo dál!!! My se chceme k seveřankám přiblížit, co to jen půjde. Pokroky vnímáme, ale je třeba to potvrzovat na každém dalším turnaji, jednou za čas je málo.“
Dá se po prvním turnaji nového cyklu říci, jak by měly být rozloženy síly v následujícím období?
„Odhadovat si vůbec netroufám, ale asi to bude hodně podobné jako vždy. U Švédek uvidíme, tady na turnaji měly klasicky opět „staré“ ročníky 2000, ale je velký předpoklad, že ty nové mladé ročníky budou zase moc, moc kvalitní. U Finek to bude asi podobné, nemám zatím úplně přehled, ale když si vzpomenu, jak se na turnaji Prague Games prezentoval třeba finský výběrový tým Loisto, jak na hřišti cvičil s našimi juniorskými kluby… No, uvidíme. A u Švýcarek vidím o něco větší kvalitu než před dvěma roky, navíc ty mají po výbuchu doma na šampionátu o motivaci postaráno dvojnásob.“
První utkání se příliš nepovedlo, ve druhém přišlo velké vítězství nad Finskem. V čem byl největší rozdíl z pohledu českého týmu?
„Úplně bych neřekl, že se první utkání se Švédskem nepovedlo, nevyšla nám jenom 1.třetina. A to jsme tak nějak předpokládali. Kdo to někdy nezažil, tak to asi úplně není schopen pochopit. Můžete o tom stokrát mluvit, můžete se na to připravovat, jak chcete, můžete uklidňovat, můžete burcovat, ale v momentě, kdy 15 -17leté dívky poprvé vyběhnou v reprezentačním dresu k velkému zápasu, je vám všechno to předtím „prd“ platné. Potřebují si ty první minuty stresu prožít, narazit na realitu, přepnout na jiný level pohybu i přemýšlení. Za nás jsme byli rádi, že to trvalo jen 20 minut a stav byl jenom 0:3.
Od druhé třetiny už byl náš výkon sebevědomější a kvalitnější, dokázali jsme se Švédkami hrát, dostat se až do stavu 3:5. Bohužel jsme v zápase dělali jednoduché hloupé chyby a v tomto jsou Švédky nekompromisní, nabídnete chybu a můžete jít střídat. Jsem ale přesvědčen, že právě ony dvě slušně zvládnuté třetiny zápasu se Švédskem byly klíčové k následnému vítězství v zápase s Finkami. Holky zjistily, že to může jít a do zápasu s Finskem šly s mnohem větším herním sebevědomím.“
Jedná se o první vítězství juniorek nad Finskem v základní hrací době. Jak velký úspěch je to pro realizační tým?
„Tak úspěch to není pro realizační tým, ale pro celý náš tým. A hlavně tedy pro hráčky. Už na šampionátu ve Švýcarsku jsme byli blízko, měli jsme na to Finky porazit, a všechny nás, kdo tam u toho byli, to ještě nepřestalo strašit ve snech. Za sebe jsem věřil, že jsme s Finkami schopni uspět a snažil se o tom holky přesvědčit. Chvilku to na hřišti trvalo, ale jakmile se nám podařilo otočit z 0:1 na 2:1, začal zápas holky bavit. Byli jsme aktivní a důrazní směrem na míček, nedávali Finkám čas a prostor, a také v útoku jsme byli konečně slušně produktivní. No a jak se blížil konec zápasu, sílil i náš morál a neskutečná chuť to tentokrát dokázat. A povedlo se. Šli jsme tomu naproti a byli odměněni. Ale už po zápase nám bylo jasné, že když nezvládneme následující zápas s domácím Švýcarskem, půjde hodnota tohoto vítězství dolů.“
Ve vašem případě se navíc ukázalo, že se nejednalo o onu pověstnou jednu vlaštovku, když v neděli juniorky dokázaly porazit také Švýcarsko. Dají se oba zápasy porovnat?
„A za to jsem rádi dvojnásob, že jsme dokázali navázat na předchozí vítězství s Finkami, a také v zápase s domácími předvedli velmi slušný výkon. Začali jsme dobře a pěknými gólovými kombinacemi se dostali do vedení 3:0. No a jak to tak bývá a asi také v důsledku předchozího vítězství, jsme se uspokojili a mysleli si, že teď už to půjde samo. Druhá třetina nám vůbec nevyšla, úplně jsme vypadli z role a vůbec jsme nebyli schopni udržet míček na florbalkách. Zbytečně jsme soupeřky vrátili do zápasu. Ve třetí třetině ale přišlo něco, z čeho mám také velmi dobrý pocit. Zase jsme se do zápasu vrátili a celou třetinu soupeřky přehrávali, byli jsme aktivní na míčku, vytvářeli jsme si šance. Bohužel to tam nepadalo. V samém závěru jsme už trošku hlídali výsledek, nechtěli jsme nějakou zbytečnou hektičností dostat gól a prohrát. To, že jsme nakonec v nájezdech vyhráli, bylo asi i celkově zasloužené.“
Začíná váš druhý cyklus na lavičce reprezentace juniorek. Máte v plánu nějaké inovace? Co juniorky v nejbližších měsících čeká?
„Zásadní inovace neplánujeme, ale samozřejmě jsme zkušenější a chceme se vyvarovat některým věcem, které jsme si vyhodnotili jako nedostatečné či problematické. Chceme být obecně ve většině věcí důslednější, konkrétnější. Budeme se snažit s hráčkami více komunikovat, ať už individuálně nebo prostřednictvím klubů. Chceme hráčky přesvědčovat, že hlavě trénink a je jedno, jestli klubový nebo reprezentační, je tím nejdůležitějším prostředkem, kterým se mohou posouvat výkonnostně nahoru. A navíc, nestačí se tréninku jenom zúčastnit, je třeba ho absolvovat. A to možná co nejkvalitněji. V prosinci nás čeká jednodenní soustředění, kterého se zúčastní širší kádr reprezentace juniorek plus některé nové hráčky, které se zajímavě prezentovaly během ligového podzimu. Chceme tyto hráčky znovu vidět a poznat a dát jim možnost ukázat svůj reprezentační potenciál. Na začátku února by nás měly čekat tradiční tři zápasy se Švýcarskem a v dubnu vypadá nadějně mezinárodní turnaj čtyř zemí, podobný formátu EFT.“
Autor: Michal Dannhofer
Názory trenéra mají hlavu a patu. Jen více takového obsahu.