Po roce se opět představila za národní tým. A začátek nebyl dobrý, vždyť jen v první třetině inkasovala čtyřikrát. Nicméně od druhé třetiny se rozchytala k velkému výkonu a byla ceněnou oporou, která držela akcie českého týmu nad vodou. Přes prohru nevěšela hlavu, věděla, že to hlavní přijde za necelé dva měsíce ve Švýcarsku.
Vstup do zápasu se celému českému týmu nepovedl, sama Christianová si připsala pouze čtyři zákroky a čtyřikrát inkasovala. „Z pohledu gólmana to byla hororová první třetina. Ještě se mi to nestalo, že bych si za dvacet minut sáhla na balónek až v bráně. Ale holky ukázaly morálku za nepříznivého stavu, nepoložily se z toho a bojovaly až do konce,“ vyzdvihla výkon celého týmu.
Ve druhé části tým také několikrát zachránila branková konstrukce. „Zvonilo to tam ve druhé třetině jako v kostele, ale jsem ráda, že jsem se v ní chytla,“ usmála se. „I když to bude znít sobecky, tak je pro mě dobře, že Finky začaly trošku víc útočit a já si sáhla na balónek a něco se mi tam povedlo,“ zhodnotila svůj výkon.
Tušila, že by totiž mohlo případně dojít ke střídání. „Kdyby to pokračovalo stejně jako v první třetině, tak si myslím, že bych to asi do konce nedochytala,“ odpověděla upřímně.
Za uznání stála také kulisa, kterou vytvořilo téměř 600 diváků. „Atmosféra byla skvělá. Jsme rády, že přišlo tolik diváků. Doufám, že přijdou i v dalších zápasech. Porážky je škoda, šance tam byly, ale upřímně řečeno by nebylo fér říkat, že jsme zápas měly vyhrát,“ uvedla česká brankářka.
Z porážky ale hlavu nevěší. „Na druhou stranu, je to pořád jen zkouška, testovací zápas, který nic neřeší. To důležité bude až za nějaké dva měsíce,“ cílila v myšlenkách na šampionát ve Švýcarsku.
Autor: Michal Dannhofer
