Zkušenějšího florbalistu dost možná v Tipsport Superlize nenajdete. Tomáš Sladký je světoběžník, florbalista, který si vyzkoušel všechny čtyři elitní soutěže – českou, švýcarskou, finskou a švédskou. Přesto měl ještě jeden velký sen, který si přišel splnit už loni: vyhrát Superfinále před domácími fanoušky, tedy v OSTRAVAR Aréně. V neděli se to jeho týmu povedlo a protřelý harcovník se za emoce nestyděl.
Sladký toho zažil hodně, přesto mu něco chybělo. „Každý hráč má nějaké sny, které se postupem kariéry plní a nechci říci, že by to bylo mé úplně poslední přání, ale na klubové úrovni nic většího nezažijete. Navíc se tak stalo v nejlepší hale na florbal v České republice, to je něco neskutečného,“ těžko hledal těžko slova.
Sám čekal nesmírně těžkou bitvu. „Věděl jsem, že to bude drama a že nás hala neskutečně požene. Ostrava si totiž tituly zaslouží. Loni jsme brečeli, teď budeme hodně dlouho slavit,“ plánoval.
Sám přitom původně neměl hrát. „Mám přetržený vaz v patě, sérii bych s tím neodehrál, ale na jedno utkání jsme to nějak dali dohromady. Ale potřebuji minimálně měsíc klidu,“ prozradil, co jej od semifinále trápilo. „Ani jsem dnes neměl hrát, nakonec jsem dohrával ve dvou lajnách, bylo to šílené, byly to divoké kejkle, ale stálo to za to,“ usmíval se.
Vítkovice tak po pěti letech opět získaly oba nejcenější české tituly. „Měli jsme to dotáhnout už loni, to bychom slavili hned čtyři trofeje, ale bohužel, tehdy jsme to my muži pokazili. Letos jsme měli opět oba týmy ve finále a dokázali nad hlavu zvednout dvě trofeje. Je to dominance, která bude některým likdem hodně ležet v žaludku,“ zakončil Tomáš Sladký.
Autor: Michal Dannhofer
no, myslím, že v žaludku už někomu ležíte hodně dlouho…po obrovském odchodu hráčů před lety se Vítkovicím podařil zázrak – podařilo se jim udržet úroveň a navíc výsledky předčít minulost. zrodila se obrovská parta ve které následovníci k překvapení mnohých pokračují. Tomašík, Tokoš, Kološ, Jelínek, Suchánek, Veltšmíd – to je jenom špička toho, co odešlo z Vítek jinam. Jsem přesvědčen o tom, že to, co zažili ve Vítkách jinde zdaleka nepotkali a že mohou závidět partě okolo Hájka, Hubálka, Součka, Bruse, Řezaniny, Sladkého – tihle kluci jsou reklamou na to čím by měl kolektivní sport být – bezvadnou partou, která táhne za jeden provaz. Vůbec se proto nedivím těm slzám. Ti druzí bojovali nejen za sebe, ale taky za fanoušky, za Ostravu. A zatím se jim vždy podařilo doplnit celek o lidi podobného smýšlení, což třeba v MB evidentně nefunguje. Vynikající podmínky nejsou všechno…
Já myslel, že je to šaškárna…A najednou nejde zažít nic lepšího…
Svatá pravda
Ono samotné superfinále je šaškarna mediální ze sportovního hlediska nic moc , tak to chápu ale že když vyhraješ doma před vlastními fanoušky a asi tohle bylo na posledy tak chápu že je to nejvíc .
Až něco vyhrajete tak to poznáte .