Dagmar Suré se splnil sen. Hráčka, která do velkého florbalu vstoupila v Liberci a následně působila třeba v Bohemians, si vybrala pauzu, aby se vrátila a působila v Ivanti Tigers. Před letošní sezonou se vydala do Švédska a posílila Warberg. Sama říká, že fenomén častých návratů florbalistek je hodně o lidech okolo, sama vděčí za hodně kondičnímu trenérovi Danielu Hejretovi.
Dagmar, po třech letech od návratu k florbalu přichází vrchol v podobě angažmá ve švédské nejvyšší soutěži. Byl to i pro Tebe někdy na začátku florbalové kariéry cíl?
„Na začátku florbalové kariéry ne, byl to spíše takový sen, o kterém sní hodně hráčů a hráček ale cíle jsem měla vždy krátkodobější, tvořené dílčími úspěchy.“
Když jsi se před třemi lety vracela, napadlo by Tě, že sezonu 2019/2020 zahájíš právě ve Švédsku? „Vzhledem k tomu, že jsem nevěděla, jak se mi návrat povede a jak se budu cítit, tak mě to nenapadlo. Nechala jsem tomu volný průběh a jen se snažila co nejlépe trénovat a zlepšovat se ve všech činnostech. Myšlenka odejít do zahraničí tedy přišla až později.“
Pro mnoho florbalistek je to angažmá, o kterém sní, ale nikdy se jim nesplní. Tobě se to povedlo přes dvouletou pauzu. Nabila Tě energií a chutí znovu hrát?
„Ano, vracela jsem se s obrovskou chutí a energii, která se mě pořád drží a jsem za to ráda. Chtěla jsem znovu hrát, být součástí týmu a najet zase na nějaký tréninkový a zápasový režim. Chyběly mi emoce ze hřiště a opravdu moc jsem si přála vyhrát Superfinále a český titul.“
Přestávka není v reáliích ženského florbalu nějak neobvyklá. Myslíš, že Tvůj příběh může naopak některé hráčky motivovat právě k tomu, aby na chvíli zvolnily, vystoupily z kolotoče tréninků a zápasů a následně se vrátily a ještě jednou zabraly?
„Myslím si, že je to hodně individuální. Někomu ta pauza prospěje, jinému zase ne. Pokud budu někoho motivovat a vrátí se hráčky, které z jakýchkoliv důvodů přerušily nebo ukončily kariéru a přemýšlí o návratu, tak budu ráda. Je to také o lidech, které potkáte, pracují s vámi a dokážou vás strhnout. Tím bych chtěla říct, že v mém případě to bylo skvělé rozhodnutí jít hrát do Tigers, protože jsem kolem sebe měla nadupané spoluhráčky, které mě motivovaly, kvalitní trenéry, a hlavně kondičního trenéra pana Hejreta, který si mě ze začátku vzal pod křídla a pracoval se mnou celou dobu. To bylo velmi důležité.“
Úmyslem odejít do Švédska jsi se netajila, měla jsi jiné nabídky než z Warbergu? Proč padla volba na něj?
„Ano měla, po sezóně jsem dostala pár nabídek z české ligy a také ještě jednu ze Švédska. Warberg ale hraje švédskou nejvyšší soutěž, proto působení ve Warbergu byla priorita.“
Jak se Ti povedlo zapadnout mezi nové spoluhráčky?
„Co vím, tak ve Warbergu nikdy žádná zahraniční hráčka nepůsobila, takže jsem pro ně takové zpestření. Myslím, že se mi podařilo zapadnout dobře, všichni jsou tu pozitivní a milí. Tím nemyslím jenom spoluhráčky ale i vedení a ostatní členy klubu.“
Warbergu se na začátku sezony příliš nedaří, problémem je hlavně vysoký počet inkasovaných branek. Je to právě obrana, co je třeba nejvíce zlepšit?
„První zápas, který byl určitě hratelný, tak se nám nepovedl. Nepovedl se nám začátek zápasu, kde nám soupeř odskočil a my jsme nehrály dobře. Do zápasu jsme se postupně dostaly ale nakonec rozhodly detaily a zápas jsme prohrály. Další zápasy byly přísné, protože los nám určil IKSU, Pixbo a Moru hned po sobě a my v nich nedokázaly bodovat. Nicméně, v každém zápase jsme měly dobré útočné i obranné pasáže na které musíme navázat a v dalších zápasech konečně vyhrát.“
Autor: Michal Dannhofer
