Milan Garčar: Dosud působíme dojmem, že nominací na šampionát jsme se uspokojili

Jeden z nejzkušenějších hráčů současné reprezentace. Sám má s několika dalšími hráči zkušenosti s jedinou další prohrou s národním týmem Lotyšska, která přišla před čtyřmi lety a znamenala elitního soupeře už ve čtvrtfinále. Nyní mají Češi ještě ve svých rukou podobný průběh odvrátit, tým se podle slov Milana Garčara ale musí prezentovat naprosto odlišným výkonem, aby mohl navázat na dvě výhry z posledních dvou zápasů. 

Jak byste zhodnotil dnešní zápas. Do utkání jste vstoupili celkem dobře, dali jste rychlou branku. Další ale už nepřišly, Lotyši naopak hrozili z protiútoků. Čím to bylo?
„První třetina celkem v pořádku, dobře jsme drželi balónek a byli jsme poctivý v dodržování strategie, kterou jsme měli. Nedávali jsme Lotyšům moc šanci, oni ale byli poměrně zatažení. Asi čekali, že do nich budeme bušit a budeme mít větší kontrolu míčku. Později se samozřejmě osmělili díky dvěma gólům, které vstřelili na začátku druhé třetiny a to jim dalo vítr do plachet. My jsme po vzoru včerejšího zápasu začali zmatkovat. Bylo tam i několik přehrávaných situací, kdy jsme mohli jít jednoduše „buldočí“ vervou do brány a bohužel jsme hráli hrozně profesorsky. Lotyši měli výborné protiútoky, mají tam pár individualit, které výrazně vyčnívaly v tom utkání. My jsme nebyli schopni reagovat na vývoj utkání a když jsem se vrátili do zápasu, tak v podstatě hned během následujícího střídání jsme se dostali zpět do srabu a ten závěr se nám už nepovedl.“

Obránce Sparty před zahájením zápasu. Foto: Flickr IFF

Co je nejdůležitější do dalšího utkání, na co se musí český tým zaměřit?
„Pointa bude jednoznačná, jít na vítězství se Švýcary. Taková malá berlička asi bude, že jsme Švýcary dvakrát porazili na posledních dvou akcích. Ale zase volíme tu těžší cestu. Nedobrovolně. A asi všichni, kteří se o florbal nějakým způsobem zajímají, tak vědí, jakým způsobem se tady zatím prezentujeme. Což nás vnitřně užírá, nejsme vůči tomu úplně lhostejní. Rádi bychom se tady prezentovali hrou, kdy všichni budou tleskat a vynášet nás do nebes. Ale zatím to vypadá, že jsme úplní ignoranti a neudělali jsme nic. Takže v úterý máme ideální zápas, abychom ukázali, že něco umíme a že to není jen pouťový turnaj z naší strany, protože bychom zahodili asi všechno, co se tady kolem turnaje dělo.

Týmu se nedařilo ani v jednom z prvních dvou utkání, jak to můžete zlomit?
„My hrozně chceme, aby nám ty věci vycházely, ale jsme permanentně v křeči. Nevím, co je teď cesta, jestli tvrdý náročný trénink nebo dostat do těla a společně si sednout a nechat na sebe pustit bouřku od trenérů. Nebo jestli rychle zapomenout a začít s čistou hlavou. Opravdu nevím, co je správná cesta. Před šesti lety jsem byl v podobný situaci, kdy jsme vybouchli ve Švýcarsku. Takže se přiznám, že mi na konci zápasu tyhle myšlenky letěly stejným směrem. Ale plán pro nás je nicméně jasný, za jakoukoliv cenu zvítězit, samozřejmě se budeme muset prezentovat jiným výkonem, to je nám jasné. Takže doufám, že to co si řekneme v šatně, budeme schopni ukázat i na hřišti.“

Ve Švýcarsku jste po prohře s Lotyši už neměli šanci ve skupině nic změnit, nyní tedy alespoň máte šanci se Švýcarskem dosavadní výkony napravit.
„No, samozřejmě ta strategie před turnajem byla poněkud veselejší. S tím, že jsme počítali, že se utkáme se Švýcary o první pozici ve skupině. Teď je to neustále zamotané, takže úplně nevím, jak by se to dále dělilo, ale každopádně jsme nepočítali s tím, že budeme muset sázet v podstatě všechno na jednu kartu, protože jinak to bude hrozný průšvih. Snaha bude jednoznačná, odvrátit blamáž a nepřihrát si těžkého soupeře do čtvrtfinále.

