V roce 2008 stál v O2 areně na střídačce, když Finové poprvé v historii pokořili Švédy v boji o zlato. O dva roky později Petteri Nykky dokázal titul se svým výběrem obhájit. Letos se do Prahy vrátil, aby byl opět vítězem. I když se jeho celku zase tolik nevěřilo. I když vybral tým s vyšším věkovým průměrem oproti Švédsku, Švýcarsku nebo Česku. I když sázel na 41letého veterána Miku Kohonena.
Další zlata medaile, kterou jste vybojovali v Praze. Je to příhodné místo pro váš tým?
„Určitě (usmívá se). Tady jsme poprvé vystoupili na nejvyšší stupínek už v roce 2008, což pro nás znamenalo hrozně moc. Do té doby jsme na to hodně dlouho čekali. Několikrát jsme byli blízko. Šampionát v roce 2008 byl velmi důležitý pro naší sebedůvěru. Ověřili jsme si, že to můžeme dokázat. Na Prahu budeme vzpomínat v dobrém. Aby toho nebylo málo, v roce 2003 zde také junioři vyhráli své první mistrovství. Myslím, že Jani Kukkola byl tehdy součástí týmu. Praha je pro nás skvělým místem.“
Už ve skupině jste se Švédy odehráli dobrý zápas, ale na výhru to nestačilo. Dnes už ano. Co bylo z vašeho pohledu klíčové?
„Na začátek je potřeba říct, že Švédové mají skvělý tým, o tom není sporu. Od prvního zápasu jsme dávali příležitost všem 18 hráčům, aby se každý v mužstvu cítil dobře. Všichni proto měli minimálně 12 nebo 14 odehraných minut na zápas. Šetřili jsme energií, jak se dalo. Dnes to bylo poprvé, kdy někteří klíčoví hráči odehráli přes 20 minut.“
Finský kouč působil v celém průběhu šampionátu na lavičce klidně. Foto: Flickr IFF
Podařilo se vám tedy ideálně rozložit síly?
„Včera jsme hráli semifinále s Českem a věděli jsme, že to bude velmi obtížný zápas. Čechy hnala zaplněná aréna. Vstřelili jsme první gól a zvládli jsme to. Byl to duel, který nás dobře před finále prověřil. V klíčových okamžicích je pak celkem důležité, jakou pauzu máte mezi zápasy. My jsme jí měli o něco delší než Švédové. Tříhodinový rozdíl není zanedbatelný, když hrajete hned další den. Švédové oproti tomu šli v zápase se Švýcary až do samostatných nájezdů. Utkání skončilo opravdu pozdě na to, aby se dobře připravili na finále. Myslím, že i to bylo klíčové.“
Finále byla jedna velká taktická bitva. Jak byste zhodnotil hru obou týmů?
„Švédové jistě pracovali na spoustě věcí. Ale i my dlouho studovali jejich hru. Předchozích pět zápasů jsme s nimi prohráli. Pro mě byl však rozhodující až ten dnešní, ty předchozí nebyly určující. Myslím, že jsme si za tím víc šli a byli jsme o něco lépe připravení.“
Finále bylo hodně vyostřené a plné potyček. Foto: Flickr IFF
Před mistrovstvím zaznívaly kritické hlasy, že jste vybral poněkud starší tým. Je tento triumf odpovědí kritikům?
„Víte, tohle mě moc netrápilo. Já mám naopak kritiku rád. V některých ohledech mohou mít kritici pravdu. Jsem ještě mladý a mohu se leccos přiučit.“
Před dvěma lety jste na mistrovství světa vedl Austrálii. Teď slavíte titul s Finskem. To je docela skok, že?
„Někdy to tak prostě je. Trénování je trénování. V Austrálii moc florbalistů není, ale byla to zajímavá zkušenost. Podle mě měli Australané před dvěma lety o něco lepší tým než teď. Ale to je úplně jiný příběh.“
Veterán Mika Kohonen byl po konečné siréně dojatý. Foto: Flickr IFF
Když jste v Happee končil hráčskou kariéru, potkal jste se s Mikou Kohonenem. Je to tak?
„On přišel někdy v roce 1995 nebo 1996 a já končil až v roce 1998, takže jsme společně něco odehráli. Také jsme spolu hráli hokej, on v něm byl velmi dobrý. V mých očích by byl možná lepším hokejistou než florbalistou. Roky jsem mu radil, aby se dal na hokej. Až někdy kolem roku 2001 jsem mu řekl: tak dobrá, zapomeň na hokej, hraj florbal!“
Tušil jste už tehdy, že zažije velkou florbalovou kariéru?
„Mika Kohonen je dle mého nejlepším florbalistou všech dob. Ano, byli zde i jiní skvělí hráči, ale on prožil skvělou kariéru, která ještě stále pokračuje.“
Budete ho přemlouvat, aby startoval na dalším šampionátu, který se za dva roky uskuteční v Helsinkách?
„Uf. Takhle daleko teď určitě nepřemýšlíme. Uvidíme, jaké budou jeho reakce (usmál se).“
Mistři světa 2018 Finové. Foto: Flickr IFF
Autor: Gustav Ondrejčík
Všichni se tady oháníte různými blbostmi, ale viníky já vidím naprosto jasné.
Kettunen – peněz nás stál šíleně, ale skutek utek. Progres za 18 měsíců žádný, předvedená hra k blití
Sikora – drží se tam zuby nechty, kluk ušatej, jsem zvědav, kdy machírek vylítne
Šebek – dávno za zenitem, má špatné vše, v nominaci jen kvůli svatozáři Helsinborg
Beneš – totální omyl, na ms předvedl nějaký výkon pouze ve skupině proti Švycarsku, jinak neviditelný, občas něco spálil
Pražan – další trefa do černého, byl snad u všecho špatného, mistrovství mu nesedlo
co to meles, tohle je clanek o mistrech
„Víte, tohle mě moc netrápilo. Já mám naopak kritiku rád. V některých ohledech mohou mít kritici pravdu. Jsem ještě mladý a mohu se leccos přiučit.“
haha
Skvělý stratég, opravdový coach, velký respekt a gratulace!!!