Po Lukáši Součkovi dochází i na rozbor výkonu druhého muže v brankovišti Superfinále. Tentokrát je gólmanem pod lupou stálice české reprezentace i Tatranu a vítěz duelu s Vítkovicemi Tomáš Kafka, který se netaji tím, že mu den před duelem při představě atmosféry v O2 areně trochu běhal mráz po zádech.
Zpětně pak ovšem připustil, že během zápasu postrádal obvyklé nažhavení, byl méně agresivní než obvykle. „Zřejmě za to mohla kombinace přehnaného uklidnění před zápasem, bezchybný výkon rozhodčích a soupeř, který do mě nijak nezajížděl. Navíc ve vítkovickém týmu nejsou hráči, které by šlo ‚nenávidět‘ a vyhecovat se soubojem s nimi.“
Základní postoj
V popisovaném zápase se ničím nelišil od jím předváděného po řadu let. Podle strany, kde se vyskytuje míček, zaujímá základní postoj v kleku na bližší dolní končetině, druhá je v dřepu a slouží k odrazům pro provedení pohybu při přesunech. Podřep na žádné z nohou pak neupřednostňoval.
Při zákrocích bylo vidět, že i když byl míček na bránící polovině, měl často jednu z rukou na zemi pro využití při přesunech a zvedal ji až v momentě samotného zákroku. Osobně si pak nevzpomínám, kdy jsem během jednoho zápasu viděl Tomáše tak často ve vzporu vzad sedmo (titulní fotka příspěvku).
Specifikem Tomáše je stoj do chvíle, než je přímo ohrožena branka. Což je velkou výhodou pro vnímání průběhu hry a úlevy pro kolenní klouby. Otázkou pak je, jestli vítkovický střelec při 1. brance Tomáše nepřekvapil a zda, kdyby dříve klečel, šlo vstřelení branky zabránit.
Tomáš Kafka: „První branka padla po souhře několika chyb obrany. Kološ dostal optimální přihrávku ‚mezi kruhy‘, kolem něj nebyl žádný zasahující obránce – vyjel jsem proto, co nejvíc to šlo proti střele, ta šla mimo a odrazila se přímo na čepel útočníka soupeře. Opět chyběl zásah obránce. Nevím, jak rychle jsem reagoval já, ale skočil jsem tam z původního postoje, jak nejvíc to šlo. Chyběla mi tak desetina vteřiny – mezi mým tělem a tyčkou už moc místa nebylo.“
Na pomezí bránění ve hře lze pak brát jeho účelové pohyby proti útočníkům (video 5:33-5:47).
Zmenšování střeleckého úhlu
Tomáš jej prováděl velmi aktivně (video 00:23-00:34 a 00:45-00:55). Když si uvědomíme, jaké má tělesné proporce (váha100 kg, výška191 cm) a jakým způsobem zmenšuje střelecký úhel, je pochopitelné, proč je nepříjemným soupeřem pro střelce.
Tomáš Kafka: „Možná jsem měl být aktivnější, viz 2. a 3.gól. U druhého to bylo těžké – střela byla skvěle umístěná a špatně jsme ji blokovali. Ale mohl jsem být o něco dál od branky a třeba by mě trefila. U 3. gólu nebylo nic vidět, šlo to okolo, nebo skrz našeho beka a ještě se přede mnou motal jeden útočník soupeře. Takže kdybych byl o metr dál z branky, asi by mě to trefilo. Ale kdyby jsou chyby. Vždycky to je o důvěře k obráncům, že dělají svou práci a já zase tu svou. Když jim člověk nevěří a preventivně počítá v každé situaci s jejich chybou, nepochytá zase jiné situace.“
Hra za brankou
Během zápasu byly na Tomášově příkladu ukázkově vidět všechny možné varianty řešení činností při této situaci. Bylo tak možné sledovat, jak provádí přesuny od tyčky k tyčce s trupem natočeným do hřiště, ale i do branky, či prováděním pohybu z jedné strany na druhou přechodem z kleku přes sed opět do kleku. Přihrávky zpoza branky do prostoru brankoviště se snažil aktivně odvrátit jak horními končetinami, kdy na palubovku přikládá podle situace bližší nebo vzdálenější předloktí, ale i vysunutím dolních končetin do prostoru přihrávky. Častým jevem bylo vykopnutí nohou z kleku vpřed.
Výhozy
Patří mezi Tomášovu velmi silnou stránku, škoda že jich během hodnoceného zápasu nepředvedl víc.
Tomáš Kafka: „Možností k výhozům nebylo tolik, ale pár dobrých jsem měl. Množství souviselo s tím, že střel na branku bylo na Vítkovice nezvykle málo a dost často sem míčky vyrážel a spíš je uklízeli obránci než já.“
Přechod do útoku
Zajímavostí bylo zapojení Tomáše do překonání osobní obrany Vítkovic (video 4:59-5:31). Ve chvíli, kdy byl obránce Tatranu napadán a měl problém vyvézt míček, Tomáš běžel na střídačku a na hřiště za něj naskočil 6. hráč do pole. Tým tak měl výhodu početní převahy a provedení rozehrávky bylo snazší…
Tomáš Kafka: „Situaci se 6. hráčem jsme trénovali týden. Vymyslel ji Johan (Von der Pahlen) a sice z ní nebyl gól, ale i tak byla úžasnou ukázkou taktické bitvy s osobkou soupeře. Jinak si myslím, že osobka ubírá florbalu obecně na atraktivitě, stává se z něj pak úporná běhaná, nebo vidíme dlouhá vyčkávání.“
Zajímavější než o výkonu číst je jej shlédnout. Tady je sestřih Tomášových zákroků.
[youtube]http://www.youtube.com/watch?v=0Zovwjoc_Fc[/youtube]
Celkové hodnocení
Během řady let bylo velmi mnoho zápasů, které stály na kvalitách střešovického brankáře, což se o prvním Superfinále říci nedá. Jistě, Tomáš musí bojovat s očekáváním, která jsou na něj kladena a ačkoliv výkon, který předvedl v Superfinále, nebyl nekvalitní, v rámci jeho kariéry odchytal desítky povedenějších zápasů. Ale florbal je týmovým sportem a Tomáš, byť z dvojice chytajících brankářů nebyl lepší, tým dovedl k vytouženému titulu…
Tomáš Kafka: „Hodnoceni asi sedí, odchytal jsem lepší zápasy. Úplně špatné to ale nebylo. Byl to prostě zápas, kdy se dlouho nic neděje, týmy takticky vyčkávají a pak najednou těžká situace, nebo střela, člověk není v tempu. To je daň za Superfinále: jde o hodně a není šance na reparát.“
Poděkování za pomoc při realizaci projektu patří: ČFbU, Petru Fořtovi
Autor: Jakub Koráb