Je trenér Kettunen typem trenéra, který na vás dokáže seslat tu „bouřku“, jak jste se před chvíli zmiňoval?
„Já myslím, že jo, ačkoliv se to nemusí zdát. Snažil se nás podporovat, jenže když hrajeme takhle jak hrajeme, tak je přesně ten čas na to, aby bouchly saze, aby přišel nějaký zlomový moment. Zažil jsem za ty roky toho spoustu a věci, které se přecházejí, tak stejně zůstávají ve vzduchu. Takže myslím, že tohle je ideální situace. Ať už to udělá přímo hlavní trenér nebo si mezi sebou řekneme nějaké ostřejší věci.“

Trenér Kettunen na střídačce českého týmu. Foto: Martin Flousek, Český florbal

Na týmu je vidět nervozita, sám jste říkal, že tým je v křeči. Dneska už v hale nebyla tak bouřlivá atmosféra, z čeho to tedy vychází?
„Jo, to kdybych věděl. Včera jsme se hájili, že to je první zápas před takovýmto silným a početným publikem, dneska už nemám nic, o co bych se opřel a na co bych to hodil. Ono to ale není na co házet, neměli jsme být v podobným srabu ani při včerejším utkání. Já tomu upřímně moc nerozumím.“

Může vás dnešní prohra naopak zdravě nabudit, že vás to požene v dalším zápase k mnohem lepším výkonům?
„Já věřím, že ano. Několik kluků si tu právě prošlo tím rokem 2012 a tam jsme kousali velice hořkou porážku. Hrozně se to potom omílalo, proběhla i čistka v týmu, takže já rozhodně nechci být dvakrát u takového výsledku. Být v národním týmu je vždycky speciální, člověk si to musí považovat a teď si opravdu musíme sednout a říct si, co jsme udělali proto, abychom měli šanci bojovat o medaili. Protože ani včera to nebylo dobré. Sice výhra, ale příšerný výkon. A dneska facka. Přesně jsme o tom mluvili, že s podobným výkonem, jako jsme podali proti Němcům, dneska dopadneme špatně. Beze zbytku se to ukázalo. Ale máme ještě dva dny na to, abychom se důkladně připravili. A jak už jsem říkal, Švýcaři s námi dvakrát prohráli, takže to bude zajímavé utkání. A doufám, že si po tomto zápase budeme všichni moci říct, hlavně my v šatně, že jsme pro to udělali maximum.“

Jak tento tlak zvládají nováčci nebo celkově mladí hráči v týmu?
„To se ukáže dneska večer, jak moc si to budou brát. Vím, že byli trošku vykulení, když jsme tady měli jediný trénink. Včera i díky tomu, že mají „mladou“ hlavu a bylo vítězství, tak asi tam převládali hlavně ty pozitivní pocity z vítězné premiéry na šampionátu. Jak se budou (a my všichni také)tvářit dneska večer, to uvidíme dneska, až bude hrobové ticho u večeře a každý bude koukat do svého talíře.“

Milan Garčar nastoupil v obraně po boku Patrika Suchánka. Foto: Martin Flousek, Český florbal

Jak moc umocňuje motivaci domácí prostředí tohoto mistrovství?
„V podstatě to není jenom o tomto šampionátu, je to o dvouleté práci, kdy jsme polykali velikánský dávky fyzické přípravy. Posledních 24 měsíců probíhal boj o to, kdo se dostane do dvacetičlenné nominace, takže nás to stálo enormní úsilí, spoustu volného času. A tady by to měla být ta třešeň, která nás dovede k vytouženému cíli, ideálně medaili na domácí scéně. Ale mě to přijde tak, že jsme oznámením nominace se uspokojili a už nejdeme dál. Dosud to tak vypadalo, takže teď to musíme otočit a ukázat, že mistrovství je absolutní vrchol.“

Co říkáte na to, že se trenér Petri Kettunen naučil českou hymnu? Jaký to vysílá vzkaz do reprezentace?
„Je to profesionál, snaží se nám všemožně vejít vstříc. A to, že se naučí českou hymnu je jenom ukázka toho, že se vnitřně cítí součástí toho týmu. Ale tím spíše to pak vypadá, že trenér může a hráči nejsou schopni nebo ochotni obětovat všechno, což není pravda, ale na hřišti to není vidět.“

Soustředění mělo podle trenéra zlepšit především týmovou chemii a celkově týmového ducha, podařilo se to?
„Týmový duch tam byl vážně super, pracovali jsem po menších týmech a opravdu jsme šli do hloubky, abychom nebyli jen banda lidí opravdu najít cestu jeden k druhému. Abychom viděli, že na tom hřišti bojujeme opravdu společně. Zatím to ale vypadá, že jsme se po měsíci sešli v kabině, pozdravili se a nafasovali oblečení. Takhle to na mě působí a předpokládám, že to tak působí na všechny.“

Autor: Ondřej Sluka